prof. ing. arch. Miroslav Masák (* 23. 5. 1932)
architekt
Narodil se v Úvalech. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Stal se výraznou postavou libereckých architektů a zakladatelem legendárního ateliéru Školka Sial. Od ledna 1990 spolupracoval s prezidentem republiky V. Havlem jako jeho poradce a ředitel kulturní sekce Kanceláře prezidenta republiky. Je autorem řady významných návrhů staveb, například kaple pro norský Storsand, Galerie umění ve Washingtonu, Památníku proti násilí v arizonském Scottsadle, nákupního střediska v Liberci, obchodního domu Máj v Praze, lyžařského stadionu ve Svatém Petru, renovace Veletržního paláce pro Národní galérii, interiérů kanceláří prezidenta republiky na Pražském hradě a renovace prezidentské rezidence v Královské zahradě. Je nositelem ceny V. Karfíka a získal řadu ocenění v národních a mezinárodních přehlídkách a soutěžích. Jeho práce byly vystaveny na mnoha zahraničních výstavách a publikovány v předních světových časopisech a publikacích. Nebyl a není členem politických stran, ale byl členem koordinačního výboru Občanského fóra od 20. 11. 1989. V průběhu let pracoval v předsednictvu Svazu českých architektů, České komory architektů, byl místopředsedou Rady Pražského hradu, členem národního komitétu Icomos, pracovních skupin AK vlád ČR a SR a členem několika vědeckých rad fakult a škol. Následně působil jako externí profesor na fakultě architektury VUT v Brně. Pochází z rodiny úvalských rodáků. Dědeček Alois Procházka byl mimo jiné velitelem úvalských hasičů, druhý dědeček Josef Masák byl náčelníkem Sokola, nadšeným ochotníkem a zpěvákem spolku Smetana. Strýc Josef Masák zakládal v Úvalech skautské hnutí, další strýc Mirek Procházka byl významným úvalským sportovcem a třetí strýc, předčasně zesnulý Jan Procházka, byl nadějným žákem Josefa Myslbeka. Architekt Masák se s úvalským Sokolem zúčastnil X. a XI. všesokolského sletu, byl spoluzakladatelem oddílu atletiky, hráčem a funkcionářem úvalské házené. Od konce 2. světové války do roku 1949 byl členem skautské organizace. Působil též jako dirigent pěveckého souboru Marie Majerové. V průběhu devadesátých a desátých let spolupracoval s vedoucími představiteli města na otázkách územního plánu a při řešení konkrétních investičních záměrů. Je čestným občanem města.