Jiří Steimar (* 24. 4. 1887 v Praze, + 16. 12. 1968 v Praze)
herec
Jiří Steimar, žák Karla Želenského, měl pregnantní výslovnost, technickou vyspělost a široký rejstřík výrazových možností. Kariéru zahájil v roce 1910 ve smíchovském divadle U Libuše. Po angažování do Národního divadla (1913) se vypracoval v úspěšného představitele zejména salónních milovníků a později zralých mužů. Uplatňoval svůj humor a jemnou ironii ve hrách Shakespeara, Wilda a Shawa. Byl dlouholetým jevištním partnerem A. Sedláčkové. Role milovníka hrál po boku J. Kronbauerové a O. Scheinpflugové. Ztvárnil Antonína ve Vojnarce, Jánošíka v Mahenově hře, Lopachina ve Višňovém sadu či Lyňajeva v Ovcích a vlcích. V Úvalech bydlel od roku 1941 do roku 1967. S místními ochotníky secvičil několik divadelních představení. Hry Ženy na Niskavuori od Helly Vuolijoki, která měla úvalskou premiéru v říjnu roku 1942, a Chléb na Niskavuori od stejné autorky nejen režíroval, ale také v nich se svou ženou Jiřinou Steimarovou v hrál. V roce 1943 nastudoval s ochotnickým spolkem J. K. Tyl představení Na Valdštejnské šachtě od Ladislava Stroupežnického, v němž společně s úvalskými herci vystoupili přední členové Národního divadla Rudolf Deyl a František Roland. Steimarovu eleganci a talent pro konverzační herectví po něm zdědili jeho vnuci Jiří Kodet a Evelyna Steimarová.