Adolf Morávek, PhDr. (* 29. 12. 1915, + 6. 1. 2001)
divadelní režisér, dramaturg
Do Úval se přistěhoval ve čtyřech letech ke strýci lékárníkovi Havlíčkovi po smrti své matky. Po absolvování gymnázia a abiturientského kursu na obchodní akademii začal v roce 1937 studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po čase přestoupil na filosofickou fakultu. V době 2. světové války, když byly české vysoké školy uzavřeny, pracoval ve Škodových závodech Praha. Studia dokončil v roce 1948. Pracoval na ministerstvu těžkého strojírenství a ve Výzkumném ústavu chemických zařízení. V roce 1958 přešel na Krajský národní výbor v Praze, kde vykonával funkci krajského inspektora školství a kultury, později vedoucího tohoto odboru. V červnu 1970 byl v rámci tzv. „normalizace ve společnosti“ propuštěn ze zaměstnání a získal místo topiče v Národním divadle, později montéra scénické stavby. Před odchodem do důchodu pracoval jako vrátný v divadle Rokoko.
V Úvalech byl od roku 1948 několik let předsedou školské a kulturní komise a do roku 1953 členem rady místního národního výboru. Jeho jméno je úzce spjato s historií úvalského divadla, kde navázal na rodinné tradice svého otce. Byl nejen hercem, ale i úspěšným režisérem mnoha představení spolku J. K. Tyl. Spolu s dalšími úvalskými kulturními osobnostmi se přičinil o to, že hostinec U Komberců byl na začátku 50. let přestavěn na kulturní dům s moderním divadelním zázemím a kinem. Úvalský divadelní soubor J. K. Tyl obdržel v té době řadu ocenění, zvítězil v národní přehlídce v Kutné Hoře a získal čestné uznání na Jiráskově Hronovu. Provedl dramatizaci knihy Nejkrásnější svět od M. Majerové. V roce 1956 vyšla dramatizace Zpívající Čína od M. Majerové, která byla několikrát vysílána čs. rozhlasem. Režíroval též její provedení ve spolku J. K. Tyl a profesionální provedení v Oblastním divadle v Kladně. Do časopisů a novin psal dramaturgická pojednání a divadelní kritiky. Hostoval jako režisér v pražském divadle E. F. Buriana. Udržoval přátelské vztahy s předními herci, básníky a spisovateli (Plachta, Werich, Seifert, Hrubín, Majerová, Drda, Nezval, Krištofek, S. K. Neumann a další).