Josef Střecha (* 3. 11. 1907, + 29. 3. 1985)
filmový kameraman
Narodil se v Úvalech. V letech 1924 – 1926 studoval na grafické škole. Poté do roku 1932 pracoval jako laborant, asistent kamery a kameraman u firmy Bratři Deglové, v dalších letech byl zaměstnán u společnosti A-B na Barrandově, až do konce války natáčel pro firmy National, Elekta, Lucerna, Bavaria a UFA. Patřil ke generaci českých filmových tvůrců, která vytvořila evropsky proslulou českou kameramanskou školu. Střecha svým citlivým tvůrčím projevem často zachraňoval prvorepublikové filmy nezkušených nebo umělecky méně náročných režisérů před všedností a banalitou. Vedle 27 dlouhých zvukových filmů v období let 1933 až 1950 natočil také řadu krátkých filmů, většinou zeměpisných, etnografických a historických dokumentů.
Jeho prvním zvukovým filmem byl zajímavý a kameramansky náročný folkloristický hraný dokument z roku 1933 Mizející svět. Společně s Ferdinandem Pečenkou stáli za kamerou v roce 1937 při natáčení filmu Lidé pod horami, v němž natočili spoustu vynikajících přírodních detailů a řadu nezapomenutelných exteriérových sekvencí. Podobně dobrou práci spolu odvedli ve filmu Karel Hynek Mácha. Naopak ani kompozice záběrů a obsazení předními herci bratislavského Národního divadla nedokázaly zaručit úspěch jednoho z mála pokusů o film se slovenskou tematikou Matkina spoveď z roku 1937, který byl zmařen neumělým režijním zpracováním. Prvním Střechovým poválečným filmem v barrandovském studiu byla veselohra Právě začínáme a okupační drama V horách duní. Mezi filmy, na nichž pracoval jako kameraman v padesátých a šedesátých letech, patří například Železný dědek, Daleká cesta, Haškovy povídky, Synové hor, Všude žijí lidé, Marie, Zbabělec, Svatba jako řemen, Člověk není sám, Intimní osvětlení, Na kolejích čeká vrah, 105 % alibi, Kde alibi nestačí a řada dalších.