Leština Vladimír

Prof. Vladimír Leština (* 17. 5. 1922, Úvaly) – malíř, grafik, ilustrátor dětských knížek a průmyslový výtvarník.
Odborný asistent na katedře výtvarné výchovy, autor loutkových her, ilustrátor loutkářských časopisů.

Studoval na Fakultě architektury ČVUT a Pedagogické fakultě UK. Již za studentských časů hrál v Pošumaví ochotnické divadlo.
Po 1945 byl jako výtvarník i herec členem LD Umělecké výchovy na Vinohradech – viz, hrál na Hronově, i v prvních loutkových pořadech ČsTV.

Loutkařství
Loutkářské zkušenosti získával po válce jako výtvarník a činný člen Umělecké výchovy na Vinohradech.  Spolupracoval s více amatérskými soubory (scénografie např. LS ČSČK Praha 6, Drápek Ústí nad Labem), působil v porotách různých stupňů (také LCH 1961), býval lektorem loutkářských školení – jedno z posledních např. Loutkářské letnice 1998 Čelákovice. Připravil řadu loutkářských výstav. Byl mnoho let spolupracovníkem redakce časopisů Mladá scéna, Loutkář, v posledních čtyřech letech také redakce časopisu Rolnička.
Zúčastňoval se jako porotce na různých krajových a celostátních přehlídkách.

Výtvarná činnost
Na Univerztě Karlově od roku 1960 vyučoval jako člen katedry výtvarné výchovy, byl např. spoluautorem metodické příručky pro učitele Výtvarná výchova v 7. a 8. ročníku.
Jeho činnost byla mnohostranná, byl specialistou na aktivizující didaktickou hračku v moderním výtvarně výchovném pojetí. „Ať to jsou omalovánky, javajkové divadélko, série prostorových zvířecích masek pro dramatickou hru, terčové loutky, řada pohádek se stojánkovými loutkami k vystřižení a omalování, nebo jednoduché téměř nezničitelné marionetky, vše přímo ponouká k další tvořivé hře.“ (I. Anthon)

Ilustrace pohádek
Jeho perokresby se staly ilustracemi knižně vydaných pohádek pro děti. Perokresba panoramatu s úvalským kostelem byla po válce vydána dokonce jako pohlednice.

Leštinovo dětské javajkové divadlo
Hlavně propagoval plošné loutky a malé jevištní formy. Vydal mnoho malých her i odborné literatury. V meziválečných ročnících Loutkáře měl svoji rubriku, kde vydával návrhy na výrobu loutek. Byl také jedním z prvních absolventů dvouletého dálkového studia pro pedagogy KL DAMU.
Patří k těm, kteří jsou přesvědčeni, že výchovně motivační potenciál loutek obecně je podceněn a že je nutné proti tomu něco dělat. Vyráběl marionety z tuhých papírových válců, které byly snadno ovladatelné a hlavně výrobně levné.
1959 Pro rodinná loutková divadla vytvořil nový typ se spodovými loutkami: Leštinovo dětské javajkové divadlo. Stavebnice obsahovala 22 dekoračních prvků, 9 loutek lidských typů, 7 zvířecích, celý soubor se dal složit do dřevěné skřínky. Divadélko bylo oblíbené u učitelek mateřských škol.

Aktivní až do důchodového věku
Vladimír Leština přicházel i v důchodovém věku do kolektivu mladších generací, kde se ujal dětského kolektivu a to v souboru PIMPRLE v Praze. Tam začal opět uplatňovat svoji práci a s dětmi oživil malé pohádky pomocí papírových loutek a masek. Jeho představení byla velmi úspěšná. Soubor jezdil hrát po mateřských školách, dětských domovech a také byl ve Vídni a na celostátní přehlídce Čechova Olomouc. Mimo to vedl semináře na školách.

Ocenění
1961 v rámci oslav 10. ročníku Loutkářské Chrudimi oceněn za svou dobrovolnou a obětavou práci čestným Zlatým odznakem Matěje Kopeckého.
Čestné uznání M. Kopeckého
Cenau PhDr. Jindřicha Veselého
V roce 2007 oceněn jako nositel Zlatého odznaku J. K. Tyla. K ocenění jsou uvedeny reference a odůvodnění:
Skupina amatérských loutkářů SČDO
LD PIMPRLE Praha – Hostivice
Za celoživotní práci v amatérském loutkářství v České republice

Bibliografie:

  • Balada o vazbě z lidské kůže – Jan Maria Augusta, 1935 a 1944 vydal Ludvík Bradáč (bibliofilské vydání básně)
  • Protentokrát v zrcadle lidového humoru, Praha 1945, Nakladatel V. Jedlička nást. Praha XII., V. Tůma, obálka J. Krejča. Ilustrace  Leština, Foll, Mlčoch, Skála
  • Potrestaná pýcha: vyprávěná mongolská pohádka A. Janíčkové / Lenoch a sojka – Vladimír Leština, 1955, Orbis (podle sibiřské pohádky dvě dramatizované pohádky pro plošné loutky a maňáska)
  • Liška, zajíc a kohout / Jak si medvěd pochutnal – Vladimír Leština, 1955, Orbis (podle Tolstého bajky dvě dramatizované pohádky pro plošné loutky a maňásky)
  • Když jsem já sloužil / Vdávalo se motovidlo / Šlo děvčátko pro vodu – Vladimír Leština, 1955, Orbis (dramatizace 3 národních písní pro plošné loutky a maňásky)
  • Zvířátka v lese – Věra Šedá,  1956, Orbis , ilustrace/foto: Vladimír Leština
  • Kdo je hloupější – Marie Jasanská,  1956, Orbis , ilustrace/foto: Vladimír Leština
  • Telátko ze slámy – Libuše Tittelbachová,  1956, Orbis , ilustrace/foto: Vladimír Leština
  • Kohout světapán – Milan Pavlík,  1957, Orbis , ilustrace/foto: Vladimír Leština
  • O chytré želvě – Milan Pospíšil, 1958 , Orbis, ilustrace/foto: Vladimír Leština
  • Liška, rak a čáp –  Milan Pospíšil, 1958 , Orbis , ilustrace/foto: Vladimír Leština
  • O Smolíčkovi – Libuše Tittelbachová, 1958 , Orbis , ilustrace/foto: Vladimír Leština
  • O statečném vajíčku –  Libuše Tittelbachová, Orbis, 1960, Ilustrace/foto: Vladimír Leština (hry pro loutky)
  • Úvod do technické estetiky – Vladimír Leština, 1968, Ústav pro učitelské vzdělávání na UK (pomocný učební text pro postgraduální studium učitelů s aprobací Zpv na ZDŠ)
  • Výtvarné práce s materiály, tvorba hraček, loutkářství –  Vladimír Leština, 1978, SPN
  • Hrajeme si loutkové divadlo – Vladimír Leština, Praha, Portál 1995
  • Výtvarné práce s materiály, tvorba hraček, loutkářství – Vladimír Leština, Státní pedagogické nakladatelství, 1978
  • Literatura, divadlo a my: převod literárního díla do loutkového divadla – Luděk Richter, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1985
  • Vytváříme loutky pro tvořivou hru dětí – Vladimír Leština, Praha, Portál 1995 / 1997

Literatura:

  • amaterskedivadlo.cz (použito jako hlavní zdroj při tvorbě tohoto článku) 
  • ANTHON, Ivan: Osmdesátka Vladimíra Leština. Loutkář 2002, č. 3.
  • ANTHON, Ivan: Vladimíru Leštinovi k osmdesátinám! AS 2002, č. 2, s. 50.
  • BIBLIOGRAFIE českého amatérského divadla. Zprac. Jiří Valenta a kol. Praha. IPOS-ARTAMA 1999, 1367, 1368, 1421, 1432/97.
  • BLAHOPŘEJEME – Vladimír Leština. Loutkář 2007, č. 3, s. 98-99
  • KNÍŽÁK, Milan: Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950, 2005, s. 537n.
  • VAVRUŠKA, Eduard: Vladimír Leština, Československý loutkář 32, 1982, s. 158

více informací: Vladimír Leština na Uvaly.cz