Arnošt z Pardubic

Dlouho se uvádělo narození Arnošta z Pardubic na Hostýni s tím, že mělo jít o dvůr u městečka Úvaly. Tato domněnka je již historiky vyvrácena a Úvaly tak přišly o svého nejslavnějšího rodáka. Nic se však nezměnilo na významu Arnošta na českou kulturu, vzdělávání, náboženství a respektu k výsledkům jeho práce.

Arnošt z Hostinné, z Pardubic
Narodil se před rokem 1310, roku 1297 nebo 1305 v obci  Hostinná neboli Hostinka u České Skalice.
Arnošt společně se třemi bratry žil ve východních Čechách na rodinných statcích Hostinná a Stará, také v dnešním polském Kladsku, kde otec, nevýznamný český šlechtic Arnošt, pracoval pro českého krále jako prostý man a potom purkrabí.
(Pardubice připadly rodu až po r. 1332.)

Vzdělání
Základní vzdělání se Arnoštovi dostalo v Kladsku v církevní škole u kostela sv. Jana, vyšší vzdělání absolvoval v klášterní škole v Broumově a v Praze. 14 let strávil na univerzitách v Bologni a Padově, kde především studoval kanonické právo. Arnošt byl ovlivněn italskou kulturou se začínajícími prvky humanismu. Po studiích se pohyboval v Avignonu u papežské kurie.

Zájmy
Celý život obdivoval názory církevního otce sv. Augustina, jeho studiem se seznámil s raným křesťanstvím i antickou kulturou. Arnoštův zájem o literaturu se projevoval podporou knižní malby pod italským vlivem, tzn. s náznaky perspektivy, s modelací postav. Podporoval překlady liturgických knih do češtiny – např. část Nového zákona a pasionál (sbírka legend, životní příběhy světců a jejich umučení). Objednával rukopisy v Bologni.

Povolání
Před r. 1338 se stal kanovníkem a krátce děkanem kapituly v Sadské, je zmiňován i jeho kanonikát ve Vratislavi, r. 1339 byl potvrzen kanovníkem kapituly pražské. R. 1343 byl zvolen biskupem, roku 1344 prvním pražským arcibiskupem. Byl jmenován kancléřem Karlovy univerzity. V Čechách i krátce v Sieně zastupoval císaře jako vikář, tedy jeho zástupce.
Od počátku vlády Karla IV. Lucemburského patřil do tzv. císařské rady, kde spolu vymýšlel a realizoval Karlovy smělé plány jako diplomat evropského formátu, jako neúnavný manažer. Ovládal latinu, češtinu, němčinu, italštinu, možná francouzštinu, ale také jízdu na koni.

Vlastní náplň práce arcibiskupa
Arnošt dokončil organizaci církve v Čechách. 9 krajů (arcijáhenství) bylo rozděleno na děkanáty a ty na jednotlivé farnosti, kde se mohly číst příkazy a oznámení,  např. zákaz hraní v kostky v den Narození Páně nebo příkaz obehnat hřbitov zdí. Arcibiskup pořádal pravidelné synody duchovenstva.
Arnošt se především snažil o novou a vyšší mravnost kněží i kleriků. Káral nemravný život, vyžadoval osobní přítomnost kněží ve svěřené farnosti, tedy na pracovišti, předepsaný věk a vzdělání při obsazování církevních hodností. Vykonával kontroly neboli vizitace. Hrozil odnětím beneficií, ale proti papežskému fiskalismu byl bezmocný. (V Avignonu se za peníze dalo koupit vše.)
Arcibiskup Arnošt zavedl seznam nově svěcených kněží (libri confirmatorium), které zmiňují dva kněze z Ouval. Farář Jakub Matěj se připomíná roku 1359 a kněz Jan byl ustanoven roku 1415 plebánem v Litni. Arnošt nechal vypracovat soupis všech far a církevních obročí, což ovšem umožnilo lepší výběr církevního destátku. Církevní poplatky z Čech byly zasílány papeži. Arnošt zavedl soudní akta arcibiskupské konzistoře. Duchovenstvo mohlo být souzeno jen církevními soudy. U církevního majetku byly zavedeny pozemkové knihy nadační, kde byly zapsány povinnosti poddaných, takže nemohlo dojít ze strany úředníků k jejich navyšování.

Stavební či zakladatelská činnost
Arnošt z Pardubic založil augustiniánské kláštery v Kladsku, Jaroměři, Sadské, Rokycanech  a v Roudnici, kde dostavěl gotický most (třetí nejstarší kamenný říční most v Čechách). Obehnal hradbami biskupská města Český Brod, Horšovský Týn a Roudnici. Postavil hrad v Příbrami. Dokončil kostel sv. Jiljí v Praze. Zakládal rybníky, v Kyjích a v Žerčicích jsou dochovány dodnes.

Některé uskutečněné projekty Karla IV., které realizoval Arnošt

  • Pražské arcibiskupství
    1344  bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství. První arcibiskup Arnošt z Pardubic se stal primasem českým s právem korunovat českého krále. Podléhalo mu biskupství olomoucké a nově zřízené litomyšlské. Byl jmenován papežským legátem pro biskupství míšeňské, řezenské a bamberské. Připojení dalších biskupství k pražskému arcibiskupství, hlavně ve slezské Vratislavi, založení dalších biskupství, např. v lužickém  Budyšíně, se nezdařilo.
  • Výstavba gotické katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha
    Arnošt organizoval výstavbu gotické katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha, kde ředitelem stavby byl vždy člen pražské kapituly. Např. Bušek Linhartův z Kouřimi, potom kronikář Beneš Krabice z Weitmíle. Kámen se těžil v Nehvizdech. Stavba se platila z desátku kutnohorské urbury (příjmu krále  ze stříbrných dolů).
  • Vznik Karlovy univerzity
    1348 byla založena Karlova univerzita se čtyřmi fakultami. Arnošt uvedl univerzitu do života. Arnošt uložil duchovenstvu Království českého zvláštní daň a koupil statky – např. v Počernicích, z jejichž výtěžku byli placeni magistři, zaplacen dům pro studenty a další.
    Jako kancléř rozhodoval spolu s magistry o přijetí dalších učitelů, rozhodoval o udělení akademických titulů. Obhajoby se uskutečnily v biskupském dvoře u Kamenného mostu na Malé Straně.
  • Vznik pokladnice říšských klenotů, císařské koruny a křesťanských relikvií
    1348 byl založen hrad Karlštejn, jenž byl po Karlově korunovaci v Římě 1355 přebudován na pokladnici říšských klenotů včetně císařské koruny a pokladnici křesťanských relikvií.
  • Založení Nového Města a stavba Karlova mostu
    Roku 1348 bylo založeno Nové Město s mnoha kostely a kláštery nabízejícími pro klerus volné prebendy. 1357 se začal budovat Karlův most. Arnošt opět vyzýval duchovenstvo k peněžitým sbírkám pro vybudování části důležité obchodní cesty Evropou.
  • Bohoslužby ve slovanském jazyce
    Arnošt pomáhal se znovuobnovením bohoslužby ve slovanském jazyce. Klášter Emauzy byl určen pro benediktiny, kteří byli pozváni z Dalmácie, byl obnoven kult Cyrila a Metoděje. Karel IV. koupil tzv. remešský evangeliář, vznikaly legendy o sv. Prokopu, rostl kult sv. Václava. Získané relikvie byly společně s korunovačními klenoty ukazovány týden po Velikonocích na Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí.
  • Sestavení českého zákoníku Maiestas Carolina
    Arnošt jako právník  pomáhal při sestavování českého zákoníku Maiestas Carolina, který pro odpor šlechty nebyl přijat. Alespoň prosadil v soudnictví zákaz božích soudů a povinnost předkládání důkazů.
  • Prosazena Zlatá bula
    1356 byla prosazena Zlatá bula, tzv. říšská ústava, platící do konce Říše římské roku 1806, která jasně stanovila volbu císaře sedmi kurfiřty včetně českého krále, papež  měl volbu jen potvrdit. Zákoník stanovil mnoho práv pro českého krále a České království vůči říši.

Císař Karel IV. a Arnošt z Pardubic vyhráli staletou při o nadřazenosti papeže nad císařem. Pro císaře a arcibiskupa bylo vládnutí službou Bohu, službou lidem bez použití násilí.

Uvažoval Karel IV. o Arnoštovi  jako o papeži?

Smrt
Při služební cestě v Budyšíně přepadla Arnošta zimnice. Jeden z nejvzdělanějších mužů své doby zemřel po převozu do Roudnice 30.6. 1364. Je pohřben ve farním kostele Panny Marie v milovaném Kladsku do hrobky vytvořené hutí Petra Parléře.
Kolem roku 1600 se připravovalo Arnoštovo  blahořečení.

Vzhled Arnošta podle životopisce Viléma z Lestkova
Arnošt „byl vzrůstu vysokého, tváře pěkné, mravuov velmi příjemných, Bohu i lidem vzácný.“ Měl tedy jemné vytříbené chování, sklon k asketismu, oplýval dobročinností. Vilém jej přirovnává “ k hvězdě, která uprostřed mraků skvělými paprsky září.“

Pomníky a vyobrazení arcibiskupa Arnošta z Pardubic

  • Gotická freska v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích. Klečící arcibiskup Arnošt na votivním obraze Madony kladské, kolem r. 1344, dnes ve Státním muzeu v Berlíně.
  • Iniciála A s klečícím Arnoštem adorujícím Krista, dále graduál (zpěvník) A. z Pardubic z r. 1363, dnes v knihovně pražské kapituly.
  • Arnošt klečící před oltářem a adorující Nejsvětější Trojici, rukopis Orationale Arnesti, před r. 1364, uchováno v knihovně Národního muzea.
  • Busta v triforiu Chrámu sv. Víta.
  • Madona s Ježíškem a ptáčkem na zvonu Arnošt a klečící socha ve farním  kostele Panny Marie v Kladsku.
  • Dále socha v Pardubicích v kostele sv. Bartoloměje.
  • Jméno Arnošta z Pardubic se nachází na průčelí Národního muzea a jeho socha byla ulita pro panteon Národního muzea.
  • Pískovcová socha stojící postavy v Úvalech na náměstí Arnošta z Pardubic. Socha byla odhalena v roce 1869.

Životní cíl
Jako diplomat věrně bránil zájmy Českého království a cíle císaře a krále Karla IV. Lucembursakého, byl jeho věrným rádcem. Jako kárající arcibiskup prosazoval oproti žebravým řádům, františkánům a dominikánům, ideu hluboké zbožnosti. Velmi vzdělaný Arnošt zasvětil život prosazování a uskutečňování křesťanské ideje v lidském životě. Dobré mravy podporující arcibiskup se řídil zásadami. „V mravech chci být prostý. Rozkoší mého ducha je dobré svědomí. A dbej vždy, abys svým bližním v ničem nedal zlý příklad. Hleď, abys nečinil sám, co jiným zapovídáš.“

podle Václava Chaloupeckého zpracovala PhDr. Lenka Mandová

další informace:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_z_Pardubic