DortNEdort

DortNEdort

Dnes proběhl v hotelu Ambassador v Praze slavnostní galavečer „PODNIKAVÁ ŽENA ROKU“. Úvaly reprezentovala více než důstojně Lucie Kunčarová. ... číst příspěvek »

Výsledky komunálních voleb, Úvaly 2018

Výsledky komunálních voleb, Úvaly 2018

Výsledky komunálních voleb 2018 v Úvalech: dosažena historicky (od roku 1994) druhá nejvyšší volební účast.  Svůj hlas přišlo odevzdat ve srovnání ... číst příspěvek »

Kam v říjnu 2018

Kam v říjnu 2018

Sportovní klání, kulturní akce, vzdělávací a osvětové besedy, pozvánky spolků, neorganizovaná setkání a výlety … /průběžně aktualizováno/ ... číst příspěvek »

Stoletý příběh sadu

Stoletý příběh sadu

Představíme si rozrůstání jedné z úvalských čtvrtí. Na začátek úvalského příběhu Václava a Dušana se musíme vrátit o sto let zpět. ... číst příspěvek »

Kronikář v roce dějinné osmičky

Kronikář v roce dějinné osmičky

Co spojuje úvalské legionáře a komunisty protěžovanou Majerovou,…  ... číst příspěvek »

 

Stoletý příběh sadu

Představíme si rozrůstání jedné z úvalských čtvrtí. Na začátek úvalského příběhu Václava a Dušana se musíme vrátit o sto let zpět. Dědeček totiž bydlel v Úvalech již od roku 1915. Svou ženu si přivezl do Úval jako legionář v roce 1920…

Kolem roku 1915 se do Úval přistěhovaly dvě příbuzensky blízké rodiny Baumgartlů a Hodků. Počátkem 30.let minulého století zakoupila rodina Baumgartlů od původního majitele pana Perka přibližně polovinu plochy původního zahradnictví a v roce 1935 si rodina postavila na tomto pozemku současný dům. O rok později, v roce 1936, zakoupila rodina Hodků bývalou pískovnu navazující z východní strany na pozemky rodiny Baumgartlů a založila zde ovocný sad.


Na dnešní poměry boháči vlastnící čtvrtinu rozlohy celé jedné dnešní úvalské čtvrti, na fotografii při stavbě rodinné chaty v roce 1954. Nejmenší pracant Dušan je dnes inženýr v důchodovém věku.

FOTO: rodinný archiv.

Na dnešní poměry šlo rozlohou o ohromné pozemky. Celkem rodina disponovala asi hektarem pozemků na okraji Úval. Městečka, které nabízelo venkovské prostředí a již tehdy dobrou dostupnost do Prahy. Rekreační potenciál pozemků využila v roce 1953 pražská větev rodiny a vyrostla zde chata, kde se daly příjemně strávit nejen víkendy, ale i celé prázdniny.

Pracujícímu lidu
Pozemky po dědečkovi však Dušanovi a Václavovi, kteří tento příběh vypráví, životní výhru nepřinesli.
Rekreační potenciál si chtěli užít i ostatní občané, a tak z rozhodnutí vládnoucí komunistické garnitury byl majitelům nabídnutý prodej pozemků. Na výběr v tehdejším komunisty ovládaném státě bylo buď vyvlastnění státem, nebo prodej Městskému úřadu pro uspokojení potřeb „pracujících“. Volba byla jasná. Marie a Vladimír Hodkovi se rozhodli raději své pozemky prodat. Na přelomu 60. a 70. let minulého století došlo k prodeji většiny pozemků (rozlohou) a jejich rozparcelování.
Při prodeji byly pozemky na příkaz Okresního národního výboru Praha-východ rozděleny tak, aby pozemky pro chatu byly maximálně 400 m2, pro rodinný domek maximálně 800 m2. Místní národní výbor v Úvalech ke každé parcele 400 m2 požadoval přidat navíc plochu pro vybudování přístupové komunikace k těmto chatám. Prodej plochy „navíc“ byl ještě výhodnější než pozemek pro chatu, šlo o cenu 0,40 Kč/m2. Pro další vyprávění ale není rozhodující cena, ale požadovaná prostorová rezerva pro přístup, komunikaci.


Podobně jako chata Dušana v padesátých letech, začaly v 70-tých letech v okolí, na bývalých rodinných pozemcích, růst chaty a domky jako houby po dešti. 

FOTO: rodinný archiv.

Všechno patří všem
Na pozemku prostorové rezervy měla být městem vybudována přístupová komunikace k novým chatám. To se ovšem nestalo. Místní národní výbor v Úvalech postupně odprodával jednotlivé pozemky určené pro výstavbu chat novým vlastníkům. Buď byly pozemky proti pravidlům prodány novým majitelům větší, nebo byly části „navíc“ neoprávněně novými majiteli připloceny. Za socialismu se soukromé vlastnictví příliš nehlídalo, všechno patřilo všem. Vyhrával ten, kdo si co oplotil. A ploty se v tomto případě posouvaly do neoploceného a mnohdy také až do soukromé neoplocené zahrady původních majitelů.
Z rodinných pozemků toho příliš nezůstalo. Zahrada zůstala jen kolem domu a k tomu neprodejná nepotřebná „nudle“. Proužek zahrady mezi pozemky, která nejde oplotit a zužitkovat se stala jedinou přístupovou cestou novým vlastníkům. V některých místech z pozemku zůstalo jen 4,5 m šířky.

Sametová revoluce a restituce
Jak říká Václav, zhruba do konce 90. let minulého století byly majetkoprávní vztahy „zkonsolidovány“. Nad otázkou, zda se nepokoušeli při restitucích nevýhodné prodeje napadnout a za „drobné“ peníze získat zpět alespoň náhradní pozemky, vrtí Dušan i Václav odmítavě hlavou. Také vztahy se sousedy měli prý dobré a na nic a na nikoho si nestěžují.
V celé čtvrti, která byla převážně zahrádkářskou kolonií, ubývá jedna chata za druhou a vyrůstají domy, vily. Částečně se mění i obyvatelé a trvalé bydlení v této části přináší i potřebu vodovodu, kanalizace, veřejného osvětlení a zpevněné komunikace.

Václav přesto uvádí, že následovalo přibližně 10 let bezproblémového období. Změna přišla v roce 2009…

Další část příběhu jedné rodiny a jedné úvalské čtvrti se dočtete v druhém pokračování článku… Válka úředníků pro blaho obyvatel Úval