Vladimír Struska, PhDr. (* 26. 3. 1925 v Kralovicích u Plzně, + 3. 12. 2000 v Úvalech)
filosof, bojovník za lidská práva, politický vězeň, tajemník Panevropské unie Čech a Moravy
V roce 1943 maturoval na příbramském gymnáziu. Za války studoval společenské vědy. V roce 1945 nastoupil ke studiu historie, filosofie a sociologie na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1948 se zúčastnil studentských protikomunistických demonstrací. Aktivně působil v protikomunistickém odboji, byl členem skupiny gen. Lišky. Po odhalení protikomunistické odbojové skupiny byl v roce 1949 zatčen, byl obviněn z vlastizrady a vyzvědačství a odsouzen na doživotí. Pobýval ve věznicích Bory u Plzně, na Mírově, v Leopoldově. V roce 1953 byl transportován do tábora nucených prací při uranovém dole Bytíz u Příbrami, kde pracoval jako lamač šest let. Poté byl přemístěn do Jáchymova, kde pracoval v uranovém dole Rovnost. V roce 1960 byl z vězení podmínečně propuštěn, avšak nadále byl sledován Státní bezpečností. Pracoval jako pomocný dělník na stavbách, večerně studoval stavební průmyslovou školu. Po krátkodobém uvolnění poměrů ve státě v roce 1968 působil aktivně ve společenském životě, byl spoluzakladatelem Klubu politických vězňů K231. Po roce 1989 dokončil vysokoškolská studia a získal doktorát filozofie na UK. Byl spoluzakladatelem Konfederace politických vězňů, působil v České národní radě, stál při zrodu Muzea třetího odboje v Příbrami. V letech 1992 – 2000 byl tajemníkem Panevropské unie Čech a Moravy. Publikoval texty z období komunistické represe. Jeho neúnavné aktivity přerušila zákeřná nemoc. 28. 10. 2001 mu prezident republiky udělil in memoriam státní vyznamenání Medaile Za hrdinství.