Asi jste se také ve škole učili, že za vlády Marie Terezie byla v roce 1774 zavedena povinná školní docházka. Nebyla to tak úplně pravda. Však ještě ve druhé polovině 19. století byla zvlášť na venkově negramotnost běžným jevem. Do reformy v roce 1869 totiž vzdělávání dětí dál záviselo na libovůli a možnostech rodičů, ale všeobecným školním řádem císařovny byl poprvé státem definován systém výuky.
Počátky výuky v Úvalech
Základní vzdělání, tedy náboženství a trivium (psaní, čtení, počty), měly podle daného řádu zajišťovat školy založené při každém farním nebo filiálním kostele. A jelikož byl v té době v Úvalech filiální kostel, i zde měla vzniknout škola. Nutno dodat, že školní řád vstupoval už do víceméně funkčního, ačkoliv atomizovaného vzdělávání. Potřebu alespoň základně vzdělaného obyvatelstva, při stále náročnější administrativní správě, pocítila v průběhu 18. století nejdříve vrchnost a později i stát. Nejen v sídle tehdejšího panství, tedy ve Škvorci, ale také i v Úvalech už tou dobou učitel působil.
První učitel Tomáš Foerster
Prvním doloženým učitelem v Úvalech byl Tomáš Foerster. Ten měl po absolvování krátké učitelské přípravy v Praze začít v městečku učit už na konci 60. let, ale poprvé je matričně doložen v roce 1773, kdy se oženil s Barborou Horníkovou, dcerou škvoreckého učitele. Tomáš zřejmě nebyl ledajakým venkovským učitelem, však byl pokládán za zakladatele rozvětveného a velmi hudebně a výtvarně nadaného rodu, který se během několika generací rozutekl po celé monarchii. I v Úvalech najdeme Foersterovu ulici, která ovšem není pojmenovaná po něm, ale po jeho prapravnukovi, hudebním skladateli Josefu Bohuslavu Foersterovi, který tu a tam Úvaly navštívil.
Foersterovi z Plaňan
V případě rodu Foersterů je tento krátký článek objevný. Dosud totiž nebylo zřejmé odkud Tomáš Foerster pocházel. Díky tomu, že Foersterovi byli v Úvalech průkopníky výuky, se přeci jen podařilo dohledat jejich nedaleký původ. Zakladatelem učitelské tradice rodu nebyl Tomáš, ale už jeho otec Jan Foerster. Avšak když se mu s jeho ženou Annou narodil v Plaňanech 18. září 1743 syn Tomáš, byl ještě ševcem. A plaňanskému ševci se 16. května 1752 narodil i syn Jan, o kterém ještě bude řeč. Už Jan Foerster měl bezesporu hudební talent, který představoval pro venkovského učitele té doby kromě gramotnosti zásadní dovednost. Však kantor, jak byli venkovští učitelé často nazýváni, znamená latinsky zpěvák. Po roce 1755 se proto Jan Foerster rozhodl, že pověsí ševcovské řemeslo na hřebík a odešel se svou rodinou do Ždánic u Kouřimi, kde se stal učitelem. Ke vzdělání a vzdělávání pak vedl i své děti, než v roce 1773 zemřel.
Obrázek z matriky: Zápis o sňatku z roku 1773. Tomáš Foerster (psaný Ferster) pocházel ze Ždánic a je poddaný černokosteleckému panství.
Jana Foerstera nevedla při změně obživy vidina sociálního vzestupu. Venkovský učitel zpravidla nepatřil mezi sociální elitu obce, příjmy tak tak stačily, aby uživil svou rodinu. Alespoň v rámci lichtenštejnských panství, kam spadaly jak Úvaly, tak i Ždánice, byli učitelé placeni především z vrchnostenských prostředků. Z části naturáliemi a z části oběživem. Podle tuklatské farní kroniky se na ně dokonce nemuseli, tak jako jinde, skládat rodiče vyučovaných dětí. Zpravidla si venkovští učitelé přilepšovali prací pro faráře, a to jako varhaníci, zpěváci, nebo matriční písaři. Třeba u Tomáše Foerstera je prakticky jisté, že úvalské mše doprovázel jak hrou na varhany, tak i zpěvem.
První úvalská škola v č.p. 44
Úvalská škola, jak místní literatura přesvědčivě tvrdí, stála už v roce 1783. Patrně se však jedná o pozdější chybný údaj nebo o záměnu s vyučovacím prostorem a inventářem, který v Úvalech musel mít první učitel k dispozici. Samotná specializovaná budova školy, byla kousek od kostela postavena pod čp. 44 o několik let později, k čemuž vedou dvě indicie. Zaprvé není škola zmíněna v josefském katastru z poloviny toho desetiletí. Zadruhé o tom vypovídá bydliště samotných učitelů.
Druhý učitel Jan Foerster
Tomáš Foerster v Úvalech působil až do roku 1780, než se stal novým učitelem v Nehvizdech, kam byl patrně přeložen lichtenštejnskou správou. Tomáš nejspíše zprvu bydlel v čp. 31 v dnešní Husově ulici, kde se mu v roce 1774 narodil jeho první syn jménem Ignác, pradědeček zmíněného hudebního skladatele. Od té doby se svou rodinou žil v čp. 14 na spodním cípu náměstí. Kde ovšem tehdy probíhala výuka, není zřejmé. Každopádně v roce 1780 Tomáše ve výuce úvalských dětí nahradil jeho mladší bratr Jan Foerster a ubytoval se rovněž v čp. 14. Tam se mu také s jeho ženou Annou do roku 1787 narodily tři děti. Poprvé je Jan matričně doložen v čp. 44, tedy v budově školy, až v říjnu 1789, kdy se mu narodil syn Matěj. A do těchto let je třeba také předpokládat dokončení stavby školy.
Obrázek: plánek přestavby školy z roku 1847 po požáru
Je jisté, že budova školy byla vystavena na náklady lichtenštejnské vrchnostenské správy, která ji také udržovala. Z pohledu církevní správy pak spadala pod hradešínskou farnost. Jak můžete vidět z projektu přestavby z roku 1847 po požáru, jednalo se o zděnou přízemní stavbu o jedné učebně. Budova měla typický český novověký podlouhlý půdorys se štítem do ulice. Z ústřední předsíně se od vchodu vlevo vcházelo do učebny a vpravo vedlo schodiště do neobývaného podkroví, které sloužilo jako skladiště školního inventáře. Pod schodištěm se vcházelo do bytu učitele. Naproti vchodu byla malá kuchyň odkud se vytápěla jak učebna, tak i obytná světnice. Pro rodinu učitele byla vyhrazena světnice a na ní navazující nevytápěná komora. Ze dvora pak měl učitel k dispozici chlív pro hospodářská zvířata. Po požáru z roku 1847, jak z plánku vyplývá, byly přistavěny záchodky pro děti. Projektované barevně zvýrazněné zřízení přímého schodiště do podkroví zúžením chlíva se při stavbě pro nevhodnost zavrhlo.
Další učitelé
Jan Foerster učil úvalské děti 15 let, tedy do roku 1795. Ve svých 43 letech měl ještě síly učit, ale kde nalezl nové působiště, to je na další hledání. Byl prvním z řady úvalských učitelů, kteří využívali školní byt. O jeho kvalitách možná vypovídá i to, že jeho nástupce, Jan Viktorýn, dostal důvěru učit úvalské děti pouze rok či dva. Už nejpozději v roce 1798 nastoupil nový učitel, a to Antonín Klikoš, který své učitelské zkušenosti nabyl ve Škvorci a v Úvalech vyučoval až do roku 1807.
Výuka a docházka
Docházka dětí do školy nebyla zpravidla na přelomu 18. a 19. století ve venkovském prostředí nijak valná. A Úvaly měly v té době převážně venkovský ráz. Rodiče často neviděli ani v základním vzdělání pro dítě přínos, neboť to, co potřebovali do života, se naučili právě od rodičů. Potřeba přivést děti do školních lavic se uchytila především ve vyšší sociální vrstvě, především u sedláků či mlynářů, v souvislosti se zabezpečením budoucnosti druhorozených synů. Nicméně pro ty prvorozené, kteří většinou přebírali hospodářství, byla gramotnost rovněž výhodou pro komunikaci s vrchnostenskou správou. Kupříkladu, když se Janu Foersterovi narodil v roce 1789 syn, jeho kmotrem byl úvalský mlynář Jan Formánek, z čehož lze usuzovat, že právě on své děti do školy posílal.
Na venkovskou školu v té době zprvu docházeli chlapci ve věku 6 až 12 let, ale už v 80. letech 18. století byl umožněn vznik dívčích tříd a později smíšených. Nevyučovalo se po celý rok, ale ve dvou obdobích, a to od začátku prosince do konce března a od Velikonoc do konce září. Nicméně zvlášť při žních v létě šly snahy učitele stranou. Učitelé to ostatně s žáky, tedy především synky z movitějších rodin, neměli vždy jednoduché. Když pokulhávala přirozená autorita, přišla na řadu rákoska. Jednoduché to nebylo ani s jejich rodiči. Učitelé často strádali tím, že nepocházeli z místního rodového prostředí a navíc se svým rozhledem a uvažováním odlišovali od venkovské konzervativní společnosti. A právě oni v souladu se školním řádem vnášeli povědomí o širší identitě, než jen o příslušnosti ke statku, obci či panství. Leč ve školách budovaná státní identita se brzy v 19. století rozdrobila na národní hnutí.
Sepsal: Mgr. Milan Bednář