Hostinec U Nádraží – Na Štacióně – Hotel Praha – U Komberců – kulturní dům Marie Majerové

10 let po stavbě železnice vedoucí kolem Úval byl postaven v roce 1854 na okraji města na začátku dnešní ulice Smetanova hostinec U Nádraží s velkým sálem v patře.
Používány byly názvy: U Nádraží – Na Štacióně – Hotel Praha – U Komberců – kulturní dům Marie Majerové

Hostinec U Nádraží

V roce 1854 úvalský rolník Antonín Lašman ze statku č.2 postavil pro svého syna na začátku dnešní ulice Smetanova hostinec U Nádraží. Součástí stavby byly hostinské místnosti, stáje a v patře nad hospodou sál. Dlouho se tu říkalo „Na štacioně“.
Bylo to v době, kdy v Úvalech fungovaly dvě zájezdní formanské hospody na cestě do Prahy – číslo 9 „U českého lva“ a číslo 19 „U Micků“. Hostinec u nádraží stál na samotě u železnice proti nádraží.


Foto: hostinec U Nádraží
Zdroj: pohlednice města Úvaly ze sbírky Miloslava Klicpery

Přestavba na Hotel Praha

Po čase se stal majitelem tohoto hostince Antonín Chlapec, pozdější starosta obce. Po jeho smrti (zemřel 26. srpna 1899) se vdova provdala za Jana Mašína, rolníka z Tuklat. Hostinskou živnost provozoval dlouhá léta nájemce Jan Škorpil.

Roku 1910 převzal hostinec syn J. V. Chlapec. Ten zastaralé místnosti upravil a vystavěl příčné křídlo, v němž byl umístěn veliký sál s jevištěm a před ním dva lokály známé také jako hospoda Na Štacióně a Hotel Praha. Ze starého sálu v prvním poschodí byly upraveny hostinské pokoje. Sál postavil stavitel Troníček z Prahy.


Foto: Nový taneční sál v hostinci U Nádraží (fotografie z roku 1919)
Zdroj: Úvaly jindy a nyní

Dalším majitelem hostince, poté co v první světové válce padl J. V. Chlapec, se stal Jan Bedrna ml. Růst obyvatel po válce si vyžádal další přestavbu. Všechny hostinské místnosti byly přestaveny, aby odpovídaly vkusu a pohodlí návštěvníků. Nově zařízený hotel nabídl velkou jídelnu.

V jídelně se podávají levné a chutně upravené pokrmy, čepuje se českobrodské světlé a černé pivo, plzeňský Prazdroj i pravá přírodní česká, slovenská, španělská i francouzská vína. Vedle jídelny jsou menší útulné lokály pro soukromé společnosti, výletníky a svatební hostiny. V hotelu je pianino a francouzský kulečník. Ve velkém sále s parketovou podlahou a s jevištěm je dvakrát týdně provozován biograf. V létě je k dispozici stinná zahrada pro koncerty a krytý kuželník. Ve dvoře je místo pro parkování automobilů.

Provoz zde zahájilo druhé úvalské kino vzniklé rozdělením DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota), které pokračovalo provozem v režii sokolů až do roku 1936, kdy se začalo promítat v sokolovně.

Kulturní dům Marie Majerové

Po přestávce, kdy zde sídlil komunální podnik, proběhla v letech 1952 – 1954 přestavba na kulturní dům Marie Majerové a dům byl znárodněn.
Kulturní dům s pevným uspořádáním míst pouze k sezení se stal hlavním kulturním zázemím města. Pořádali se zde divadelní a hudební představení, promítalo kino,.. byla zde obřadní síň i klubovny pro základní uměleckou školu a další zájmové kroužky. Po modernizaci v roce 1967 byla snížena kapacita sálu z přibližně 375 na 278 míst.


Foto: Pohled na hlavní kulturní sál po rekonstrukci kulturního domu Marie Majerové v přízemí (1952–1954). Pohled na jeviště s oponou a pohled z jeviště na hlediště.
Zdroj: soukromý sběratelský archiv

Restituce a změna využití

Provoz kulturního domu byl při stále klesajícím zájmu o představení ukončen 31. 12. 1994 po restituci, vrácení majetku potomkům původního vlastníka a krátkém pronájmu městem. K dohodě s městem o dalším využívání domu nedošlo. Od té doby se v budově střídají maloobchodní provozovny nábytku, textilu a potravin.


Foto: dům v říjnu 2014.

použité zdroje: