Plánování železniční tratě Praha – Olomouc bylo součástí Severní dráhy císaře Ferdinanda a plánu celé železniční sítě Rakousko – Uherska. V roce 1842 dokončil Alois Negrelli zprávu o návrzích sedmi tras mezi Vídní a Prahou, který byl předložen ke schválení až císaři. Byla v plánech trať přes Úvaly?
Legenda o plánu železnice přes Škvorec
Vznikaly nejrůznější legendy o důvodech konečného vedení trati. V Úvalech se vypravovalo, že trať jde přes městečko jen proto, že majitel škvoreckého panství nechtěl, aby trať vedla přes jeho pozemky. Jižní směr kolem Škvorce a Květnice měl být přitom výhodnějším než stavba nákladného mostu kolem Úval. Inženýr, který prováděl trasování, se prý ucházel o dceru škvoreckého panského správce. Trasu tak vytyčil podle jeho přání severněji, blíže k Úvalům.
Nádraží Hodov
Na plánu z roku 1843 je v tomto úseku kromě dnešní skutečnosti zakreslena i alternativní trasa, ale ta vede místo Úval nikoli kolem Škvorce, ale severně od Úval. Z lesa vede kolem Horoušánek a Horoušan k poděbradské silnici a severně od Poříčan. Vážnost variant stvrdili podpisy na plánu generální ředitel Giovanni Battista Francesconi, generální inspektor Severní dráhy císaře Ferdinanda Alois Negrelli a vrchní inženýr Jan Perner i stavitel Klein.
V této variantě železnice nepřetíná císařskou vídeňskou silnici (Praha – Český Brod). Nádraží před Běchovicemi mělo být umístěno v Hodově u Úval. Pokud by nedošlo ke změně v trasování železnice, došlo by ke zcela jinému stavebnímu a podnikatelskému vývoji a možná by dnes Úvaly byly součástí města Hodov.
Obrázek: „Mapka vybudovaných i rozestavěných a projektovaných drah v Čechách a na Moravě v r. 1845 s různými trasami dráhy mezi Vídní a Prahou, později postupně uskutečňovanými“
zdroj: Velká cesta, Josef Hons, 1947