Marie Raušová (* 14. 8. 1905, + 14. 2. 1992)
učitelka, herečka divadelního spolku J. K. Tyl
Narodila se v Hořicích v okr. Jičín, dětství a rané mládí prožila v Českém Brodě. V roce 1923 maturovala na dívčím reálném gymnáziu Praze. Po úřednickém intermezzu v českobrodském cukrovaru se rozhodla pro učitelskou profesi, které zasvětila celý svůj život. V Českém Brodě se aktivně účastnila spolkového života v jednotě Sokol a hrála divadlo. Od roku 1932, kdy se s rodinou přestěhovala do Úval, učila na základní škole. V roce 1933 rozšířila herecký soubor úvalského spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl. Vzhledem ke svým hereckým kvalitám a oblibě vytvořila během let okolo 100 divadelních postav. Po skončení 2. světové války jí Jiří Steimar, herec Národního divadla, který během války režíroval a hrál v několika představeních spolku J. K. Tyl, navrhl, aby se ucházela o přijetí v pražském Divadle 5. května (pozdější Smetanovo divadlo). Při konkursu uspěla a v roce 1946 měla nastoupit jako členka divadelního souboru. Nejistota úspěšného uplatnění v neznámých podmínkách či rodinné důvody však byly příčinou, že zůstala u povolání učitelky. Kromě činnosti v divadelním spolku J. K. Tyl nastudovala se školními dětmi řadu divadelních představení, z nichž asi nejúspěšnější byla hra Tři medvíďata. V polovině 50. let hrála i s Učitelským divadelním kolektivem v Českém Brodě, kde se podílela i na režii. Uplatnila se i na recitačních soutěžích. Největšího úspěchu dosáhla na festivalu Lidové umělecké tvořivosti v Praze v roce 1955, kde byla oceněna zlatou medailí a diplomem za přednes pasáže ze Zpívající Číny od Marie Majerové, za což jí spisovatelka zaslala osobní dopis s blahopřáním a pozvala ji k účinkování při besedě o Číně. I na sklonku svého života, který prožívala od roku 1980 s manželem v Domově důchodců v Jenštejně, nezůstala stranou veřejné činnosti. Organizovala kulturní programy a předčítala těm, kterým to zdravotní stav nedovolil. Život vyplnila prací a činností ve prospěch lidí.