|
INFORMACE Z JEDNÁNÍ RADY MĚSTA,
které se konalo 29.1.2002
V úvodu jednání byla provedena kontrola usnesení z předchozích jednání rady, která se konala 10. 1. 2002 a 24. 1. 2002, tj. usnesení č. 22 001 až č. 22 020.
K usnesení č. 22 012, týkající se Základní školy Úvaly, bylo poznamenáno, že bude nutno zpracovat a odsouhlasit zřizovací listinu pro radu školy.
K usnesení č. 22 013, které vymezuje využívání plochy pod kostelem, bylo konstatováno, že je nutno včas upozornit pořadatele cyklistických závodů na rozhodnutí rady, tj. zákaz používání pro jiné než školní sportovní akce.
K usnesení č. 22 017, které se týkalo svazku obcí "Úvalsko", informoval starosta radu o probíhajících jednáních.
Z odborů
Z odboru životního prostředí - odpady
Ing. Prokůpek předložil radě pravidla pro zmírnění poplatku za odpady nebo jejich prominutí.
Pravidla pro řešení jednotlivých případů budou ještě projednána a schválena na další radě.
Z odboru správy majetku města
Ing. Perglerová předložila radě k projednání písemnou žádost manželů Ž., která navazuje na usnesení rady č. 21 305, ve kterém mimo jiné je uveden konečný termín užívání obecního bytu v čp. 181. Prozatímní ubytování bylo poskytnuto v květnu 2000 na dobu určitou, což bylo několikráte prodlužováno.
V části dopisu jsou ze strany manželů Ž. uváděny kritické připomínky: k činnosti Stavebního úřadu Úvaly, ke kvalitě poskytnutého bytu, k činnosti vedoucí odboru správy majetku města. Závěrem žádají o prodloužení termínu do 31. 12. 2003.
Rada města uložila předsedovi stavební komise a předsedovi bytové komise osobně prověřit skutečný stav bytu č. 3 v čp.181 a na příštím jednání rady podat informaci a návrh na řešení.
Ing.Perglerová informovala radu o rozhodnutí ministra ŽP ČR o poskytnutí finančních prostředků na plynofikaci čp.1346 a 1347 v max. výši 330 tis. Kč.
Podle podmínek MŽP ČR je nutno pokračovat v další přípravě této investiční akce: výběrové řízení, odborné posudky apod..
V dalším informovala radu o jednání bytové komise.
Rada města s přihlédnutím na okolnosti a podmínky, za kterých bylo náhradní ubytování poskytnuto, snížení nájemného manželům D. neodsouhlasila.
Rada uložila vedoucí OSMM upřesnit minimální, tj. nejnutnější náklady spojené s rekonstrukcí čp. 1282, hledat možnosti spolufinancování nájemcem, případným správcem koupaliště apod..
Rada města odsouhlasila některá prodloužení a navýšení stávajících nájemních smluv:
a) prodloužení nájemní smlouvy s TJ SOKOL do 31. 12. 2002 na pronájem části nebytových prostor pro potřeby Klubu důchodců Úvaly v objektu TJ SOKOL s navýšením nájemného o koeficient inflace (1,047).
b) uzavření dodatku nájemní smlouvy s TJ SOKOL na pronájem části nebytových prostor (tělocvična, sociální zařízení, asfaltová hřiště, venkovní plochy) pro potřeby školských zařízení s navýšením nájemného o koeficient inflace (1,047), a čtvrtletní úhradou plateb.
Z odboru výstavby a dopravy
Pí Reicheltová předložila radě k projednání a schválení návrh dodatku k mandátní smlouvě č. 01-ÚV-3/96 s VRV, a.s., Praha, který se týká změn předmětu plnění v roce 2002, navýšení ceny prací mandatáře za rok 2002 ve výši o 250 tis. Kč bez DPH.
V dalším předložila radě k projednání žádost p. Šolce, která se týkala přemístění a posílení trafostanice v ul. Fibichova. Podle předběžného jednání s firmou ESSA Czech a STE není námitek. Odhad nákladů podle STE činí 500-550 tis.Kč.
Rada města uložila vedoucí odboru výstavby a dopravy a starostovi města ověřit skutečné náklady spojené se záměrem přemístění trafostanice v ul. Fibichova.
Ing. Černý předložil radě k projednání konečnou formulaci stanoviska města k přeložce silnice I/12. Celkem je uvedeno 8 připomínek města, připomenutí skupiny 51 občanů, kteří s přeložkou nesouhlasí a petice 247 občanů, kteří s realizací přeložky souhlasí.
Rada města v tomto smyslu vzala na vědomí přípravu stanoviska města k dokumentaci "Hodnocení vlivu přeložky silnice I/12 na životní prostředí" podle zákona č.244/1992 Sb. a jeho odeslání na MŽP ČR.
Ing. Černý předložil radě k projednání možnost realizace lávky pro pěší přes silnici I/12 v úrovni ul. Bulharská. Podle jednání na Státním fondu dopravní infrastruktury (SFDI) je jistá možnost, že tato stavba by byla zahrnuta do jeho investičního programu na rok 2003.
Personální záležitosti
Ing. Breda informoval radu o sdělení okresního soudu, který požádal o schválení stávajících (H. Drahotová, JUDr. Němec, J. Tesař) nebo schválení nových přísedících Okresního soudu Praha-východ.
Rada se rozhodla doporučit VZZM zvolit do funkce přísedícího Okresního soudu Praha-východ na další období pí H. Drahotovou, JUDr. M. Němce a J. Tesaře.
Různé
Ing. Breda informoval přítomné o návrhu p. Svítka, který navrhuje doplnit městský znak o znak Arnošta z Pardubic, tj. o půlkoně umístěného v bráně.
Rada se změnou znaku města nesouhlasí a ukládá kronikářovi města ověřit "právoplatnost" městského znaku.
Pí Tůmová předložila žádost Centra služeb pro zdravotně postižené, které žádá o finanční příspěvek, dar, na svou činnost.
Po projednání rozhodla rada dar neposílat s ohledem na současnou finanční situaci města.
Pí Tůmová předložila na žádost ředitelky MDDM přehled poplatků za účast v kroužcích MDDM za rok 2002.
Rada města vzala situaci na vědomí a souhlasí s výší poplatků.
Pí Tůmová doporučila radě pozvat ředitelku MDDM k projednání činnosti MDDM v roce 2002 včetně organizace plánované přístavby.
Rada rozhodla pozvat p. Fice, vedoucího VPS, na nejbližší zase-dání rady k projednání koncepce činnosti VPS v následujících letech a s tím spojených záležitostí.
Pí Tůmová přednesla tyto připomínky: oplocení plochy pod školou, které není kompletní (mezi objektem TESKO a Výmolou není oplocení provedeno a slouží jako "kuřárna" pro žáky), na pozemku pod školou je pod okny tříd smetiště a bylo by vhodné zde uklízet.
Z průběhu rozpravy vyplynulo, že je nutno uvažovat o zpracování studie na využití plochy mezi školou a Výmolou, případně o instalaci víceúčelového hřiště, které je některými firmami nabízeno.
Pan Burzanovský upozornil na nebezpečné výtluky u křižovatky komunikace I/12 v napojení ul. Škvorecká.
Rada uložila vedoucí odboru výstavby a dopravy vyžádat si u SÚS Říčany okamžitou opravu.
Ing. Miloslav Breda, tajemník MěÚ
|
|
Výstavba domu s pečovatelskou službou zdárně probíhá
Příznivé počasí prvních únorových dnů dovolilo pokračovat ve výstavbě úvalského domu s pečovatelskou službou, která byla zahájena v minulém roce. Stavba pokročila do úrovně druhého nadzemního podlaží. Budova by měla být dokončena v letošním roce.
V domě s pečovatelskou službou má být 32 bytů s kuchyňským koutem a příslušenstvím. Nebude zde chybět společenský sál a místnosti pro personál. Bude sloužit k trvalému bydlení 42 osob a v současné době se hledají možnosti využití některých prostor pro denní stacionář. Součástí bude i koupelna s vybavením pro osoby se sníženou pohyblivostí. Víceúčelový společenský sál by mohl sloužit k pořádání různých kulturních a společenských akcí pro cca 70 osob. Nabízí se využití například pro videoprojekce, akce domu dětí a mládeže, taneční hodiny pro menší počet párů a i jako obřadní síň. Víceúčelový sál představuje nouzové řešení, které není jistě optimální, ale v současnosti jedině možné.
Dům s pečovatelskou službou je určen pro starší osoby, které po splnění pravidel stanovených městem získají nájemní byt s vlastní koupelnou, WC a kuchyňkou. V pracovních dnech je o ubytované osoby postaráno i po stránce pečovatelské služby. Pravidla výběru zájemců o bydlení vypracuje bytová komise ve spolupráci s odborem správy majetku města a schválí rada města. Žádosti bude možné podávat pravděpodobně od května, kdy budou k dispozici přihlášky a pravidla výběru.
Ing. Vladislav Procházka
Bankomat v Úvalech
Česká spořitelna, a.s., pobočka v Úvalech oznamuje, že na budově spořitelny v Husově ulici č. 78 je nově instalován bankomat České spořitelny, a.s..
Bankomat je k využití 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Bankomat akceptuje všechny platební karty vydávané bankovními domy v ČR. Bankomat šetří váš čas.
Pokud nevlastníte platební kartu a máte o ni zájem, pracovnice ČS, a.s. v Úvalech vám ochotně poskytnou veškeré informace týkající se platebních karet České spořitelny, a.s.
Dále pobočka České spořitelny v Úvalech oznamuje změnu provozní doby platnou od 1. 2. 2002.
PO 9.00 - 12.30 13.30 - 17.00
ÚT 9.00 - 11.30
ST 9.00 - 12.30 13.30 - 17.00
ČT 9.00 - 12.30 13.30 - 17.00
PÁ 9.00 - 11.30
Iva Klírová, vedoucí pobočky
O čem psal před lety Život Úval
Hlas občana
Potkali se Edáček s Martinem. Edáček povídá: "Tak jsem zase jednou dělal pořádek v oučtech a zjistil jsem, že zcela potichoučku zmizela z našich stolů každému měsíčně pětikoruna, kdo má telefon. Zamyslil jsem se nad tím a bylo to divné. Teď je přece u nás více než jednou tolik telefonních stanic, než bylo dřív. To by měl být přece levnější - co říkáš?" Zamyslí se Martin a potom povídá: "No jo, dřív, když jsi volal, tak jsi dostal spojení hned, a teď musíš čekat - a to čekání musí taky někdo zaplatit - né?!"
oxoxoxoxo, Život Úval květen 1962, str. 9
Kdy budou krávy dojit hutnější mléko? Až bude voda dražší než mléko.
Kdy bude v Úvalech pořádný taneční sál? Až se přestane tančit v sokolovně.
Proč jsou v Úvalech dvojité závory? Protože jednoduché závory nezodpovědný řidič vždy přerazil a ujel, aniž zaplatil náhradu. Snad se mu to při dvojitých závorách nepodaří.
Kdo zachrání občany ze Setých, aby se neutopili na silnici v blátě? Jedině "m r á z".
Po ulici kráčí Josef nesoucí štafle. "Kam se ubíráš?", ptá se Karel.
"Ale do samoobsluhy, tam mají v horním regále barvu, já tam nedosáhnu, a proto si nesu štafle, abych se mohl samoobsloužit."
Život Úval březen 1961, str. 14
Informace pro cestující
V lednovém čísle ŽÚ jsme věnovali pozornost některým změnám v cenách jízdného na železnici platným od 1. 1. 2002. Možná ne každému je ale známa i další součást Tarifu ČD pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel (TR10). Mimo jiné změny, ke kterým ČD přistoupily, je pro cestujícího bezesporu zajímavý i následující ceník přirážek a poplatků, který byl schválen rozhodnutím ředitele odboru osobní dopravy a přepravy DOP dne 5. 6. 2000 (s účinností od 27. 1. 2002).
A. Ceník přirážek za porušení přepravních podmínek:
B. Ceník smluvních poplatků
(pozn.: SPPO = Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou osobní dopravu, KMB = Kilometrická, vlak vyšší kvality = vlak osobní dopravy SuperCity, EuroCity, InterCity a Expres, pověřený zaměstnanec ČD = zaměstnanec vybavený kontrolním odznakem, oprávněný k odbavení cestujících a ke kontrole jízdních dokladů, oprávněnost dokládá průkazem, obsazená stanice = stanice, kde je zřízena výdejna jízdních (přepravních) dokladů)
BŘEZEN - měsíc knihy nebo internetu?
Je měsíc březen měsícem knihy, nebo už se stalo samozřejmostí slovo knihy nahrazovat slovem internet a třetí měsíc v roce si tak přivlastnili internetoví fanoušci?
A nemůže se březen pyšnit obojím?
Pro zajímavost uvádím jednu z informací získaných na internetu o tom, proč a od kdy je měsíc březen měsícem knihy:
"Měsíc knihy byl vyhlášen poprvé v roce 1955 a nevztahoval se k žádnému významnému datu, ani výročí, jak se mnozí domnívají. Motivem k vyhlášení byla snaha zlepšit propagaci knihy a udržet trvalý zájem o literaturu. Na této akci se dohodlo ministerstvo kultury s tehdejším Svazem československých spisovatelů, nakladatelstvími, knižním obchodem a masovými organizacemi. S přihlédnutím k některým zkušenostem z lidově demokratických zemí bylo rozhodnuto, že každoročně bude jeden měsíc - první jarní měsíc - věnován nejširší propagaci knihy s cílem získat všechny složky pro soustavnou péči o knihu a její rozšiřování jako kulturního statku."
A od kdy a proč je březen měsícem i internetu?
"Projekt Měsíce internetu vznikl se záměrem upozornit na obrovský význam internetu pro rozvoj ekonomiky i společnosti v době, kdy si to v České republice málokdo uvědomoval. První čtyři ročníky akce, v letech 1998 až 2001, prokázaly, že aktivity tohoto druhu mají smysl a mohou být obecně prospěšné. Projekt má podobu každoroční vlny akcí a mediálních informací, které slouží různým skupinám obyvatel v souladu
s konkrétními cíli jednotlivých podprojektů." Přehled akcí a dalších informací týkajících se letošního ročníku mohou zájemci vyhledat na stránkách www.brezen.cz.
Kniha nebo internet. Vzájemně se přece docela dobře doplňují a člověk si tedy dnes může zvolit pro něj nejschůdnější cestu, jak získat potřebné informace. Myslím, že můžeme ponechat měsíci březnu obě výsady a změnit v nadpisu pouze druh spojky: Březen - měsíc knihy a internetu.
Š. Sokolová, (www.kniznica.host.sk, www.brezen.cz)
6 x NEJ Z KNIHOVNY V ÚVALECH
Nejpůjčovanější kniha: Monyová: Poslední extáze, za rok 2001 půjčeno 33x.
Nejpůjčovanější kniha dětská: Rowling: Harry Potter, za rok 2001 půjčeno 17x.
Nejzajímavější časopis: Koktejl
Nejnovější časopis: Senior, Odebíráno od ledna 2002.
Nejstarší kniha: , Zeyer: Vyšehrad, vydáno roku 1906.
Dostál: Ouvaly, vydáno roku 1914.
Nejdražší kniha: Zaniklé světy: Velký atlas archeologie, cena 1900 Kč.
Zpracovala: Iva Krňanská
Pozvánka na zábavu
Kulturní komise města Úval zve seniory na
POMLÁZKOVOU,
která se bude konat 30. 3. 2002
v hotelu Budka od 14.00 do 18.00 K tanci i poslechu bude hrát MODRÉ Q pana Šindeláře. Těšíme se na Vaši účast.
za kulturní komisi H. Novosádová
|
|
Návštěva Motola
Před Vánocemi navštívili žáci naší základní školy onkologické oddělní v nemocnici v Praze
- Motole. Jak jistě víte, na tomto od-dělení jsou děti s rakovinou všeho druhu. Bohužel to někdy dopadá
i tak, že jsou posléze umístěny do hospiců, v nichž bývají děti, které už žádnou naději na uzdravení nemají.
Této návštěvě předcházela sbírka kaštanů. Tu uspořádaly žákyně z 9.A. Tím nám vlastně umožnily nemocnici navštívit. Kaštany sbírali žáci z celé školy. O poledních přestávkách, na procházkách. Nasbírané kaštany se odevzdaly a získané peníze se použily k zaplacení autobusu, který nás odvezl až před nemocnici.
Do Motola odjel pěvecký sbor s "Vánočním programem" pod taktovkou pí uč. Landgráfové a za doprovodu (na klávesy) p. ředitele F. Smolíka. Dále pak dramatický kroužek devátých tříd s pí uč. Javůrkovou a "Narozením Ježíška".
Na návštěvu nemocnice jsme se všichni moc těšili. Dětem jsme přivezli velký koš s hračkami. Plyšáci, autíčka, barbíny, to vše se nakoupilo. A proto bych chtěla moc poděkovat všem dětem a rodičům, kteří na zakoupení hraček přispěli.
Když jsme byli na místě, většiny z nás se zmocnilo napětí a chvílemi i zvědavost. Skoro nikdo z nás ne-
viděl tak těžce nemocné děti. Některým bylo dokonce i do pláče.
Paní Medřická, vrchní sestra, která pracuje na tomto oddělení, nás připravovala na to, že děti berou léky na tlumení bolesti, a ty mají zklidňující účinky, a proto nás neodmění bouřlivým potleskem, ani ne-
budou projevovat radost třeba hopsáním a zpíváním. Jedním dechem ale dodala, že se nemohly naší návštěvy dočkat a pořád se na nás vyptávaly.
Najednou jsme byli na konci s naším programem. Loučili jsme se s dětmi, ale nějak se nám od nich nechtělo. Avšak v tuto chvíli byl čas náš nepřítel a my museli jet domů. Po cestě jsme si o všem povídali a já (určitě jsem nebyla sama) z toho měla moc dobrý pocit. Byl to dáreček nejen pro dětičky, ale i pro nás.
Petra Kadeřábková
Poděkování základní škole
Vážený pane řediteli, děkuji Vám a samozřejmě všem dětem z pěveckého kroužku Vaší školy za krásné předvánoční vystoupení. Díky Vám jsme si mohli alespoň na chvíli zažít nejen atmosféru Vánoc, ale snad jsme se i společně dotkli jejich smyslu a naplnění. Věřím, že tak, jako se kdysi do dávných, nejtemnějších zimních dnů narodilo děťátko, které přineslo lidem světlo, lásku a naději, podařilo se i Vám prozářit těžkou, mnohdy i velmi temnou dobu, kterou prožívají nemocné děti spolu se svými blízkými a těmi, kteří o ně pečují.
Děkuji Vám za Váš zájem, účast, dobrotu a laskavost, jaké jste měli, když jste na nás mysleli, chystali pro nás dárky a přijeli za námi do nemocnice zpívat a hrát.
za kliniku dětské onkologie, Libuše Medřická
Ze starých školních kronik
Úvalská škola v období 2. světové války
Mnichovský diktát čtyř velmocí znamenal pro Československou republiku konec jedné epochy. Jediný demokratický stát ve střední Evropě se náhle ocitl zcela sám, ze všech stran obklopen sousedy s fašistickými nebo přinejmenším autoritativními vládami. Francie a Velká Británie, tradiční západoevropské demokracie, vedené v této kritické době málo prozíravými a krátkozrakými politiky, se rozhodly svého nejvěrnějšího spojence obětovat.
Události po Mnichovu padaly na zrazený národ jako rána za ranou.
V říjnu 1938 odstoupil prezident Beneš, který zůstával nadále Berlínu trnem v oku a prezidentského postu se ujal dr. Emil Hácha. Okleštěná a nyní i rozdělená republika Česko-Slovenská začala pod tlakem fašistických sil zvenčí i zevnitř ztrácet svůj vyhraněný demokratický charakter.
V Protektorátu Čechy a Morava byl formálně ve své funkci ponechán prezident Hácha i česká vláda, ovšem všechna zásadní rozhodnutí podléhala říšskému protektorovi. Ten měl také nejvyšší zákonodárnou moc, protože parlament neexistoval. Protektorát Čechy a Morava byl pro nacisty jen dočasným řešením. Konečným cílem měla být plná přeměna českých zemí na "germánský prostor".
Všechny změny, příkazy a zákazy se týkaly všeho, tudíž i školských zařízení. Ve školách probíhaly změny ve výuce, a to především ve výuce dějin a jazyků.
Tehdejší ministerstvo školství zakázalo používat dosavadní učebnice, příručky a jiné pomůcky (např. mapy) a nařídilo zavést používání takových učebnic a pomůcek, které by vyhovovaly požadavkům německé strany. Dále nařídilo odstranění všech předmětů nesrovnávajících se se změněnými státoprávními poměry (kupříkladu obrazy významných osobností podílejících se na vzniku ČSR). Musely zmizet i školní kroniky psané do roku 1939/40. Ty byly zapečetěny a posléze uloženy ve školním archivu. Počínaje školním rokem 1940/41 byly vedeny nové školní kroniky. Také se plně zrušila výuka občanské nauky a namísto ní se zavedl německý jazyk jako povinný předmět. Ke konci roku 1941 zastavila česká zemská rada výuku dějepisu a v zeměpise se probíralo území Velkoněmecké říše včetně Protektorátu. Při výuce českého jazyka bylo zastaveno vyučování dějin české literatury.
Další "novotou" na úvalské škole bylo zřízení dvou kurzů němčiny pro učitele. Po úspěšném studiu se skládala zkouška před komisí v Českém Brodě.
Ministerstvo dále nařídilo dvojjazyčné označování školních budov, textů razítek apod. a to tak, že německý jazyk byl upřednostňován před jazykem českým. Dále bylo zakázáno přijímat žáky židovského původu a zaměstnanci školy museli prokazovat svůj árijský původ.
V roce 1940 bylo nařízeno zrušení některých ryze českých oslav. Jednalo se zejména o oslavy data 28.10. Školám byly k tomuto dni rozeslány úřední pokyny k zamezení porušování klidu školní mládeží.
V roce 1940 všichni členové vlády, veřejní zaměstnanci a osoby zastávající veřejné funkce - tedy i učitelé - složili nový slib věrnosti Protektorátu Čechy a Morava a říšskému protektorovi.
Na začátku roku 1941 byly zabrány školní budovy k ubytování říšskoněmeckého vojska. Tímto okamžikem bylo vyučování upraveno až do konce školního roku. Náhradní výuka v době pobytu vojska probíhala v různých soukromých objektech, např. v restauraci na Slovanech, ve vile pana Týbla, hasičský dům se proměnil ve sborovnu. V souvislosti s těmito komplikacemi se změnila délka vyučovacích hodin na 40 minut a musely se vypustit některé předměty (tělesná výchova a pracovní vyučování). Ochotným a obětavým propůjčitelům místností, kde probíhala náhradní výuka, byl školou zaslán děkovný dopis. Po odchodu vojska ze školní budovy byly zjištěny veliké škody. Byly zbourány zdi u školních pozemků, ploty, vrata ke hřišti. Dále scházelo 6 lavic, 20 židliček, obrazy a záclony. Též dlažba byla poškozena.
Zpráva o atentátu na zastupujícího říšského protektora a generála policie Reinharda Heydricha v květnu 1942 rozrušila celý učitelský sbor. Ředitel školy promlouval s žáky
o vážnosti vzniklé situace a o vážnosti doby. V den úmrtí R. Heydricha byly na budově školy vyvěšeny vlajky a spuštěny na půl žerdě. Rovněž se tak stalo v den pohřbu.
V listopadu 1942 navštívili úvalskou školu dva zástupci gestapa z Mladé Boleslavi a po rozhovoru s ředitelem školy odvedli odborného učitele Bohuslava Trnku k výslechu a posléze jej umístili do vězení v Říši, odkud byl po 2,5 letech propuštěn.
V květnu 1945 došlo v Úvalech k přestřelce mezi německým vojskem a místními obyvateli. Pár dní poté projeli přes Úvaly první Rusové. V té době (od 5. do 12. května) bylo vyučování zastaveno, protože byla ve škole zřízena ruská nemocnice. Vyučování probíhalo v českobratrské modlitebně a u Srazilů. Téhož měsíce nastoupili do služby odborní učitelé, kteří se vrátili z totálního nasazení.
Asi takto vypadaly poměry na škole v Úvalech za okupace. Kéž by se tato situace již nikdy neopakovala.
(Podle školních kronik zpracovali: J. Formánek, P. Kadeřábková, J. Hájková a K. Hollerová, žáci 9. ročníku)
Zprávy z tanečního oddělení MDDM
Během ledna a února 2002 jsme se účastnili dvou žebříčkových soutěží disco a duo disco v Praze a Chrasti u Chrudimi. Za zmínku stojí umístění naší nejlepší dvojice, Opál-ková a Hlaváčková na 10. místě, ale i průběžně velice pěkné výsledky dalších děvčat od 23. po 42. místo v jednotlivcích (kolem 150 juniorů v naší kategorii).
Již jsme si zvykli vídat naše tanečníky na předtančeních v Úvalech - letos na plese sportovců, baráčníků a městském plese. Také pražská Lucerna mohla obdivovat předtančení na maturitním plese SPŠ.
A co nás čeká? Ve dnech 9. a 10. 3. se bude v Praze konat mistrovství republiky v parketovém tanci jednotlivců, dvojic a malých skupin v disku, hip hopu a electric boogie. O týden později se představí děti ve scénické krajské soutěži v divadle v Kobylisích. Další náročná soutěž, Mistrovství Prahy a středních Čech, parketové formace v pražské Lucerně, je vypsaná na 13. 4. Pokud vše dobře dopadne, budou zde startovat 3 dětské, 4 juniorské a
1 dospělá formace. A pak se uvidí. Do dalších kol postupují jen ti nejlepší.
Alena Sismilichová
GALERIE MDDM
Vážení čtenáři, v měsíci březnu nabízí galerie MDDM tři výstavy. Že je to mnoho? Ano, je. Tento nezvykle vysoký počet výstav má svůj důvod. Jak jistě víte, v dubnu by měla být zahájena rekonstrukce MDDM, která bude trvat nejméně půl roku. Dům dětí bude pokračovat ve své pravidelné zájmové činnosti v náhradních prostorách, ale výstavy dříve pořádané v MDDM se po dobu rekonstrukce budovy konat nebudou. Vzhledem k tomu, že zájem vystavovat v naší galerii je velký a odmlka půl roku dlouhá, rozhodli jsme se, že březen bude věnován hned třem výstavám.
S fotografickou tvorbou manželů Kvasničkových a jejich poutavým povídáním o Indonésii jste se měli možnost seznámit již v květnu minulého roku. Několik otázek, týkajících se připravované výstavy, jsem položila paní Aleně Kvasničkové.
Jak to bylo s vaší cestou na Filipíny?
Po necelých dvou letech jsme se opět rozhodli pro návrat do Asie. Vybrali jsme si opět Indonésii, ale situace v místech, která jsme chtěli navštívit, nebyla příliš klidná. Zvolili jsme nakonec Filipínské souostroví, které se od ostatních zemí jihovýchodní Asie značně odlišuje. Je to zde jediná křesťanská země, vyvíjející se posledních sto let pod silným vlivem USA. Dvouměsíční cestu jsme si opět organizovali sami, tentokrát bez podpory Filipínského zastoupení, které, přes původní příslib, neprojevilo zájem o spolupráci.
Jaké byly vaše zážitky?
Vzhledem k členitosti Filipín a velkým vzdálenostem jsme nakonec stanovili trasu, která zahrnovala průjezd a zastavení na všech důležitých centrálních ostrovech, s výjimkou vzdálenějšího ostrova Palawan a ostrova Mindanao, které jsou problematickou zónou a sídlem místní muslimské menšiny. Filipínám sice chybí staleté historické památky, mají však neopakovatelnou přírodu, zajímavý je i život příslušníků horských kmenů, rybářů nebo filipínských léčitelů. Filipíny jsme s mnoha zastávkami procestovali naprosto v pohodě, autem, lodí, na motorce, letadlem a pěšky. Každý den jsme potkávali úžasné lidi, seznamovali se s jejich životem, náboženstvím, tradicemi. Zúčastnili jsme se s nimi kohoutích zápasů, karnevalu, sekání třtiny na polích, hledali jsme mumie, viděli jsme sopku pár dní před erupcí. Prostě těch zážitků je za dva měsíce nepočítaně.
Jakým jazykem jste se domluvili?
Hlavním jazykem byla pro nás angličtina, protože klasická filipínština, neboli tagalog, se využívá především na hlavním ostrově Luzonu. V dalších oblastech se už mluví nářečím nebo jazykem zcela jiným a i Filipínci mezi sebou občas používají angličtinu nebo alespoň anglická slova. Angličtina je tu dokonce uznaným politickým a obchodním jazykem.
Jaké fotografie bude vaše výstava prezentovat?
Na výstavě představíme zhruba 40 fotografií, zachycujících filipínskou přírodu, každodenní život lidí i zajímavá místa na ostrovech. K barevným fotografiím jsme tentokrát zařadili i několik snímků černobílých, které určitě upoutají pozornost návštěvníků. Stejně jako v případě fotografií z Indonésie i tato výstava je prodejní.
Vážení čtenáři, nenechte si ujít příležitost opět se setkat s těmito zajímavými mladými cestovateli.
Již třetí rok vystavuje v MDDM skupina mladých výtvarníků, jejímž duchovním otcem je malíř Tomáš Porubský. Každý rok tato Galerie mladých umělců představí někoho nového. Nejinak je tomu i letos, kdy spolu s Tomášem Porubským (obrazy), Davidem Tureckým (fotografie) bude vystavovat své obrazy, květináče a kameny Ilona Bartáková. A nyní něco ze života těchto mladých a nadějných.
MONIKA ALBRECHTOVÁ
narozena 1980, úspěšně odmaturovala na Střední umělecko-průmyslové škole obor konstrukce nábytku. Po dvou neúspěšných zkouškách na VŠUP, obor design a architektura, začala pracovat jako kreslička nábytku. To bylo již před rokem, kdy mi o sobě Monika řekla: "Designu bych se chtěla věnovat i nadále. Ve svém volném čase si ulítávám na psychadelických obrazech a věnuji se také divadlu. Účinkuji v experimentálním seskupení BRUXO."
DAVID TURECKÝ
narozen 1981 v Praze. Vystudoval SOU služeb, obor fotograf, fotografické práce. Poté pokračoval v nástavbovém studiu. Jeho dlouholetá zábava skateboarding mu umožnila spolupracovat s několika skateboardovými časopisy, kde získal neocenitelnou praxi pro život fotografa na volné noze. Spolupráce a publikace pro Grafické studio TARDUS, VEHICLE brand clothing company, DEEP board land Kladno, V.R.M., MYSTIC SKATES, WWW.CSP.CZ, MOVE MAGAZINE, BOARD MAGAZINE, DIRT BIKER III, REWUE, IDET NEWS, COMANDO PLUS, ABC, TRIP MAGAZINE.
ILONA BARTÁKOVÁ
narozena 1977, vystudovala pětiletou střední hotelovou školu, výtvarné činnosti se věnuje od dětství. První samostatná výstava v r. 1998 v hospůdce U Anežky v Říčanech. Poté následovaly samostatné
i společné výstavy. Od r. 2001 patří k výtvarné skupině Galerie mladých umělců. V její tvorbě se objevují prvky grafiky, figurální malby, abstrakce, fikce. Často využívá efektů barevných lepidel či sprejů.
V současné době se zaměřuje především na malbu akrylovými barvami na sololitové desky různých velikostí. V její tvorbě najdeme dekorativní i užitkové předměty (keramika, květináče, kameny), jejichž výzdoba je abstraktní či motivována mořskou tematikou.
TOMÁŠ PORUBSKÝ
Tohoto zajímavého autora většina z vás zná. Od své první výstavy
v MDDM v r. 2000 urazil pořádný kus cesty. Tomáš byl nejprve velmi ovlivněn odkazem surrealistických mistrů, v jeho obrazech je spousta asociací, snaží se i o stylizaci různých věcí, geometrickou či figurální abstrakci, zobrazuje své fantazie. Jeho tvorba neobsahuje pouze olejomalby, ale experimentuje. Něco mezi obrazem a objektem, ale velmi působivé. Tomáš o tom říká: "Celé je to něco jako řeka, která teče ve svém korytu a nese sebou různé předměty, které přeměňují její původní ráz a vzhled.
Tak to by bylo v kostce vše a přijďte, bude to zajímavé!
1. - 3. března vás zveme do MDDM na výstavu fotografií
Aleny a Miloslava KVASNIČKOVÝCH
FILIPÍNY OSTROVY MEZI VÝCHODEM A ZÁPADEM
vernisáž výstavy spolu s besedou o Filipínách se koná 1. 3. v 18 hodin Výstava bude otevřena 2. a 3. 3. od 13.30 do 18.00 hodin.
15. - 17. března prezentují v MDDM svou tvorbu členové výtvarné skupiny
GALERIE MLADÝCH UMĚLCŮ
Tomáš Porubský - obrazy
David Turecký - fotografie
Monika Albrechtová - obrazy
Ilona Bartáková - obrazy, kameny, květináče
NA VÝSTAVĚ UVIDÍTE I FOTOGRAFIE DIVADELNÍHO SPOLKU BRUXO
Vernisáž výstavy je 15. 3. v 18 hodin
Výstava je otevřena v sobotu a v neděli od 13.30 do 18 hodin
Galerie MDDM uvádí ve dnech 22. - 24. března
výstavu fotografií, na které představí svou tvorbu dva velmi mladí autoři
ŠÁRKA PODLUCKÁ
DAVID ČEMUS
Přátelské setkání u příležitosti zahájení výstavy se koná 22. 3. v 18 hodin.
Výstava bude otevřena v sobotu a v neděli od 13.30 do 18 hodin.
 Šárko, co byste mi o sobě mohla říci?
Narodila jsem se v r. 1982, po ZŠ jsem šla studovat na SPŠ sdělovací techniky v Praze, obor obrazová a zvuková technika. Původně jsem se chtěla věnovat filmu, ale pak mě více zaujalo fotografování. Základy fotografování jsme měli bohužel pouze půl roku ve druhém ročníku, ale díky naší paní profesorce, která byla do fotografování zapálená, se stalo mým koníčkem. Od té doby si beru fotoaparát kdykoli se dostanu ven, hlavně do přírody, a snažím se zachytit části přírody, kterých si kolikrát ani nevšimneme. Tohle se mi na fotografování líbí. Pomocí fotoaparátu můžeme zachytit třeba i ze zničené krajiny určitou část, která zůstala krásná, aniž by výsledek prozrazoval, kde jsme fotografovali.
A vaše další plány?
Nejraději bych šla na FAMU nebo soukromou školu fotografickou v Praze. Uvidíme, ale fotografie zřejmě zůstane vždy mým koníčkem.
 Davide, jedna neotřelá otázka. Co byste o sobě řekl vy?
Narodil jsem se v roce 1980, studuji již třetím rokem na ČVUT - fakulta stavební, obor systémové inženýrství. Svého koníčka fotografování jsem objevil v létě 1999 při cestě po Skandinávii. Přišlo mi škoda nezaznamenat tamní přírodu. To jsem ještě netušil, jak moc mě toto "zaznamenávání" fotoaparátem mého tatínka chytne. Po návratu jsem zkoušel i jiné žánry fotografie (fotografování lidí, architektury), ale nezaujalo mě to tak, jako předešlé motivy krajiny a přírody. Zlom nastal, když jsem u polských hranic ve východních Čechách fotografoval zvěř. Tento druh fotografie mě natolik zaujal, že jsem u něj zůstal dodnes. Průvodcem a rádcem pro mě byly a jsou zkušenosti lidí z celého světa a to díky médiu zvanému internet. V dnešní době se zvěř v přírodě fotí výhradně na barevný materiál. Mě však inspirovaly černobílé fotografie zvěře Slávy Štochla ze 70. let. Tyto fotografie mají neopakovatelnou atmosféru, která se na barevné materiály nedá zachytit. Dalším kladem tohoto stylu je práce ve fotokomoře. Líbí se mi, že mám stoprocentní kontrolu nad vším, co dělám, a nemusím být závislý na proměnlivých výsledcích z minilabu.
Čeho byste chtěl ve fotografování dosáhnout?
Mým snem do daleké budoucnosti je vydání knihy s černobílými fotografiemi zvěře a přírody.
Tak ať se vám tohle krásné přání splní.
Březnové výstavy dokazují, kolik zajímavých mladých lidí tu je. Udělejte si chvilku času a přijďte se podívat, jak vidí svět oni. Možná se vám rozsvítí den.
Jana Pospíšilová
|
|
Pozvánka na setkání bývalých úvalských ochotníků
V Úvalech - až na krátké výjimky v dobách několika vynucených pauz - proudila vždy živá divadelní činnost, což dokumentují doklady, někdy i jen paměti na vlastní ochotnickou aktivitu úvalských dramatických spolků. Na úvalských jevištích odehrálo řadu rolí (i celých her) více známých profesionálních herců, režisérů i hudebníků,
o čemž svědčí paměti o jejich hostování. Navíc se do Úval vracela i řada tzv. kočovných divadelních společností (které takto působily od r. 1919 až po r. 1945). Později Úvaly navštívilo i několik pražských hereckých společností (to však už zachází za rámec vlastního herectví z Úval a pro Úvaly).
K připomenutí především těch nejslavnějších dob úvalského divadla, pro památku všech nejzasloužilejších činitelů, režisérů, herců, scénáristů i techniků, se rozhodli někteří bývalí pamětníci Divadelního spolku "J. K. Tyl" v Úvalech svolat:
setkání a besedu
všech "divadelníků", členů hereckých ansámblů i techniků jevištního umění v Úvalech
na sobotu 6. dubna 2002 na 16.00 hodinu do vinárny úvalské sokolovny.
by rádi přispěli k připomenutí veškeré slávy divadla v Úvalech, k setkání všech, co dříve či v posledních letech vyzkoušeli prožít "jepičí život ochotníkovy kreace" (jak kdysi zapsal jeden ze zasloužilých pamětníků).
Rádi bychom mezi sebou přivítali nejen přímé aktivní účastníky slavnějších divadelních etap, kdy se podařilo nastudovat až 14 dramatických děl za jediný rok, ale také rodinné příslušníky a následovníky všech, kteří se o úspěšná divadelní představení v Úvalech přičinili.
Ke vzpomínce si svolavatelé dovolili uvést v Životě Úval i několik skutečností, které v minulých 140 letech divadelních představení lze nalézt v kronikách města Úval. Pokud se někteří z vás, kteří věnujete čas pročítání i této části pravidelného měsíčníku Život Úval, v uváděné vzpomínce najdou, ať sebe či své rodinné předchůdce, autoři rádi přijmou vaše doplnění či upřesnění. Tyto vzpomínky mohou být i ověřením příspěvku do současně připravované publikace či sborníku o životě v Úvalech - následníku to v minulosti známé knihy "Úvaly jindy a nyní" z roku 1929.
za svolavatele setkání, Ing. Vladimír Kolomý
Od "Sokola" a "Smetany" k Jiráskovu Hronovu, a dále …?
Nejstarší vzpomínky na hry divadelních ochotníků v Úvalech sahají až před rok 1860. O tom vypovídá jeden z význačných úvalských buditelů, farář a spisovatel Alois Dostál v knížce "Ouvaly". To naše obec měla 80 domků s asi 800 obyvateli, a už v r. 1867 při hostování později proslulého českého herce Jindřicha Mošny úvalská scéna předváděla hru "Divadelní ředitel". Výtěžek z představení byl věnován na výstavbu Národního divadla. Jak vzniklo divadlo v Úvalech před tímto rokem, "to prý tehdejší vlastenecký kněz a sčetlejší občan František Soukup sestavil z místních mladých mužů a dívek divadelní kroužek a stal se jeho ředitelem". Od roku 1860 totiž nastal rozmach ochotnictva, ochotnické spolky vznikaly masově. Od r. 1886 proto byla i zřízena Ústřední matice divadelních ochotníků českých (ÚMDOČ). Pozdější ředitel úvalské školy Jan Štancl v "Úvalech jindy a nyní" uvádí i seznam tehdy známých úvalských hereckých jmen.
Divadlo však tehdy nemělo na růžích ustláno a za představení se vybralo nejvíce 4 zlaté (i když "zlaťák" - to prý byl už velký peníz!). Po pěti letech divadelní obětavosti už došlo ke zvýšení návštěvnosti a v r. 1865 se už vybralo i kolem 20 zlatých ("Rohovín čtverrohý" Václava Klimenta Klicpery). V počátcích ochotnického divadelnictví v tehdejším století byly to vesměs hry historické, snad i proto, aby divák viděl herce v historických krojích. Krátce, hry měly získat publikum svou líbivostí. "Hrálo se převážně historicky, líbivě, bez ladu a skladu", zapsal pozdější divadelní režisér, viz názvy her, např. "Hluchý podomek" (někde se uvádí Hluchoněmý podomek), či "Rekrutýrka v Kocourkově" a jiné. Roku 1887 byla v Úvalech uvedena Grunertova opereta "Náš milý venkov", pravděpodobně první opereta v Úvalech, text i hudbu doplnili úvalští učitelé Čeněk Tonder a František Podhola. Některá představení se hrála dokonce i s reprízami a hry měly "sukces", zisk byl i necelých 6 zl. (5 zlatých a 70 krejcarů). V té době se v některých městech hrálo ještě německy, ale od r. 1865 se mohlo hrát už česky, zatímco do té doby se po městech ještě "švadronilo". Dějiny českobrodského divadla zapsaly v repertoáru hru s názvem "Hanzl im Keller", v Úvalech o tom není záznam. Z té doby však je za-
znamenána zvláštnost: při příležitosti besedy k pořízení nového kostelního zvonu, kdy se opět zúčastnil Jindřich Mošna, se tehdy představení hrála v hostinci "U stromu" se zvláštní oponou s namalovaným slonem! O představení se tehdy především zasloužili tehdejší místní i okolní učitelé, faráři, i "sčetlejší občané", takže tento soubor vystupoval i za hranicemi Úval, např. ve Škvorci (r. 1868).
Po roce 1886 byl v Úvalech založen Zpěvácký spolek "Smetana", pravděpodobně následovník původního spolku "Žihadlo" z let šedesátých, který vedle koncertů sehrál i některá divadelní představení. Činnost tohoto spolku sice trochu pulzovala, ale jeho zásluhou byla prvá úvalská opereta. O předvedení každé hry se muselo totiž "žádat do Prahy" s šestitýdenní lhůtou vydání jejího povolení. O divadelních představeních po r. 1897 v Úvalech jsou už přesnější informace, o ně se dále staral Zpěvácký spolek a výsledkem bylo v r. 1907 uskutečněné představení "Zvíkovský rarášek" Ladislava Stroupežnického. V repertoáru tehdy nastudovaných her (bylo jich celkem 14) se objevila i některá představení později známých názvů, mezi nimi i "Palackého tř. 27" Františka Ferdinanda Šamberka nebo "Její pastorkyňa" Gabriely Preissové, ale na druhé straně i publiku líbivá hra s názvem "Tchyně do domu, spokojenost z domu" - to mluví za vše!
Roku 1907 byl v Úvalech založen Sokol - tělovýchovná organizace, později odbor Ústřední matice školské (ÚMŠ). To už se dramatické umění v malém městečku začalo tříštit do tří ochotnických spolků. Nadále hrál divadelní kusy Zpěvácký spolek Smetana (p. Ant. Kratochvíl, potom p. P. Perk), nově i Sokol - dramatický odbor (pan pošmistr Frant. Kaplan) a nakonec i dramatický odbor ÚMŠ, který řídil farář Alois Dostál, který napsal i několik divadelních her, z nichž většina byla předvedena na scénách v Úvalech. K tomu bylo zapotřebí i více jevišť, čemuž pomohl jen nový hostinec se sálem, později i další nový sál J. V. Chlapce. Tato roztříštěnost a její důsledky nakonec rychle "vyřešila" I. světová válka (1914 - 1918). Vůdčí osobnosti všech tří spolků totiž odešli do války a občanům Úval nastaly jiné starosti. Obnova pak nenastala okamžitě po vzniku samostatné Republiky československé.
V roce 1919 se do Úval přistěhoval pan Adolf Morávek (z pozdější doby to byl A. Morávek "starší") a stal se nejen vrchním pokladníkem Sokola, ale současně i vůdčí silou v dramatické družině Sokola (byl přítelem světového už pěvce Karla Buriana, známým režiséra Frant. Kvapila). Protože v této poválečné době po divadle toužilo také obecenstvo, bylo na místě spojit přání "divadlo vidět" (za obecenstvo)
i "divadlo hrát" (herců). Skoro každý nově vzniklý spolek v Úvalech mínil založit vlastní dramatický odbor, ovšem opět za cenu tříštění činnosti i na škodu umění. V r. 1920 se dařilo zdejší dramatické kroužky spojit v jednotnou místní organizaci. Místní občan a režisér dramatického odboru "Válečných poškozenců" pan Židlický připravil pro r. 1922 představení v přírodě (na Vinici) se hrou Frant. Adolfa Šuberta "Jan Výrava" s Karlem Želenským v titulní roli (člen Národního divadla, pozdější ředitel ND v Bratislavě). Toto představení mělo být současně velkou "národní manifestací ochotníků pražského okolí". Výstavba hlediště, ale také scény - zámku na jevišti byly však velmi nákladnou investicí. K tomu se připojil navíc určitý bojkot dalších ochotníků, ale především i malá návštěvnost. A tak celý divadelní podnik skončil neúspěchem.
K tomuto výsledku nutno doplnit, že Úvaly měly už 350 domů, a tedy i cca 2500 obyvatel - důsledek hlavního rozvoje Úval (i když další rozvoj následoval po roce 1929
v rámci budování zázemí pro pražský průmysl). Vedle trvající jednotící snahy po válce to byl rozvíjející se dramatický odbor Sokola se svým režisérem A. Morávkem. To už se počal měnit i původní historický námět her podle vlivu francouzských společenských divadel. Po r. 1919 se na scénách v Úvalech objevila divadla zvučných titulů dramatiků Josefa Kajetána Tyla, Elišky Krásnohorské, Jaroslava Vrchlického, Růženy Jesenské, Karla Elgarta Sokola, Aloise Jiráska, Fráni Šrámka, Olgy Scheinflugové, Václava Štecha a j. Až v r. 1926 byl založen nový "Studentský spolek" s programem i divadelním, který sehrál asi 8 her. V jedné hře třikrát reprízované "Je velká láska na světě" R. Jesenské hostovala členka ND Jarmila Kronbauerová. O toto představení se nejvíce zasloužil p. rada Marek. Styl francouzských společenských her se postupně prolínal stále častěji s hrami vysloveně konverzačními, které zvyšovaly líbivost her. Přistoupily k tomu i moderní způsoby výpravnictví (scény). Při takové kombinaci spolu s objevem dalších režisérů ochotnického divadla se snadněji dospělo k postupnému stupňování nejen počtu nastudovaných her v roce, ale také ke zvyšování úrovně úvalských ochotnických výsledků. V Úvalech se hrálo několik her až dosud úspěšně obhájených na pražských profesionálních scénách. Jevišťní předvedení her "Paličova dcera" J. K. Tyla a "Ořechy" Františka Xavera Svobody, za osobní účasti autora, byla obecenstvem vřele vítána v r. 1926 pod režisérem A. Morávkem st.
V roce 1930 se tedy podařilo už skutečně založit prvý spolek pouze k divadelní činnosti v Úvalech - a to "J. K. Tyl". Po vzestupu úrovně z let předchozích, po přínosu zkušených režisérů se "rádo ochotničilo" v letech následných. A tak došlo na roky s nejrozsáhlejším rozvojem divadelních představení - v letech 1930 až 1936: tehdy byly nastudovány hry až v počtu 10 až 14 za rok (při počtu repríz, s premiérami až na 16 představení v jediném roce). Výběr her byl už "moderní", autorů nejen českých, ale i her mnoha úspěšných v zahraničí. Mezi obecenstvem oceňovanými autory byly další hry J. K. Tyla, Aloise Jiráska, bratří Mrštíků, Olgy Scheinflugové, Františka Langra, Rudolfa Medka, Jaroslava Kvapila a dalších. Zahraničních divadelních her byla také celá řada, za zapamatování stály hry Jean-Baptisty Poquelina (Moliera), Ernsta Raupacha, Maurice Milhauda, Brani-
slava Nušiče, Carl Schönherra, Maurice Maeterlincka, Gärtnera der Wenhera, a další. Mnohé hry se časem v repertoáru i opakovaly. Toto byl jen kusý výčet autorů, ale tehdy roční "produkce" byla nejpočetnější za celou dobu úvalského ochotnického divadla! Za 20 let poválečných (od r. 1919 do r. 1938) bylo nastudováno celkem 120 her! To byl výsledek spolupráce úvalských režisérů s herci a techniky, plodné to období pro herecký ansámbl, ale i pro úvalské diváky! Zpětně si lze i všimnout, že z jedné třetiny šlo o hry s historickými tématy, nad to převažovaly s 2/3 hry společenské, později hry konverzační. Dále si lze všimnout, že tehdy to byly hry autorů převážně narozených v krátké sérii let 1849 až 1863, tedy za pouhých 15 let, všechno to vynikající dramatici čeští i zahraniční!
Po politicky pohnutých letech 1938 až 1939 (ze strany hitlerovského Německa) nastal hluboký útlum
i v úvalském divadelnictví. II. světová válka divadelní múzy téměř umlčela. I v tak smutné době se však podařilo v Úvalech představit vlastními silami i operní představení. Bylo to dílo Viléma Blodka (na slova Karla Sabiny) "V studni", opět s úspěchem! Válečná doba přesto poskytla pár příležitostí, byť ojedinělých, k divadelnímu představení. Byl to opět A. Jirásek, Jar. Vrchlický, ale také Vítězslav Nezval s "Manon Lescaut", či Vuolijoki - "Ženy na Niskavuori", také Jaroslav Žák "Škola základ života". Ani válka neudusila chuť po znovuobjevení kultury v Úvalech, a to i více směry: s vážnou hudbou, poezií, divadlem, i populární hudbou. Za války se také podařilo navázat dobré kontakty s profesionálními herci pražských scén, především prostřednictvím v Úvalech bydlícího herce ND Jiřího Steimara. Tak bylo možné v Úvalech přivítat Rudolfa Deyla st., Václava Vydru st., samozřejmě i Jiřího Steimara. Po Karlu Želenském a Jarmile Kronbauerové to byly cenné pomoci úvalským ochotníkům.
Ing. Vladimír Kolomý (dokončení v příštím čísle)
|
|
Jsme stále stejní?
Jsme stále stejní ve smyslu našeho jednání v průběhu života? Je náš přístup k řešení podobných situacích stejný jako byl přístup našich otců a dědů?
Většina z nás odpoví, samozřejmě, že ne. Jsme ovlivňováni změnami prostředí, ve kterém žijeme a pracujeme. Vnímáme bouřlivý rozvoj výpočetní techniky, do rukou se nám dostávají prostředky, o kterých se našim předkům ani nesnilo. Využíváme pohodlnějších a bezpečnějších dopravních prostředků, v domácnostech nám šetří čas nejeden elektronický pomocník, snažíme se objevit nové způsoby léčby a prevence ochrany lidského organismu, jednáme mnohem rozumněji.
Zdá se, že se člověku celkem úspěšně daří ochránit a zdokonalit sebe sama. Existuje ale opravdu soulad toho, co člověk za léta své existence vymyslel a změnil k lepšímu pro své blaho a pohodlí, s pozitivním vývojem charakteru člověka? O kolik se změnilo naše dnešní chování oproti chování našich předků? Můžeme říci, že jsme ohleduplnější? Zodpovědnější? Dokážeme rozeznat závažnost některých situací a objektivně posoudit jejich následky?
K tomuto zamyšlení mne vedlo jednoduché slovo, skládající se v českém jazyce z pěti písmen, označující pro většinu z nás samozřejmou a všední součást našeho okolí, přitom pro všechny životně důležitou, a přesto ani zákonnou legislativou nedostatečně ochráněnou. To slovo zní: STROM.
Ano, strom. Strom, jako je lípa, jasan, vrba, buk, dub apod. Zůstaneme např. u středně starého buku lesního, kolem 25 m vysokého s ko-runou průměru 14 m, zakrývajícího na zemi plochu dobrých 150 m2. S prostorem koruny kolem 2700 m3 a listovou plochou 1600 m2 uvolní takový buk v létě za hodinu 1,75 kg kyslíku. Pouhá desetina celkové listové plochy vyprodukuje od května do září tolik kyslíku, které postačí jednomu člověku k dýchání na jeden rok. Jeden jediný buk tedy "zásobuje" 10 lidí! Kromě toho dokáže zachytit díky velké povrchové kapacitě listové plochy ročně přibližně
1 tunu prachových částic velice jemného prachu, který by jinak se vdechovaným vzduchem pronikal do našich plic. Jestliže vzduch v oblastech, kde zcela chybí stromy, obsahuje v 1 m3 10 000 - 12 000 prachových částic, v místech, kde stromy jsou, klesá toto množství na méně než 3000 částic na 1 m3. Až tři čtvrtiny částic zachytí stromy. Dále je výše uvedený buk schopen odpařit ve slunečném dni až 400 litrů vody. Tím se relativní vzdušná vlhkost pod stromem oproti okolí zvyšuje asi o 10 %. Zároveň se odparem snižuje teplota až o 3 °C.
A jak přistupujeme my k těmto pro náš život tak důležitým zásobárnám kyslíku? Připomínat známá fakta
o kácení světových pralesů, či poškození smrkového lesa v Krušných horách není asi v městském časopise na místě. Koneckonců pro koho není tato problematika při všedních úvalských starostech vzdálená a bezpředmětná? Bohužel se ale potvrzuje, že co platí v obecných souvislostech, platí i v menším měřítku stejným způsobem. Následujících několik skutečností mne o tom přesvědčilo:
Do roku 1877 byly Úvaly městečko obklopené pustými a holými stráněmi. Město patřilo mezi ty sobecké obce, kde je strom v nenávisti proto, že se pod jeho korunou sklidí o košík sena méně, než na volném prostranství. Po založení Okrašlovacího spolku se díky zalesňování holých plání krajina začala měnit. Byl založen "Císařský sad", "Rudolfův" - později "Masarykův háj", "Háj legionářů" atd. Autoři knihy "Úvaly jindy a nyní" se zmiňují o milovnících přírody, ale i o občanech, kteří řešili svůj nesouhlas se zalesňováním pastvin např. uřezáváním všech vršků stromků.
V dalších letech se vztah ke stromům v Úvalech vyvíjel např. takto: "Staří vysázeli v Úvalech nynější Palackého náměstí a ulici Komenského lipami a akáty pro budoucí pokolení. Ale dnes byste ty stromy marně hledali. Padly
z neznámých příčin, možná, aby příjem v obecním rozpočtu ukazoval o několik stokorun více, možná z náladového nápadu jednotlivce." Roku 1923 byly na jejich místě vysázeny pruty šlechtěného hlohu. Ani tomuto hlohu se však potřebného klidu k růstu nedostávalo a do dnešních dní jich na současném náměstí Arnošta z Pardubic moc nezůstalo. Z roku 1961 je znám případ, kdy někteří občané Úval vysazování okrasných stromů neuznávali a prohlašovali o nich, že jsou pouze semeništěm různého škodlivého hmyzu. Aby se škůdců zbavili, zalívali stromek žíravou chemikálií nebo vařící vodou a zabili tím dvě mouchy jednou ranou. Zbavili se nenáviděného stromku i škodlivého hmyzu. V roce 2000 bylo na pustá místa v Husově ulici znovu vysázeno 20 hlohů, ale některé z nich mnoho dní opět kvůli naší bezohlednosti nepřežilo.
V květnu loňského roku neznámý vandal ukončil růst ořešáku, který obyvatelé bytovek vysadili před patnácti lety. Začátkem letošního roku zanechal někdo své stopy neúcty a hlouposti na lípě u zdravotního střediska (viz foto).
Kéž by se vrátila doba, kdy: "Staří mívali živý citový vztah k význačným stromům, třeba to byl i jen planý strom, který zdědili po otcích. Dovedli nechat takového staříka žít a dožít. Starostlivě prohlíželi časně z jara jeho větve, je-li dosud živ, jako radostně poslouchávali u dveří výměnku zdravé oddechování spícího stříbrovlasého děda, jenž se dočkal opět nového jara."
Jsme tedy stále stejní? Opravdu nejsme. Nejsme ale ani lepší. Za tu řádku let, kdy na základě dalších posbíraných vědomostí a zkušeností bychom mohli ukázat, že se lze vyvarovat krátkozrakých chyb, jsme stále nepoučitelní. Na jednání určitých jednotlivců nemá vliv ani fakt, že už žijí v 21. století a že
k přírodě, bez které by oni sami nemohli existovat, se sluší chovat opravdu jinak - lépe.
Š. Sokolová, (Literatura: Úvaly jindy a nyní, J. Reichholf - Životní prostředí, ŽÚ - květen 1961, ŽÚ - květen 2001)
(pozn. redakce: autorka není členem žádného ekologického hnutí)
Ptáci našich zahrad a parků
 Z červené, bílé a plavé je sestaven pestrý šat strakapouda velkého u nás celkem hojného.
I samička je podobně strakatá, ale nemá za černou čepičkou červenou skvrnu v zátylku, jakou je vyznačen samec; mladí ptáci mají pak čepičku celou červenou. Strakapoud náleží k datlům, je šplhavec. Jistě vám to předvede na vhodném kmeni, kde krátkými poskoky zbrousí každý decimetr kůry, aby vyšetřil, jaký škůdce se zde usadil a kazí dřevo. Při vyrušení ze své činnosti se schová za strom, odkud na vás bude vykukovat. Jeho vychlípitelný (až 6 - 8 cm před špičku zobáku) jazyk dosáhne do skulin a vytesaných děr, aby škůdce vylovil tak, že jej nabodne a vytáhne jazykem, na kterém má zpětné háčky jako na harpuně. Strakapoudi si vybírají stromy s nemocným jádrem, které poznají jistěji než lesníci. Jsou to užiteční ptáci. Na podzim dokáží rozebírat šišky jehličnanů, i lískové oříšky rozpoltit, vyklovávají jádra např. ze seschlých meruněk na stromě, ale pochutnají si i na jádrech vlašských ořechů. Hnízdí ve stromních dutinách, bílých vajíček bývá až 6. Dorůstající mláďata jsou hlučná, můžeme je uslyšet z dutiny, kde hnízdí, až na 100 metrů. Vídáme tyto pestré datly jak v lesích, tak i v parcích a stromořadích, kde se zvláště v zimě potulují za potravou. Přilétne i na lůj zavěšený na krmítko, mezi sýkorky, které ho často doprovázejí. Jeho bubnování je slyšet teď brzy na jaře. Zatímco jiní zpívají, strakapoudi si teritorium označují tím, že bubnují na suchou rezonující větev. Pomalejším bubnováním láká samičku do "vlastnoručně" vydlabané dutiny. Jeho opuštěné bydlo využijí jiní ptáci ke hnízdění, nebo sršni, vosy, plch a někdy i netopýr. Tím je užitečný i pro jiné živočichy.
Použitá literatura: Malý atlas ptactva - J.S. Duriš
Irena Filipová
|
Život Úval
