Prof. Vladimír Leština (* 17. 5. 1922, Úvaly) – malíř, grafik a průmyslový výtvarník.
Již za studentských časů hrál v Pošumaví ochotnické divadlo.
Po 1945 byl jako výtvarník i herec členem LD Umělecké výchovy na Vinohradech – viz, hrál na Hronově, i v prvních loutkových pořadech ČsTV.
Studoval na Fakultě architektury ČVUT a Pedagogické fakultě UK, kde také od roku 1960 vyučoval jako člen katedry výtvarné výchovy, byl např. spoluautorem metodické příručky pro učitele Výtvarná výchova v 7. a 8. ročníku.
Jeho činnost byla mnohostranná, byl specialistou na aktivizující didaktickou hračku v moderním výtvarně výchovném pojetí. „Ať to jsou omalovánky, javajkové divadélko, série prostorových zvířecích masek pro dramatickou hru, terčové loutky, řada pohádek se stojánkovými loutkami k vystřižení a omalování, nebo jednoduché téměř nezničitelné marionetky, vše přímo ponouká k další tvořivé hře.“ (I. Anthon)
Spolupracoval s více amatérskými soubory (scénografie např. LS ČSČK Praha 6, Drápek Ústí nad Labem), působil v porotách různých stupňů (také LCH 1961), býval lektorem loutkářských školení – jedno z posledních např. Loutkářské letnice 1998 Čelákovice. Připravil řadu loutkářských výstav.
1959 Pro rodinná loutková divadla vytvořil nový typ se spodovými loutkami: Leštinovo dětské javajkové divadlo. Stavebnice obsahovala 22 dekoračních prvků, 9 loutek lidských typů, 7 zvířecích, celý soubor se dal složit do dřevěné skřínky. Divadélko bylo oblíbené u učitelek mateřských škol.
1961 v rámci oslav 10. ročníku Loutkářské Chrudimi oceněn čestným Zlatým odznakem Matěje Kopeckého.
V roce 2007 oceněn jako nositel Zlatého odznaku J. K. Tyla. K ocenění jsou uvedeny reference a odůvodnění:
Skupina amatérských loutkářů SČDO
LD PIMPRLE Praha – Hostivice
Za celoživotní práci v amatérském loutkářství v České republice
Profesor Vladimír Leština se narodil v Úvalech u Prahy. Studoval na fakultách architektury ČVUT a pedagogické Univerzity Karlovy. Na té od roku 1960 vyučoval. Odborné prameny hovoří o jeho mnohostranném zaměření a hlavně zdůrazňují specifikaci na didaktickou hračku v moderním pojetí. Loutkářské zkušenosti získával po válce jako výtvarník a činný člen Umělecké výchovy na Vinohradech. Výtvarně spolupracoval s více amatérskými soubory. Byl mnoho let spolupracovníkem redakce časopisů Mladá scéna, Loutkář, v posledních čtyřech letech také redakce časopisu Rolnička.
Hlavně propagoval plošné loutky a malé jevištní formy. Zúčastňoval se jako porotce na různých krajových a celostátních přehlídkách. Vydal mnoho malých her i odborné literatury. V meziválečných ročnících Loutkáře měl svoji rubriku, kde vydával návrhy na výrobu loutek. Byl také jedním z prvních absolventů dvouletého dálkového studia pro pedagogy KL DAMU.
Patří k těm, kteří jsou přesvědčeni, že výchovně motivační potenciál loutek obecně je podceněn a že je nutné proti tomu něco dělat. Vyráběl marionety z tuhých papírových válců, které byly snadno ovladatelné a hlavně výrobně levné.
Vladimír Leština přicházel i v důchodovém věku do kolektivu mladších generací, kde se ujal dětského kolektivu a to v souboru PIMPRLE v Praze. Tam začal opět uplatňovat svoji práci a s dětmi oživil malé pohádky pomocí papírových loutek a masek. Jeho představení byla velmi úspěšná. Soubor jezdil hrát po mateřských školách, dětských domovech a také byl ve Vídni a na celostátní přehlídce Čechova Olomouc. Mimo to vedl semináře na školách.
Za svou dobrovolnou a obětavou práci Vladimír Leština již obdržel: Zlatý odznak Matěje Kopeckého, Čestné uznání M. Kopeckého a Cenu PhDr. Jindřicha Veselého.
zdroj: amaterskedivadlo.cz