Životní příběh Miroslava Masáka

Architekt Miroslav Masák (*23.5.1932)  se narodil v Úvalech, v domě matčiných rodičů, do kterého se stále rád vrací. „Moje máma to nestihla do porodnice, a tak mám dnes pracovní stůl metr od místa, kde jsem přišel na svět.“

První čtyři roky prožil v Úvalech, ale první dětské vzpomínky má až z České Lípy, kam byl pracovně přeložen jeho otec. Pamatuje si na nepokoje v Sudetech a zabírání českého území Němci. „Poslední dny, než jsme se vrátili do Úval, jsme spali s okny vyplněnými matracemi, protože chodily party henleinovců a pokřikovaly: ‚Adolf Hitler macht uns frei von der Tschechoslowakei.‘ “ /Adolf Hitler nás osvobozuje z Československa /. Blížila se kapitulace Československa a začátek druhé světové války. Školu zahájil v České Lípě, ale už v říjnu seděl ve třídě pana řídícího Kosaře v Úvalech.

„Babička brzy zemřela, žili jsme společně s dědou, který mě naučil všechno v životě potřebné. Od řezání a štípání dřeva, přes zabíjení a stahování králíků až po pletení řádně utahovaných pomlázek. Když máma někam odjela, musel jsem i dojit kozu, aby jí nezaprahlo vemeno. Škola mi potíže nedělala. Většinu času jsem trávil s partou kluků na ulici nebo v Arňáku, v háječku za tratí, kde tehdy byla socha Arnošta z Pardubic, s bratry Literovými, Slávou Belingerem, Otou Horným a s dalšími.“

Díky dědečkovi, který byl náčelníkem Sokola v Úvalech už jako dítě cvičil v roce 1938 na Všesokolském sletě. „Tam jsem se babičce ztratil.“ Když jej maminka v Úvalech 1. září 1939 vedla do druhé třídy dozvěděli se z tlampačů, že v Polsku začala válka. „Naše rodina byla zřejmě přes babičky vzdáleně příbuzná s Edvardem Benešem a za války byl strach, jestli se to provalí.“ O tomto propojení rodiny se na veřejnosti vůbec nemluvilo.

Edvard Beneš, druhý československý prezident v letech 1935–1938 a 1945–1948
https://cs.wikipedia.org/wiki/Edvard_Bene%C5%A1


Tříletý Miroslav Masák se sestrou Jarmilou Masákovou, 1935

Většinu dospívání tak byl se svou o tři roky starší sestrou vychováván jen matkou. Účastnil se většiny sportovních aktivit ve městě, ale také třeba zpíval v kostele.

„V té době byla obecná škola čtyřtřídní a pátá třída nebyla povinná. Mohlo se jít ze čtvrté třídy obecné do první třídy měšťanky. Když já jsem došel do čtvrté třídy, tak se to změnilo a pátá třída se stala povinnou. Hlásili jsme se do Českého Brodu na gymnázium, ale tam nám řekli, že až za rok. Tak jsme po první měšťance přišli znovu, a to nám řekli, že už jsme  ‚moc staří‚. Přijímačky jsme ale udělali a opravdu jsme nastoupili na gymnázium.“


Miroslav Masák, 10 let

Když se svážela cukrová řepa z polí, tak jsme chodili s klukama na řepu s klackem, který měl na konci hřebík. Běželi jsme za vozem a zasekli jsme jednu řepu. Klukovská hra spočívala v tom, že druhý kluk na krádež upozorňoval a křičel na kočího „za vozem, za vozem“ a on bičem prásknul za sebe. „Máma z řepy dělala sirup a v sobotu z něj pekla tradiční perník“.

V roce 1944  šel studovat na gymnázium do Českého Brodu. Studia byla již koncem roku 1944 přerušena. „Nad tratí Praha – Kolín začali létat ‚hloubkaři‘ a hrozilo zasažení vlaku s dojíždějícími, ale hlavním důvodem bylo obsazení budovy gymnázia ustupujícím Wehrmachtem (německou armádou). „Úkoly jsme dostávali v hospodě a do hospody jsme je chodili odevzdávat.“ Od ledna do dubna byl týdenní interval výuky. Pak už škola nefungovala a učili se sami doma.

„V ulici nás bylo více kluků. Věkově podobně nás bylo asi pět. Naše ulice byla tehdy hlavní silnicí Praha – Brno. Ale přesto jsme tam hráli každý večer zaháněnou. Aut moc nejezdilo, protože za války nebyl ani benzín. Ulice byla hřištěm. Pořádal jsem tam mezi námi atletické závody.“

Do osvobození v úkrytu

Silné zážitky má ze svých 13 let, z květnových dnů roku 1945. Úvalští tátové postavili ve městě proti ustupujícímu Wehrmachtu barikády. Z boku je ale napadly jednotky SS. Mnoho občanů Úval bylo zajato a někteří umučeni.

V tuto bouřlivou dobu starostlivá maminka již celou rodinu z jejich domku, jednoho z prvních domků u hlavní silnice od Českého Brodu, odstěhovala do Horního mlýna (druhým manželem maminky byl mlynář Kučera). Mlýn však byl také na hlavní silnici a před příjezdem německé armády byl zaminován sousední mostek přes náhon mlýna na vjezdu na náměstí. V noci je vzbudili obránci, že zaminovali most a hrozí, že by v případě odpálení mohl být poškozen i mlýn. A tak se stěhovali ještě jednou, ke známým do domku k panu Svobodovi za Kalákem. Několik dní přebývali za tímto domem ve skále ve sloji po těžbě kamene.

V květnu mě přejel tank
Mezi silné prožitky z krvavého průchodu Wermachtu městem si pamatuje, jak do města na motorkách se sajdkárama přijelo elitní komando ze Škvorce. Po přespání po nich zůstaly na dvoře vedle sokolovny postřílení jejich psi.
Asi dvakrát zažili nálet hloubkařů. Střelbou hloubkaři zastavili vlak na viaduktu Devět kanálů.
Pamatuje si průjezd jednoho auta s vlajkou USA. Hlídka Američanů jela vyjednávat s Wehrmachtem do Českého Brodu.
Při cestě za zprávami o současném stavu „revoluce“ se stalo, že (6. nebo 7. května 1945) střílelo německé letadlo na kulometné hnízdo obránců umístěné na hraně stráně vedle Hlávkova zahradnictví. Když procházeli podél Přišimaského potoka, lítaly kolem nich trsy trávy vyrvané kulkami ne příliš přesné střelby z letadla.
Později s četníkem postávajícím proti mlýnu a udržujícím klid a pořádek, všichni čekali na příjezd „Rusáků“ na tancích. Tanky nepřijely. Jako první do Úval přijeli Vlasovci přes Vinici na pryčkách tažených koňmi.
Konečně, příchod sovětské armády. Ten vyvolal ve městě silné emoce.
Po dvou, třech dnech po průjezdu prvních osvoboditelů v ulici, proti statku Vojtěchovských, zastavil u kraje silnice ruský tank. Zatímco vojáci z tanku vylezli se napít a najíst, kluci na tank vylezli. Miroslav ostatním po chvíli zavelel, aby slezli, protože tankisté už pojedou. Seskočil poslední, jenže tank místo toho, aby se rozjel dopředu, si popojel dozadu, aby najel na silnici. Tank ho porazil, pás ho chytil za kabátek a celý tank nad ním přejel. Vnímal jen rachot, prach a světlo na konci tanku mezi pásy. „Máma, když se dozvěděla, že ji přejeli kluka, tak hned běžela z mlýna až na začátek Úval. Ještě měla utěrku v ruce.“ Bylo z toho naštěstí jen rozbité koleno a roztržený kabátek.
Po příchodu osvobozeneckých vojsk se vrátili do mlýna. Každou noc tam přenocovali vojáci. Vždy tam po nich něco zbylo. Také tam přespali Češi, od kterých dostal psa Míšu. Jednou tam zůstala i kobylka Králka postřelená do nohy. Tu jsme dostali dočasně do opatrování. Věci po vojácích se dostali do prodeje. V Českém Brodě nad nemocnicí v parčíku probíhala aukce věcí i zvířat a tam Miroslav získal na trvalo tuto kobylku. Jezdil na ní bez sedla. Ráda se ho zbavovala tím, že s ním zajela pod švestku nebo skočila přes potok.

Konec války znamenal optimismus, dobrou náladu a vůli k řádu. „My jsme čas trávili mezi skauty a sokoly. To mě výrazně poznamenalo. Napsal jsem už několikrát, že biblické nepřidáš se k většině, páchá-li zlo, bylo pro bratry junáky i Sokoly svaté. Mnohým z nás to vydrželo celý život. Všichni jsme vášnivě sportovali a na co velmi rád vzpomínám – zpívali jsme. Doma, v kostele, mezi skauty i sokoly. A samozřejmě i s házenkáři, mezi které jsem, jako každý správný Úvalák, patřil.“


Miroslav Masák na skautském táboře (vpravo), 1946
(vlevo Čestmír Dočekal, syn úvalského lékaře)

Gymnázium, sport a učení jazyků

Na popud maminky, která doufala, že si v Praze napraví prospěch, přestoupil do reálného chlapeckého gymnázia v Praze v Truhlářské ulici. Tam také zažil únor 1948. V té době vrcholily půtky mezi národními socialisty a komunisty, kteří měli nedaleko školy hlavní sídla. „Když už to vypadalo na facky, tak jeden ze sekretariátů pustil hymnu. Takže za den jsme si asi čtyřikrát zazpívali českou hymnu.“


Taneční v Sokolovně v Úvalech, rok 1950
Miroslav Masák třetí řada, osmý zleva
(pozn.: oponu zhotovil Jiří Kejř)

Prospěch si v Truhlářské moc nezlepšil, ale o to více se věnoval jiným činnostem. Po vzoru úvalských předků cvičil v Sokole a ještě v roce 1948 se účastnil Všesokolského sletu. Věnoval se skautingu a v roce 1946 se účastnil českého jamboree v Poděbradech. Hrál na trumpetu, miloval atletiku, dva roky hrál za žáky fotbal na hřišti na Slovanech za Slovan, hrál ligovou házenou…


Oddíl házené
zleva horní řada: Miloslav Ulrich, Jaroslav Tourek, Jaroslav Bedrna, Miroslav Kočárník, Radslav Pivoňka, Jiří Herejk, Antonín Augustin
sedící zleva: Vladimír Eliáš, Miroslav Masák, Karel Mysliveček, Václav Tourek

V Úvalech se hrála česká házená. Z politických důvodů se hrála česká házená o sedmi hráčích a mezinárodní o jedenácti hráčích byla (tehdy) zakázaná. „Na velkém fotbalovém hřišti bylo potřeba hodně běhat a my jako atleti jsme měli výhodu.“ Po válce se proto krátce hrál i handbal o jedenácti hráčích a až později házená o sedmi hráčích, podle stále platných mezinárodních pravidel.  

Po roce 1948 gymnázium v Truhlářské ulici zrušili a Miroslav se ocitl na gymnáziu v Karlíně. Vlivem třídní profesorky Hany Ledererové měl najednou vyznamenání, ale oblíbený měl stále jen tělocvik. Byla jejich třídní učitelka, ale také kultivovaná vzdělaná dáma, výborná pianistka, se znalostí několika jazyků, která přežila pobyt v koncentračním táboru. Je učila angličtinu. Znalost angličtiny Miroslavovi později velmi pomohla. Kromě angličtiny se dobře domluví také německy a rusky.


Miroslav Masák (stojící první zleva) jako kapitán družstva házené Sokol Úvaly, 1950
Dále zleva: Jiří Bedrna, Jaroslav Tourek, Miloslav Breda, Radslav Pivoňka, Jaroslav Bedrna, Antonín Augustin, sedící zleva: Václav Henyš, Václav Tourek, Jiří Křelina, Vratislav Vorlíček

Tělocvik nebo architektura?

„V malých Úvalech byly tehdy čtyři tělovýchovné spolky: Slovan Úvaly, DTJ Úvaly, SK Úvaly a Sokol Úvaly. Každý Úvalák někde sportoval.“ Miroslav měl výborné výsledky v atletice. V úvalské ligové házené za dorostence vybojoval druhé místo. Proto nebylo divu, že chtěl jít po maturitě na fakultu tělovýchovy. Ale jak bylo v té době obvyklé, seděli u maturity vedle učitelů i zástupci Komunistické strany Prahy 3 a Svazu socialistické mládeže (SSM). Ti vydávali doporučení maturitní komise ke studiu na vysoké škole. Tělovýchova se jim nezdála vhodná. „Některé věty si člověk pamatuje celý život. Zástupce komunistické strany řekl: ‚Nepůjdeš se flákat na tělocvik.‘“

Jak se dostal na architekturu

Třídní profesorka proto hbitě svému oblíbenému žákovi do přihlášky napsala architekturu, a tak se se svým celoživotním přítelem Vráťou Vorlíčkem z Újezda, se kterým chtěli jít na tělovýchovu, ocitli u přijímaček na ČVUT.

„Šli jsme dělat talentovky. Odvezli nás na Loretánské náměstí. Kdo umí kreslit, nakreslí Loretu, ti slabší, kdo se necítíte, tak nakreslí Kapucínský kostel, ten je jednodušší. Samozřejmě jsme oba kreslili Loretu. Odpoledne na fakultě jsme ještě kreslili vjezd do statku.“

Oba uspěli. Jen se při přijímacím řízení na ČVUT prof. Štursa divil proč má v přihlášce, že běhá 100 m za 11,8 s.
„Já jsem šel na architekturu a v podstatě jsem ani nevěděl, co to je. Žádný vztah jsem k tomu neměl.“


Atletický trénink na fotbalovém hřišti v Pařezině, Úvaly 1950

V té době držel světový rekord z roku 1948 až do roku 1958 Američan Barney Ewell s časem 10,34 s.

Vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT

Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT vystudoval v letech 1952–1958.

Někteří pedagogové se o studenty zajímali a posouvali je dál. Příkladem byli budoucí nepřátelé stylu socialistického realismu Josef Kittrich (následně vedoucí diplomové práce), Jan Gillar (následně oponent diplomové práce), nebo prof. Šnajdr na zemědělské stavby,…

U profesora Josefa Kittricha úspěšně obhájil diplomovou práci na téma lázní v Praze-Podolí.

Josef Kittrich
https://neviditelnypes.lidovky.cz/architekt/architektura-v-anglickem-obleku-a-s-motylkem.A111211_225329_p_architekt_wag

Jan Gillar
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Gillar

Od stavbyvedoucího po architekta

Jako jediný z ročníku dostal po základní vojenské službě jako jediný Čech pracovní umístěnku do slovenského Prešova. Příčinou mohl být incident s děkanem při Beánii.

Povinnou umístěnku v té době za socialismu dostal každý absolvent. Stát takto obsazoval místa ve všech regionech republiky a vykrýval potřeby ve všech podnicích (tehdy řízených státem). Systém usnadňoval hledání zaměstnání a získání prvních pracovních zkušeností.

Díky kamarádům ze sportu, Sekci házené Státního výboru pro tělovýchovu a sport, se mu však nakonec podařilo s potvrzením účasti v juniorském družstvu házené této pozici vyhnout, ale musel doložit zaměstnání jinde. Papírově získal práci na přestavbě Strahova u Viktora Formáčka. Po politických událostech roku 1959, předchozí vojenské intervenci v Maďarsku, bylo „v Československu zakázáno přijímání do všech profesí kromě těch dělnických. Měl jsem na papíře napsáno, že jsem přijat, ale fakticky jsem nemohl nastoupit.“ Čekal jsem dlouho a nemohl jsem být doma na přítěž, takže našel místo architekta u Restaurací a jídelen v Karlových Varech. Realita práce stavbyvedoucího neodpovídala deklarovanému místu architekta. Při setkání s Karlem Hubáčkem na jedné svatbě přátel dostal nabídku přejít do Stavoprojektu v Liberci. Nabídky rád využil.

Před libereckou radnicí při vycházení svatebčanů měl zahrát příslušníka státní bezpečnosti a s postaveným límcem kabátu kontroloval občanské průkazy. Na rameno mu poklepal skutečný tajný policista a odvedl ho. Druhý den, když se byl zeptat na práci Karla Hubáčka, tak ten se tomuto příběhu druhý den smál a řekl, „jasně, tebe bereme“.

Stavoprojekt

Od června 1959 nastoupil jako architekt do libereckého Stavoprojektu, kde strávil následujících třicet let. Ve Stavoprojektu se sešel tým lidí, který si rozuměl lidsky i profesně. „Šli jsme od úspěchu k úspěchu. Dařilo se nám.“ Areál Libereckých výstavních trhů, tribuna stadionu Slovan Liberec, obchodní domy i nákupní střediska a nespočet domů, interiérů či venkovních úprav. Paradoxně jej minul hotel a televizní vysílač Ještěd, protože v té době dohlížel na realizaci obytného celku Šanov v Teplicích a OD Máj v Praze. Navrhl také projekt relaxačních lázní, se kterým později vyhrál ceny na bienále v Paříži či v Mexiku. Tento úspěch nezůstal osamocen a v následujících letech získával ceny v architektonických soutěžích pravidelně.

Manželka Eva a dcera Anna

V Liberci si ze sportu užíval lyžování a volejbal, který hrál za Harcov. Pořádali ve Stavoprojektu soutěže ve volejbalu, lyžování, basketbalu především v Ústí nad Labem. Později se z toho staly celostátní turnaje. Ve Stavoprojektu v Ústí nad Labem pracovala budoucí manželka Eva (ze Sušice), lehká atletka i horolezkyně. V roce 1965 se s Evou Benadovou (*21. září 1940, Sušice) vzali, a ještě téhož roku se jim narodila dcera Anna (*1. ledna 1965, Ústí nad Labem).

Ateliér SIAL

Není se čemu divit, že v této euforii, a zvláště v době politického uvolňování druhé poloviny šedesátých let, se tři nejvýraznější osobnosti libereckého Stavoprojektu rozhodly zřídit vlastní ateliér. Tzv. SIAL – Sdružení inženýrů a architektů v Liberci – byl oficiálně založen v roce 1967 Otakarem Binarem, Karlem Hubáčkem a Miroslavem Masákem. V tvořivém a svobodném prostředí realizovali architektonické projekty, které přerůstaly hranice Československé socialistické republiky.

Díky vstřícnosti primátora Jiřího Moulise a dalších vznikla v opuštěném hostinci Na Jedlové pod pamětníkovým vedením „komuna“ talentovaných architektů, která je dodnes jedinečným, samostatným ateliérem.

V podobně otevřené atmosféře byla založena v roce 1968 i Školka.


Podoba vnitřních prostor Školky v Liberci, 70. léta

Školka

Na základě mezinárodního sympozia architektů, které uspořádali v Liberci v roce 1966, a pozdějších návštěv architektonických škol v Anglii vznikl prostor, kde mohli novopečení absolventi architektury tvořit realizovatelné projekty. „Školka byl způsob postgraduálního studia při konkrétní práci.“
„SIAL a Školka jsou dnes v podstatě legendou československé architektury. Říká se, že centrem poválečné architektury nebyla ani Praha, ani Brno, ale Liberec.“

V roce 1996 Miroslav napsal publikaci Mašinisti. Kdo to byl? „Koncem 60. let jsme uvažovali mít v atelieru nezávislou část složenou z absolventů. Měl jsem již desetiletou zkušenost s tím, že tehdy strašně rozhodovalo, kam člověk nastoupí. Na umístěnky to nebylo moc na vybírání, ale oni už mohli. Když někdo někam nastoupil a nechce se mu tam, tak že si potom na to trochu zvykne, najde si holku a už tam skejsne. Tak jsme jim chtěli dát čas 2-3 roky na rozkoukání. Byl to pro ně takový inkubátor. Kluci ze dvou ročníků, kteří tam v tu dobu nastupovali byli trochu zasažení technologickou architekturou. Profesoři starších ročníků jim pejorativně říkali mašinisti, že se jim líbí mašiny.

Expo 67 a Václav Havel

Tým z Liberce, Miroslava Masáka, Otakara Binara a Ludmilu Švarcovou, napadlo, že se zúčastní soutěže na pavilon na EXPO 1967 v Kanadě.

Nevěděli nic o Kanadě, o městu Montrealu ani o Expu, tak si šli vyslechnout představení požadavků na scénář. To je nadchlo k tomu, že se přihlásili do anonymní „soutěže na scénář“. Na jaře 1965 tuto soutěž vyhráli. Bylo z toho ze všech stran velké pozdvižení. Aby svůj neznámý tým před poraženými profesionálními scénáristy povýšili, tak k realizaci ještě přizvali Pavla Juráčka, Josefa Poddaného a Václava Havla.

Pavel Juráček (2. srpna 1935 Příbram – 20. května 1989 Praha) byl český filmový režisér, scenárista a producent, výrazný představitel české nové vlny 60. let. Byl signatářem Charty 77.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Jur%C3%A1%C4%8Dek

Václav Havel (5. října 1936 Praha – 18. prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, disident a kritik komunistického režimu. Po roce 1989 politik a státník. Byl posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky.
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Havel

Pro svoji práci dostali kanceláře na Václavském náměstí, kde rozepisovali scénář výstavy. Scénář vypracovali, předložili ke schválení a čelili politickému tlaku na úpravy. Václav Havel sice nějaké požadavky zapracovával, ale nakonec jim došla trpělivost a ze soutěže z vlastního rozhodnutí odstoupili. Pozitivem z celé této akce bylo sblížení Miroslava s Václavem Havlem a přátelství na celý život.


Na Hrádečku, Vlčice, 1967
Zleva Andrej Krob, Václav Havel, Miroslav Masák a Jarka Sloupová.

Středisko odporu

20. srpna 1968 byl Havel ještě s Janem Třískou na návštěvě u Miroslava v Liberci. Do Stavoprojektu přijel řešit projekt topení ve svém domku Na Hrádečku.

Na Hrádečku
Chalupa Václava Havla na Hrádečku se po roce 1968 stala centrem odpůrců komunistického režimu, kteří se tam scházeli sledováni tajnou policií. Setkávali se zde disidenti, chartisti i umělci. Vznikala zde Charta 77 i petice Několik vět. V době normalizace sloužila chalupa jako místo, kam se Havel pod kontrolou státní bezpečnosti uchýlil do domácího vězení.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chalupa_V%C3%A1clava_Havla_na_Hr%C3%A1de%C4%8Dku

21. srpna obsadila republiku okupační vojska Varšavské smlouvy. Havel v reakci na to napsal následujícího dne první Provolání občanům. Na základě této aktivity se všichni tři dostali do středu dění v Liberci. Z krátké návštěvy zůstali v Liberci týden.


21. srpen 1968 byl v Liberci tragický. Momentka ze srpnové invaze, kdy tank naboural do podloubí domů na libereckém náměstí.
Foto: Václav Toužimský / zdroj: pametnaroda.cz

„Z radnice nás vyloženě vyzvali, abychom šli k nim na radnici.“ Následující týden vytvořili v Liberci tzv. Středisko odporu – Havel psal texty a pracoval v rozhlase, Tříska mluvil z ještě nedokončeného, ale funkčního vysílače na Ještědu a Miroslav koordinoval jednotlivé kroky přímo na radnici. „Cílem naší práce byly rychlé informace o stavu a vhodných formách odporu“, při průniku okupačních vojsk Varšavské smlouvy do naší země. (V Liberci byl velký počet obětí a poraněných, mělo se zabránit dalších ztrátám na životech.) Okupační ruské vojsko na našem území zůstalo od roku 1968 až do roku 1991.

Ještě krátce po srpnu 1968 dostal Miroslav děkovný dopis za svou činnost přímo od tajemníka Okresního výboru Komunistické strany Československa. V Komunistické straně, ale již brzy převzaly otěže normalizační kádry.

Normalizační prověrky

Situace se v celé republice změnila. Důsledky protiokupačních aktivit i přátelství s Václavem Havlem na sebe nenechaly dlouho čekat. „Vztahy s Vaškem mi přitížily, přitížilo mi i to, že jsme se angažovali na radnici. V roce 1971, kdy probíhaly podnikové prověrky a další kolo na radnici, mi nabídli možnost, abych odvolal. Když jsem odmítl, mělo to negativní dopad v práci i ve veřejném životě.“

Miroslav Masák přišel o pas, o svou pozici v zaměstnání, snížil se mu plat. Například dcera později nesměla na vysokou školu. Miroslav přišel o mnoho odborných i čestných funkcí včetně členství v předsednictvu Českého svazu architektů.  Přišel i o vedení ve „Školce“ architektů, ale ta fungovala dál a Miroslav ji i nadále neformálně vedl. Bylo období, kdy pro svých 14 kolegů neměl práci a realizaci. Miroslav tak vymýšlel interní soutěže pro různé realizace. Jednou z pozdějších realizací vzešlých z takové soutěže byla například vila Věry Chytilové v Praze v Troji.

Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po 13. sjezdu Komunistické strany Československa
Dokument byl schválen na plenárním zasedání Ústředního výboru KSČ v prosinci 1970. Političtí představitelé v následujícím období po každém jednotlivci chtěli prohlášení, že vstup vojsk Varšavské smlouvy byl v zájmu republiky. Nesouhlas s vojenskou invazí měl kádrové důsledky.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pou%C4%8Den%C3%AD_z_krizov%C3%A9ho_v%C3%BDvoje

Díky kontaktům do zahraničí neměli nouzi o možnost publikovat v zahraničním odborném tisku. Pozitivní zpětná reakce přetrvala až do období po sametové revoluci.

Kluci ze školky
V roce 2019 pan Masák letmo zmiňuje, že klukům ze Školky je už 75 let. Profesory architektury se stalo sedm z nich, tři se stali děkany a další pracovali s velkým úspěchem v zahraničí u věhlasných světových firem.

Máj i Veletržní palác

V rámci normalizačních prověrek byl samostatný ateliér SIAL zahrnut zpátky do Stavoprojektu. „Naštěstí nás nechali pohromadě jako jeden ateliér.“ A i když zpočátku nebyli ani připouštěni do žádných soutěží, po čase jejich odborné kvality převážily a dostali se i k významnějším architektonickým realizacím. V této temné normalizační době se v roce 1975 Miroslav paradoxně dostal ke své dnes asi nejslavnější realizaci – obchodnímu domu Máj. V době jeho výstavby se samozřejmě neustále pohyboval v Praze, a tak mohl také hned druhý den po požáru Veletržního paláce nabídnout své odborné služby a následně se ujal jeho rekonstrukce.

Záchranu Veletržního paláce před zbouráním považuje za svůj velký životní úspěch. „Zasloužili jsme se o zachování Veletržáku, protože Antonín Kapek, tehdy městský tajemník Komunistické strany Československa, byl naprosto rozhodnutý, že palác se po požáru musí zbourat.“
Průmyslový palác
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C5%AFmyslov%C3%BD_pal%C3%A1c

Miroslav mezi svými stavbami rád zmiňuje i lyžařský areál Svatý Petr (Špindlerův Mlýn), kde měl být původně skokanský areál, ale realizace byla kompletní sjezdařský areál a dnes se zde jezdí světové poháry žen. Nečekaně velký ohlas sklidil návrh relaxačních lázní Teplice i se zájmem ze zahraničí.

 
Při plánování realizace obchodního domu Máj. Praha, 1974
Zleva Johny Eisler, investor, Miroslav Masák a Ole Norlin.

Vaškovy špalky

Dál se samozřejmě scházel s přáteli disidenty a pravidelně se účastnil koncertů a večírků na Hrádečku. „My jsme většinou končili nahatí, lezli jsme po stromech a říkali jsme tomu splývání s přírodou. Ale co mělo velký význam, byly takzvané Vaškovy špalky“. Šlo o více než hodinové filozofické úvahy, ve kterých sobě i ostatním tříbil smysl pro etiku, politiku i myšlení.

Osobní vyšetřovatel

Miroslav Masák napsal pro Chartu 77 článek „O stavu československé architektury“ (1987 – 1988).

Charta 77 byla neformální občanská iniciativa, která kritizovala „politickou i státní moc“ československého komunistického režimu za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se Československá socialistická republika zavázala.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charta_77

Tlak vyvíjela státní policie na všechny nepohodlné osoby, zejména z centra disentu.

I Miroslav byl pod neustálou kontrolou Státní bezpečnosti a měl dokonce přiděleného osobního vyšetřovatele kpt. Poštu. Miroslav tuto dobu komentuje dnes již odlehčeně. „Ty výslechy byly blbý, ale víceméně korektní.“

V této době však skončil až u soudu ohledně využití služebního vozu v soukromém zájmu. V polovině osmdesátých let se po práci na lyžařském areálu Svatý Petr cestou zastavil na Hrádečku u Olgy Havlové. Dávala mu balík na poštu pro Václava Havla do vězení. Než dojedl polévku, zatkla ho místní policie. Naštěstí „to byli trutnovští esenbáci, takoví troubové“. Protože na Miroslava nic nenašli, tak mu přišili jen zneužití služebního automobilu. Místo trestného činu to skončilo jako přestupek.

Výslechu se nevyhnul například ani při pobytu v nemocnici. Zjišťovalo se, zda nerozšiřuje samizdatově vydávané Lidové noviny. Po výslechu v nemocnici našel jeden výtisk ilegálních Lidových novin k jeho překvapení na nemocničním pokoji u své postele, kam mu ho shodou okolností mezitím přinesl Václav Havel.

Architektura má se společností mnoho společného

V této době se také aktivněji projevoval ve skupinách architektů vyjadřujících odlišné názory od tehdejšího establishmentu – „… ‚Kruh nezávislé inteligence‚, v Brně ‚Otevřený dialog‚, Obecní dům… Ve všem jsem hrál nějakou roli.“ Dokonce své názory v oblasti architektury písemně odeslali na tehdejší představitele i na vládu. Organizoval i protesty či petice proti zavedení tratě do Stromovky nebo zrušení brněnské čtvrti Kamenka. Vše se obešlo bez vážných důsledků v zaměstnání či v zesílení přímého nátlaku od Státní bezpečnosti (StB).

Mezi projekty, které má blízko u srdce, patří nerealizované divadlo Na provázku v Brně (1983). „Projekt měl silnou myšlenku, že měl hrát kus města, a ne jen jeden barák. Projekt získal velké uznání i v zahraničí.“ To, že se to na Františkánském náměstí nepostavilo, bylo způsobeno tím, že se měly zbourat dva domy, aby se uvolnil prostor. V tom jednom prázdném domě ke zbourání měl v přízemí klubovnu Svaz rybářů. Členem vedení rybářů byl krajský tajemník KSČ. A tak se divadlo postavilo jinde, na Petrově.

S morálními postoji i okruhem přátel bylo jasné, že od vládnoucích komunistů nemůže očekávat nic pozitivního on, ani členové jeho rodiny. Dcera nemohla dostat doporučení ke studiu na vysoké škole, ale protože chtěla ve studiu pokračovat, využila jako výborná lyžařka momentu sportovního výjezdu do zahraničí, do západního Německa a ve svých 22 letech emigrovala. „Nikomu nám to doma neřekla. Předem se nám nesvěřila.“ Emigrace mohla znamenat, že rodina zůstane rozdělená i desítky let bez naděje, že se uvidí. To se psal rok 1987. Emigrace dcery situaci rodiny nezhoršila. Dcera se po sametové revoluci na krátko vrátila, než se dostala s Ritou Klímovou do USA na ambasádu, kde začala studium ekonomie. Studium dokončila v Praze.

Někteří z mladých architektů emigrovali na západ. Nechtěl jste také emigrovat? „Můj optimismus pramenil z kamarádství s Vaškem Havlem. Chtěli jsme to svrhnout tady, a ne ze zahraničí.“

Několik vět

Charta 77 na jaře 1989 vypracovala dokument, který nevybízel ani ke změně vlády, ani ke zrušení vedoucí úlohy Komunistické strany při řízení státu. Za šíření a podpis petice pod tímto prohlášením byl však státní policií pronásledován značný počet osob. Mezi první signatáře patřil i Miroslav Masák. Protože byla státními orgány spuštěna protikampaň v komunistickém tisku, dostala se informace o existenci petice široce mezi obyvatele a na podzim roku 1989 bylo pod peticí podepsáno zhruba 40 000 lidí.

Sametová revoluce 1989

Po událostech studentského pochodu 17. listopadu 1989 hned následující den Miroslav připravoval v Liberci s kolegy protest, ve kterém chtěli vyjádřit nesouhlas se zásahem na Národní třídě. „V pondělí mi ale zavolala Olga Havlová, že mám být v úterý 21. listopadu v Mánesu, kde se má poprvé sejít skupina lidí, která má vytvořit Koordinační centrum Občanského fóra.“ Dalších akcí se tedy v Liberci neúčastnil a následně jen udržoval kontakt mezi Libercem a Prahou.

Od úplného začátku byl v nejužší skupině vůdců sametové revoluce. Účastnil se setkání Občanského fóra v Galerii Mladých, kam se ustavující skupina přesunula z protějšího Mánesu po zásahu Státní bezpečnosti.

 
Setkání členů Koordinačního centra Občanského fóra v Galerii Mladých (dnes Galerie u Řečických), zleva Miroslav Masák, Stanislav Milota, Václav Havel, Petr Pospíchal, Ladislav Hanzl, Jana Petrová, Jiří Bartoška, Praha, 21. 11. 1989

Do volby Václava Havla prezidentem byl členem Koordinačního centra Občanského fóra. Byl jedním ze tří účastníků delegace, která vyjednávala se zástupci armády o zklidnění situace.

Byl přítomen i situaci, kdy tehdejší vůdci, Václavové Havel a Malý, chtěli pro celkové vysílení odstoupit z vedení. „O tom se dnes nikde nemluví. To byla kritická chvíle celého Listopadu! Kdyby to oba ti pánové vzdali, kam by to potom celé šlo?“ Vnitřně cítili, že nemohou jen bořit, ale je třeba, aby nabídli alternativy. Pod Vavrouškovou taktovkou tak vznikla programová skupina, která nabídla vizi další budoucnosti. Ve výsledném textu „Co chceme“ se Miroslav podílel zejména na ideových vizích školství a kultury. I když se málem nechtěně připletl i do první porevoluční vlády, o zásluhy ani přímý podíl na moci nestál.

„Já jsem byl samozřejmě na balkoně při té první demonstraci, protože tam nás byla hrstka, ale pak přicházeli lidi, kteří měli co říct, chtěli něco říct a chtěli být vidět a cpali se na ty tribuny, ale k těm já jsem nepatřil.“

Na Pražský hrad

Po zvolení Václava Havla prezidentem od něj dostal příležitost uplatnit své profesní schopnosti a stal se jeho poradcem i jakýmsi hradním architektem.

„Vašek rád kreslil, tak mi nakreslil tři kolečka a rád opakoval, že mám tři okruhy práce. Ten vnější, to byla republika a otázky jejího územního rozvoje. Střední kruh, to byla Praha a vnitřní kruh byl Hrad.“

V lednu 1990 byl jmenován odborným poradcem prezidenta ČSFR Václava Havla. Byl pověřen koncipováním dalšího rozvoje Pražského hradu. Od roku 1991 se stal ředitelem kulturní sekce Kanceláře prezidenta republiky a od září 1991 asistentem prezidenta ČSFR. Roku 1993 byl místopředsedou nově zřízené Rady Pražského hradu.


Václav Havel a Miroslav Masák se dívají k Havlům domů. 1990

Miroslav Masák strávil na Pražském hradě po boku Václava Havla více než čtyři roky, ve kterých se zasloužil o řadu realizací včetně rekonstrukce nádvoří, zahrad a většiny prezidentských interiérů, ale pro jeho invenční mysl začínalo být brzy těsno. „Poměry na Hradě se časem znormalizovaly a už mne to přestávalo bavit, tak jsme se dohodli, že odejdu.“


V ateliéru Richarda Meiera, New York, 1991
zleva Miroslav Masák, Václav Havel, Richard Meier

Pedagogická činnost

Miroslav zůstal u architektury a své zkušenosti napřel především do pedagogické činnosti, když jako profesor od roku 1994 působil následujících deset let na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně.  Byl pověřován vedením práce na bakalářských a diplomních projektech.

Od roku 1995 pracoval v pracovní skupině České komory architektů, kde byl od roku 1997 členem představenstva a byl pověřen vedením úseku vzdělání architektů. Jako člen či předseda komise se zapojil do cca 40 architektonických soutěží (mimo jiné na novou budovu Národní technické knihovny v Praze, Studijní a vědecké knihovny Hradec Králové či Černé kostky v Ostravě).


Rodinná fotografie: Manželka Eva Benadová-Masáková, Miroslav Masák, dcera Anna Masáková a vnuk Petr Tajčman, který se dnes věnuje krajinné architektuře. 1995
Zdroj: rodinný archiv

V roce 2006 vyšla jeho knížka vzpomínek s názvem Tak nějak to bylo.

O SIALU a školce napsala 70 stran textu Ana Miljacki, profesorka z Harvardu. Zájem vydat publikaci o školce (po padesáti letech od jejího vzniku) mají i profesoři z univerzity z Ohaia… Považujete školku za svůj největší odkaz? „Ano. Je to príma, když se někdo zajímá o to, co člověk kdy dělal.“


Fotografie: členové SIALu, při příležitosti oslavy narozenin architekta Hubáčka

Úvaly

V průběhu devadesátých let a po roce 2000 spolupracoval s představiteli města Úvaly nad problematikou územního plánu a při řešení konkrétních investičních záměrů. Hned po revoluci s ním navázal kontakt starosta Úval Ivan Černý, který se za ním vydal na Hrad.

Když budovu Šťastných vedle sokolovny získal Sokol, vznikla studie – návrh udělat ze stodoly místnost pro sport, postavit sportovní halu pod sokolovnou. Vznikly tři varianty návrhu knihovny v různých místech, např. v místě bývalého domu Hlávky vedle Městského úřadu na náměstí. Proběhla diskuze nad plánem přenesení hlavního náměstí do areálu bývalého cukrovaru, nebo myšlenka vybudování střední školy pod Vinicí (proti hřbitovu). Jeho spolupráce na tvorbě koncepce rozvoje a územního plánování města v letech 2002 a 2004 byla oceněna předáním Plakety města Úval.

V Úvalech podél Výmoly od Králičiny až po koupaliště navrhoval vyhlídkovou trasu a pro vypracování studie doporučil krajinnou architektku z Mendelovy univerzity v Brně. Záměr se také nerealizoval.

V roce 1994 mu byla udělena Cena Vladimíra Karfíka za přínos české architektuře.

V roce 1999 byl jmenován profesorem na Vysokém učení technickém v Brně v oboru architektura.

V roce 2007 mu byla udělena Pocta České komory architektů.

V roce 2008 vyšla publikace „Architekti SIAL“, kterou editoval Miroslav Masák a úvodní slovo napsal Václav Havel.

Od roku 2010 je čestným občanem města Úvaly.
https://www.uvaly.cz/cestni-obcane-mesta-uvaly

13. prosince 2022 obdržel Cenu prof. Vladimíra Karfíka za celoživotní dílo.

28. října 2023 převzal z rukou prezidenta republiky Petra Pavla státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy 1. stupně za zásluhy o stát v oblasti kultury.

18. března 2026 převzal Medaili města Liberce za zásluhy o rozvoj města.
celý text laudatia …  https://www.cka.cz/media/prilohy/laudatio-miroslavu-masakovi.pdf

I po své devadesátce střídá svůj pobyt mezi Libercem a Úvaly, kde pobývá ve svém rodném domě.

 

Zdroje:

 

VÝČET PRACÍ Prof. Ing. arch. Miroslava Masáka, dr. h. c.

Některé realizace:

1960 Interiér prodejny obuvi v Liberci (spoluautor O. Binar)

1960 Instalace pavilonu pro Liberecké výstavní trhy (spoluautor L. Švarcová)

1961 Výstava n. p. Bytex Vratislavice v Brně (spoluautor O. Binar)

1961 Interiér hospitálku v Doksech (spoluautor O. Binar)

1964 Nákupní středisko „Dunaj“ v Liberci

1964 Tribuna stadionu Slovanu Liberec

1964 Dekorativní keramická stěna v prodejně Dunaj

1965 Pavilon F Libereckých výstavních trhů

1965 Parková úprava části nového výstaviště LVT

1965 Výstava n.p. Hedva Moravská Třebová (spoluautoři O.Binar, H. Jiskrová)

1966 Museum skla v Kamenickém Šenově (spoluautor O.Binar)

1967 Výměníková stanice obytného okrsku v Teplicích-Šanově (spolupráce V. Pavlů)

1968 Renovace hostince „Na Jedlové“ v Radčicích

1969 Hospodářské pavilony obytného okrsku v Teplicích-Šanově (spolupráce V. Pavlů)

1975 Interiér předsedy Svazarmu v Praze (spoluautor O.Binar)

1975 Obchodní dům Máj v Praze (spoluautoři J. Eisler, M.Rajniš) – stavba je kulturní památkou (2006)

1976 Klubovna TJ Ještěd Na Bucharce v Liberci

1978 Dům hotelového bydlení pro Teplice (spolupráce J. Stránský)

1978 Obchodní středisko Ještěd v Liberci (spoluautoři K. Hubáček, V. Voda)

1986 Sjezdové tratě lyžařského střediska Svatý Petr

1988 Dům technického zázemí ve Svatém Petru (spolupráce J. Syrovátko)

1988 Univerzální židle pro Národní galerii v Praze

1990 Interiér kanceláří prezidenta republiky (spolupráce J.Pelcl)

1990 Renovace Míčovny v Královské zahradě

1991 Instalace sochy autora O. H. Hajeka v bazilice Sv. Jiří na Pražském hradě

1991 instalace sochy TGM (J. Štursa) v Rothmayerově síni na Pražském hradě

1992 Renovace rezidence prezidenta v Královské zahradě (spolupráce L. Koukol)

1982-92 Renovace Veletržního paláce pro Národní galerii (spoluautorství SIAL)

1995 instalace výstavy českého skla v Míčovně Pražského hradu

1995-6 Instalace výstavy „Mašinist“ v Praze a Heerlenu, Holandsko (spoluautor P.Hoffman)

1996 Návrh a instalace výstavy českého skla v New Yorku

1996 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Brně

1997 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Liberci

1998 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Bergamu, Itálie

1999 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Ostravě

2000 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v New Yorku, USA

2000 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Karolinu v Praze

2001 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová na zámku v Pardubicích

2001 Úprava přízemí Mint Musea v Charlotte, USA

2002 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Tacomě, USA

2002 Instalace stromů života v Mayo Hospital v Rochesteru, USA

2004 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Baden-Baden, BRD

2005 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Lucemburku

2006 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Sunderlandu, Anglie

2006 Návrh a instalace výstavy českého skla v Jenštějně

2010 Návrh a instalace výstavy Libenský-Brychtová v Jerevanu, Armenie

2011 Depozitář a výstavní síň pro práce Libenský-Brychtová v Železném Brodě

 

Některé studie a projekty:

1958 Plavecký areál v Praze – Podolí (diplom)

1959 Územní plán Žižkův vrch v Jablonci nad Nisou

1960 Generel zimního střediska Ještěd (spoluautor J. Svoboda)

1961 Zemědělský internát v Litoměřicích

1961 Městský stadion v Liberci (spoluautor J. Svoboda)

1963 Rekreační středisko v Hamru na Jezeře

1964 Územní plán obytného souboru v Teplicích-Šanově

1965 Směrný územní plán Libochovic

1966 Centrální městský stadion v Liberci (spoluautor J. Svoboda)

1966 Generel nového výstaviště LVT v Liberci (spoluautor O.Binar)

1967 Parter obytného okrsku v Teplicích-Šanově (spolupráce J. Seifert)

1967 Pavilon „A“ Libereckých výstavních trhů (spoluautor O. Binar)

1967 Relaxační lázně pro Teplice, I. varianta (spoluautor S. Hanzík)

1967 Relaxační lázně pro Teplice (spoluautoři V. Beran, O. Binar, R. Komorous, J. Kristofori)

1967 Výtvarný generel Sokolovského náměstí v Liberci (spoluautor O.Binar)

1967 Sportovní středisko Dukly Liberec na Ještědu (spoluautor O. Binar)

1968 Územní plán „Dolního centra“ Liberce

1968 Generel střediska zimních sportů Ještěd (spoluautor J. Špikla)

1969 Kaple pro Storsand, Norsko

1969 Stanice metra Náměstí hrdinů v Praze

1969 Polyfunkční dům LSB v Liberci

1970 Vila pro Věru Chytilovou

1970 Středisko Horské služby v Liberci

1970 Generel sportovního využití Jizerských hor (spoluautoři M. Tůma, P. Vaďura)

1970 Regulační plán Soukenného náměstí v Liberci (společná práce ŠKOLKY SIAL)

1973 Letní kino v Mostě

1973 Skladový areál Prior v Praze Ruzyni (spoluautor J. Eisler)

1974 Areál Sběrných surovin pro Most

1974 Rekreační středisko SHD Most

1975 Studie využití Veletržního paláce (spoluautoři J. Eisler, M. Rajniš)

1976 Sdružený hotel pro Špindlerův Mlýn (spoluautoři J. Eisler, M. Rajniš)

1976 Rodinná vila pro prof. Kunce v Praze-Dejvicích

1977 Renovace Veletržního paláce pro potřeby ONV Praha 7 (spoluautoři J.Eisler, E.Přikryl, M.Rajniš)

1977 Generel lyžařského střediska ve Svatém Petru (spoluautoři J. Eisler, M.Rajniš)

1978 lehkoatletický areál v Jablonci nad Nisou (spolupráce A. Zahradníková)

1980 Generel lyžařského střediska Ještěd

1982 Lanovka Sv. Petr Pláně (spoluautor J. Syrovátko)

1982 Diplomatická rezidence pro Prahu-Tróju

1983 Divadlo na povázku v Brně, Římské náměstí (spoluautor V. Králíček)

1986 Mezinárodní středisko obchodu BVV Brno (spoluautoři M. Němec, J. Sapák)

1986 Renovace paláce Kinských v Praze (spoluautor J. Patrný)

1986 Návrh lyžařské vesničky pro Svatý Petr

1987 Lidová aréna pro Arsenal v Benátkách, Itálie

1988 interiéry Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze

1988 Scénář expozice architektury a užitého umění v Malé dvoraně VP (spoluautoři R. Kolařík, J. Šetlík)

1990 Koncepce rozvoje Pražského hradu (spoluautoři SURPMO Praha)

1992 Regulační plán vilové čtvrti Sluneční lázně v Liberci

1992 Generel renovace Severních zahrad Pražského hradu

1997 Memoriál arménské genocidy v Echmiadzin, Arménie

1997 Renovace budov pro Městský úřad v Úvalech

1997 Memoriál arménské genocidy v Detroitu, USA

1998 Nové využití letohrádku Kinských v Praze

1999 Galerie výtvarného umění v Naples, USA

2000 Meditativní prostor v sochařské zahradě u Scottsdale, USA

2000 Museum současného umění ve Washingtonu D. C., USA

 

SOUTĚŽE

  • Obchodní dům v Liberci, 1961, 2.cena
  • Obchodní dům pro Ústí nad Labem, 1961, 2.cena
  • Centrum Liberce, 1962, 2. cena
  • Obytný celek Teplice-Šanov, 1963, 1. cena
  • Areál ČSAV v Praze-Pankráci, 1964
  • Univerzitní areál v Dublinu, 1964
  • Výstaviště LVT, 1964, 1.cena
  • Severní město – Ústí nad Labem, 1965, 2. cena
  • Scénář čs. pavilonu pro EXPO v Montrealu, 1965, 1.cena
  • Mezinárodní sympozium v Liberci, 1966, 1. cena
  • Areál ČTK v Praze-Vypichu, 1971, 2. cena
  • Obchodní dům Prior v Praze, 1971, 1.cena
  • Rezidenční centrum v Abu Dhabí, 1982, cena
  • Penziony pro Bakuriani, Gruzie, 1982, 1. cena
  • Dostavba musea Peggy Guggenheim v Benátkách, 1986
  • Dostavba Arsenalu v Benátkách, 1986
  • Lázeňský dům pro Mariánské Lázně, 1988, 2. cena
  • Museum Quartier, Vídeň, 1988
  • Severní zahrady Pražského hradu, 1997, 3. cena

 

RŮZNÁ OCENĚNÍ

Přehlídky Svazu architektů:

  • Obytný okrsek Teplice – Šanov, 1965, 3. cena
  • Pavilon Libereckých výstavních trhů, 1965, 1. cena
  • Hotelové bydlení pro Teplice, 1966, 2. cena
  • Výstaviště Libereckých výstavních trhů, 1967, 1. cena
  • Ralaxační lázně pro Teplice, 1967, 1. cena
  • Krajská cena za kulturu, KNV Ústí nad Labem, 1966
  • Pamětní odznak k 50. výročí vzniku ČSR, Rada MěstNV v Liberci, 28. 10. 1968
  • Titul laureáta Svazu architektů Gruzie, 1985
  • Čestné uznání České komise pro vědeckotechnický rozvoj (za projekt obnovy Veletřního paláce), 1987
  • Čestné členství v American Czechoslovak Society, 1990
  • Cena Vladimíra Karfíka (za celoživotní dílo a obnovu Veletržního paláce), 1996
  • Čestný doktorát Vysokého učení technického v Brně, 2004
  • Slavnostní plaketa města Úvaly, 2004
  • Pocta České komory architektů, 2006
  • Pamětní medaile Nadace Občanského fóra, 2006
  • Čestné občanství města Úvaly, 2010
  • Cena Ministerstva kultury za tvůrčí činnost, 2011
  • Osobnost Libereckého kraje, 2013
  • Zlatá Felberova medaile, za zásluhy o rozvoj ČVUT v Praze, 2016
  • Cena Josipa Plečníka, za celoživotní přínos architektuře, 2018
  • Medaile FA ČVUT, za přínos k rozvoji architektury, 2019
  • Státní vyznamenání: Medaile za zásluhy o stát, 2023
  • Medaile města Liberce za zásluhy o rozvoj města, 2026

 

Nejkrásnější knihy roku:

  • Mašinisti, grafický návrh Tomáš Machek, 1996
  • Tak nějak to bylo, grafický návrh Tomáš Machek, 2006 (druhé doplněné vydání vyšlo v roce 2022)
  • Architekti SIAL, grafický návrh Tomáš Machek, 2008

 

ZAHRANIČNÍ PŘEDNÁŠKY:

1982 Budapest – Uni (práce Sial)

1982 Miskolz – konference architektů (Školka Slal)

1984 Tbilisi – Uni (o současné architektuře)

1989 Bratislava – Uni (Veletržní palác)

1989 Weimar, Bauhaus – (práce Sial)

1990 Bergen, Uni (současný stav v ČSR)

1990 London – (současnost v ČSR)

1991 London – konference WMF (otevření Hradu)

1991 London – WMF – stavby v historickém prostředí

1991 Toronto – Architectural Round Table (Hrad)

1991 Girona, Barcelona – (památky)

1991 Bologna – Uni – (plánování měst)

1992 Saline Royale – konference francouzských a britských architektů (naše architektura)

1992 Olomouc, Banská Štiavnica – (historické památky)

1993 London – konference WMF (spolupráce)

1993 Antwerpen – (naše historická a současná architektura)

1993 London – (zdravice Václava Havla)

1994 London – South Bank Centre (Art and Power)

1994 Bratislava – Uni (Veletržní palác)

1994 New York, Cooper Union (naše architektura 90.let)

1995 Bratislava – konference o současné architektuře

1997 Heerlen – (Školka Sial)

 

ÚČAST NA VÝSTAVÁCH

1964 Přehlídka architektonických prací, Praha (Teplice Šanov)

1966 Výstava prací ateliéru 02, Liberec

1966 Přehlídka architektonických prací, Praha (hotelové bydlení, pavilon LVT)

1967 Sny a fantazie, Praha U Hybernů, (sympozium, relaxace)

1967 Biennale Paris (relaxace)

1968 Výstava prací ateliéru SIAL, Praha (dílo)

1968 Kulturní olympiáda, Mexico City (relaxace)

1968 Přehlídka architektonických prací (výstaviště LVT, relaxace)

1968 Výstava československé architektury, Vídeň, Graz (sympozium, relaxace)

1968 Výstava prací členů SČVU, Liberec, Praha (Teplice, hotelové bydlení)

1969 Výstava československé architektury, Zurich (sympozium, relaxace)

1969 Výstava československé architektury, Londýn (relaxace)

1970 Salon architektů, Liberec (dílo)

1981 TERRA 2 – Středoevropská architektura, Warszawa, Wroclaw, (Máj a další práce)

1982 Výstava prací ateliéru SIAL, Budapest (dílo)

1982 La Modernite un Projet Inacheve, Paris (Máj)

1983 Divadelní architektura, Praha, Stockholm (divadlo Na Provázku)

1983 Nová skupina, architekti a výtvarníci, Ostrava (dílo)

1984 Výstava prací ateliéru 02 Stavoprojektu Liberec, Brusel, Brno (dílo)

1986 Architektura všem, Praha (Veletržní palác)

1986 Výstava prací ateliéru 02 Stavoprojektu Liberec, Liberec, Berlín (dílo)

1987 Triennale Milano (museum Peggy Guggenheim)

1987 Výstava prací ateliéru SlAL, Bauhaus Dessau

1987 Nová skupina, architekti a výtvarníci, Ostrava (výstava zakázána)

1988 Výstava prací ateliéru O2 Stavoprojektu Liberec, Bratislava, Praha (dílo)

1989 Výstava prací ateliéru SIAL, Krajská galerie Liberec (dílo)

1989 Výstava prací ateliéru SIAL, Praha, Dresden

1990 Výstava skupiny BLOK, Praha, Emauzský klášter (divadlo Na Provázku, lázeňský dům Mariánské Lázně)

1991 Středoevropská architektura současnosti Lubljana, Beograd, (Máj, Veletržní palác)

1993 Česká architektura 1945 – 1995, Chicago (dílo)

1994 Česká architektura 1945 – 1995, Jeruzalém (dílo)

1995 Mašinisti, Praha a Brno (1999), (dílo)

1996 Mašinisti, Heerlen (dílo)

1995 Neue Zwecke für alte Gebaude, Stuttgart (Veletržní palác)

1999 Akce, slovo, pohyb, prostor, Městská knihovna Praha (relaxace, střed Liberce)

2008 Bruselský sen, Městská knihovna Praha a Brno (2009), (pavilon LVT)

2008 Generace 504, Praha, Brno a další (dílo)

2009 Deutsches Architekturzentrum, Berlin (Máj)

2009 Generace 504, Berlín (dílo)

2010 SIAL, MMU Olomouc, Fragnerova galerie Praha a další (dílo)

2011 Osobnosti výtvarného světa, Úvaly (dílo)

2011 Kotvy Máje, Praha, Olomouc a další (Máj a OS Ještěd)

2015 Trienalle Milano, Lifting the Courtain (mezinárodní spolupráce)

2017 Drazí architekti, Brno, výstavní síň Starobrněnská (architektura a společnost)

2017, 2018 Domy hotelového typu, výstavní síň Starobrněnská Brno, Oblastní galerie Liberec (hotelové bydlení)

2018 Vize a realita (Máj), Fragnerova galerie Praha

2018 Od Ještědu k Ještědu, Liberec

2019 Navzdory, Fragnerova galerie Praha, (relaxace)

 

PUBLIKAČNÍ ČINNOST

  • „Mezinárodní pracovní sympozium mladých architektů“, Liberec 1966, katalog
  • Dopis Předsednictvu vlády ČSSR, Miroslav Masák „Stanovisko k soutěži na pražskou kongresovou halu“, Liberec 1975
  • „Human Product called Architecture“, Miroslav Masák text pro výstavu TERRA 2, Wroclaw 1981
  • „Atelier Sia“, Jan Stempel ed., Budapest 1982
  • Magyar epitomuveszet 04/1985, Budapest, Miroslav Masák: „Szinhás a zsinóron“
  • Magyar epitomuveszet 03/1986, Budapest, Miroslav Masák: „NemzetiGaléria Prága“
  • Otevřený dopis Svazu architektů, Miroslav Masák, Liberec 1987
  • „O stavu československé architektury“ Miroslav Masák, psáno pro Chartu 77, Liberec 1987-8
  • BLOK 02/1990, Praha, Miroslav Masák: „Obnova Veletržního paláce v Praze“
  • Architekt 01/1990, Praha, „Valná hromada architektů“
  • „The Mánes Building“, Miroslav Masák, scénář pro seriál BBC
  • „Building Sights Europe“, Praha – Londýn 1990
  • Architekt 03/1990, Praha, Dokumenty doby
  • Architekt 04 a 14/1990, Praha, „Analýza činnosti Svazu československých architektů“
  • News World Monuments Fund, London 1991. European Monuments Forum“
  • „Workshop Prague“, Praha 1991, katalog
  • Casabella 03/1991, Milano, Vladimír Šlapeta a Miroslav Masák: „Cecoslovacchia: architektura al bivio“
  • Umění a řemesla 1991, Praha, Miroslav Masák: „Projekt oživení Pražského hradu“
  • „Prague Castel Revival Project“, Miroslav Masák ed., Magenta, Praha 1991
  • Architekt 07/1992, Praha, Jiří Horský: Interview s asistentem presidenta Miroslavem Masákem“
  • Bauwelt 39-40/1992, Munchen, Miroslav Masák: „Wiederherstellung und Umabu Messepalast Prag“
  • Památková péče 1/1993, Praha, Miroslav Masák „Společná řeč“
  • „Architecture in the Czech Republic“, Chicago 1993, katalog
  • Detail 03/1995, Munchen, „Sanierung des Messepalastes in Prag
  • „Česká architektura 1945-1995″, Obec architektů, Praha 1995, katalog
  • Zlatý řez 09/1995, Praha, Miroslav Masák: „Čím přispěl Stal?“
  • „The Trade Fair Palace in Prague“, Miroslav Masák, Rostislav Švácha,
  • Jindřich Vybíral, Národní galerie, Praha 1995
  • Mašinisti“, Miroslav Masák ed., Praha 1996
  • Architectural Design 119/1996, London, Miroslav Masák: „Six Years after the Velvet Revolution“
  • „Stavební úkol – galerie“, Miroslav Masák, FA VUT Brno 1996
  • „Mitteleuropeische Architektur in der 90er Jahre“, Miroslav Masák: „Die Nationalgalerie in Prag“, Leipzig 1997
  • Nationalgalerie in Prag“, Leipzig 1997
  • Týden 20/1997, Praha, Miroslav Masák: Architektura v tempu doby
  • Umění 1-2/1999, Ludmila Hájková: „Texty Miroslava Masáka“
  • Pražský kulturní průvodce – Praha, evropské město kultury, Miroslav
  • Masák: „Slavný příběh pražské architektury“, Praha 2000
  • Víkend HN 13/2003, Praha, „Jak postavit NATO“, rozhovor
  • Události VUT, Brno 10/2004
  • „Libenský- Brychtová“, Luxemburg 2005, katalog
  • „Viktor Rudiš, monografie, Miroslav Masák „Ósaka“ Obecní dům Brno 2005
  • „Rozhovory s architekty 1. Petr Kratochvíl, Prostor Praha 2005
  • Tak nějak to bylo“, Miroslav Masák, Praha Kant 2006
  • „Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků“ Petr Urlich, ČVUT
  • Praha, 2006, Miroslav Masák: Mezi expy
  • Living 02/2007, Praha, Klára Chábová: „Dům není socha“, rozhovor
  • Art & Antique 03/2007, Praha, Rostislav Koryčánek „Od náhody k architektuře“, rozhovor
  • Ročenka Liberec 03/2007, Petr Kratochvíl: „Pocta České komory architektů“, rozhovor
  • Otevřené Úvaly 05/2007, Petr Borecký „Tak nějak to bude s Úvaly“ rozhovor
  • Architekti Sial“, Miroslav Masák ed., Kant, Praha 2008
  • ASB 09/2008, Praha, Miroslav Masák: „Je načase vstoupit na mezinárodní scénu“
  • Ročenka Liberec 04, Miroslav Masák: „Jiří Moulis“, Liberec 2008
  • Salon Práva, Praha 2009, Miroslav Masák: Olympijské lízátko
  • „Ještěd“, Miroslav Masák: „Tři realizace a jejich osudy“, ČVUT Praha 2010
  • Salon Práva, Praha 2010, Miroslav Masák: Architektura v čase lovu
  • Development News, Praha 2010, Miroslav Masák: „Blob není úkol pro Zahu Hadid“, rozhovor
  • „Čtyři stavby Sialu“, Miroslav Masák, Obnova památek, Axis, 2011
  • Orientace LN 10/2012, Praha, David Macháček Slovo vize je u nás skoro sprosté“, rozhovor
  • Esprit LN, Praha 2013, Tereza Kozlová: „Snění bez naděje je plané“, rozhovor
  • „Jiří Sozanský – rok Orwella“, Symposion, Praha 2014, Miroslav Masák „Kdo je to ten Sozanský?“
  • „Miroslav Masák“, Behind the Curtain, benátské bienále 2014, CCEA
  • Architekt 4-5/2015, Miroslav Masák: Nad publikací Jaroslava Sládečka“, Praha
  • Orientace LN, „Nová koncertní síň by Praze slušela“, interview s M. M., Praha 2016
  • „Náš Václav Havel“, Jan Drašar, Jan Pergler, Praha 2016
  • Jaký vlastně byl ten SIAL?“, Miroslav Masák, Lidové noviny, 02.08.2018
  • Acta Musei, sborník Severočeského musea „Náš SIAL“, Liberec 2018
  • „Listopad nám dal naději“, Miroslav Masák, Život Úval 2019-12-02
  • „V epicentru sametové revoluce“, Miroslav Masák, rozhovor, Praha 2019
  • „Už nejdu do Ještědu“, Jiří Jiroutek, Liberec 2019
  • „Navzdory“, katalog výstavy GJF, Praha 2020

 

ÚČAST V POROTÁCH po roce 1990

  • Československý pavilon pro EXPO v Seville, 1990
  • Areál Velehrad, 1991
  • Generel Brněnských veletrhů a výstav v Brně, 1993
  • Zemská knihovna v Brně, 1994
  • Horní náměstí v Olomouci, 1995
  • Mendelovo náměstí v Brně, mezinárodní soutěž, 1995
  • Centrum Šumperku, 1995
  • Nové Technické museum v Brně, 1996
  • Úpravy prostředí Žlutého kopce v Brně, 1996
  • Náměstí v Litomyšli, 1996
  • Dostavba hotelu GEMO v Olomouci, 1996
  • Administrativní blok na Karlově náměstí v Praze, 1997
  • Budova Metrostavu v Thámově ulici v Praze, 1997
  • Museum v Přemyslovském paláci v Olomouci, 1998
  • Soutěž Hebel, Praha 1999
  • Obytná čtvrť Šermířská – Strahov v Praze, 1999
  • Renovace Sovových mlýnů v Praze, 1999
  • Zámecké zahrady v Litomyšli, 1999
  • Rezidenční čtvrť Krutec-Divoká Šárka v Praze, 1999
  • Obnova Reduty v Brně 2000
  • Vrch Vítkov v Praze, 2000
  • Území Karolina v Ostravě, soutěž UIA, 2000
  • Prostor nábřeží v Bratislavě, mezinárodní soutěž, 2001
  • Administrativní blok ve Spálené ulici v Praze, 2001
  • Dostavba zastupitelského úřadu v Londýně, 2001
  • Nová Státní technická knihovna v Praze, 2001
  • Krajská knihovna v Hradci Králové, 2002
  • Nový areál NATO v Bruselu, soutěž USA, 2002
  • Janáčkovo centrum v Brně, 2003
  • Nová budova Fakulty architektury ČVUT v Praze, 2004
  • Krajská knihovna v Ostravě, 2004
  • Rozšíření magistrátu v Hradci Králové, 2005
  • Krajská knihovna v Havlíčkově Brodě, 2006
  • Nový most Holešovice – Troja v Praze, 2006
  • Cena Petra Parléře, 2006
  • Renovace Krajského úřadu v Pardubicích, 2006
  • Obytný celek Praha – Vackov, 2006
  • Stavba depozitáře musea v Chrudimi, 2007,
  • Cena Petra Parléře, 2007,
  • Olověný Dušan na FA ČVUT v Praze, 2007
  • Nové využití prostoru Strahova v Praze, 2008
  • Architekt roku, 2008
  • Sportovní areál v Opavě, 2008
  • Krajská galerie a Krajská knihovna ve Zlíně, 2008
  • Cena Petra Parléře, 2008
  • Rozšíření Musea umění v Olomouci, 2009
  • Obytná čtvrt v Praze. – Ruzyni, 2010
  • Nový Zastupitelský úřad ve Washingtonu D. C., 2010
  • Dům s pečovatelskou službou v Opavě, 2011
  • Nová knihovna v Úvalech, 2016
  • Pocta České komory architektů, 2016
  • Nový terminál autobusového nádraží v Liberci, 2017-09-26
  • Konkurs architektů pro renovaci Televizního vysílače a hotelu na Ještědu, 2017
  • Památník ticha v Praze – Holešovicích, 2017

 

DALŠÍ AKTIVITY

1964-1971 člen Svazu československých architektů

1965-1966 organizátor Mezinárodního sympozia mladých architektů, vědců a výtvarných umělců v Liberci

1966-1969 člen kolegia primátora města Liberce

1967 člen pracovní komise ÚBOK Praha

1968-1970 člen Koordinačního výboru tvůrčích svazů

1968-1972 člen redakční rady časopisu Architekt ČSSR

1968-1971 člen předsednictva Svazu českých architektů

1968-1970 člen spolku architektů a výtvarných umělců HUŤ, Praha

1968 zakladatel architektonického ateliéru SlAL v Liberci

1969 zakladatel ŠKOLKY SIAL v Liberci

1986-1989 člen skupiny výtvarných umělců NOVÁ SKUPINA

1988-1989 profesor ZLATÉ ŠKOLY architektů v Praze

1988-1991 člen spolku architektů OBECNÍ DŮM

1988-1991 člen sdružení OTEVŘENÝ DIALOG v Brně

1989 člen Koordinačního centra Občanského fóra v Praze

1989-1990 člen předsednictva Obce architektů

1990-1993 člen kolegia prezidenta republiky Václava Havla

1990-1993 člen kolegia přednosty Okresního úřadu v Liberci

1990-1991 člen kolegia ministra kultury ČR Milana Lukeše

1990-1993 člen Czechoslovak – Japan Committee for Cultural Projects (stavba koncertní síně)

1990-1993 člen Památkové komise města Prahy

1990-1992 člen Vědecké rady fakulty architektury ČVUT v Praze

1990-2006 člen Správní rady Nadace OF

1990-1993 český reprezentant v The World Monuments Fund, New York

1990-1993 člen Poradního sboru pro památkovou péči primátora města Prahy

1990-1993 člen Vědecké rady Fakulty architektury ČVUT v Praze

1990- člen Správní rady nadace Občanského fóra

1990-2011 člen česko-slovenské skupiny architektů a výtvarníků BLOK

1991-1992 ředitel Kulturní sekce Kancláře prezidenta republiky

1991-1992 člen kolegia ministra kultury České republiky Milana Uhde

1991-1997 zakládající člen nadace Václava Havla pro rozvoj Pražského hradu

1991 organizátor WORKSHO PRAGUE

1991-2015 předseda a člen komisí pro obhajoby diplomových prací a státních zkoušek na AVU a na FA ČVUT v Praze

1992-1994 člen kolegia přednosty Okresního úřadu v Liberci

1992-1994 člen nadace Pangea v Praze

1993-1997 místopředseda Rady Pražského hradu

1994-2001 člen Národního komitétu ICOMS, Unesco

1994-1999 předseda komisí pro obhajoby diplomových prací a státních zkoušek na MZLU v Lednici a na FA VUT v Brně

1995-1996 předseda grantové komise Českého fondu výtvarného umění

1995-2016 předseda a člen habilitačních komisí a komisí pro profesorská řízení na FA ČVUT v Praze

1996-200 člen představenstva České komory architektů

1996-2000 člen komise pro vzdělávání UNION INTERNATIONAL of ARCHITECTS

1999-2005 člen Vědecké rady ČVUT v Praze

1999-2005 člen Vědecké rady fakulty architektury VUT v Brně

1996-2008 člen pracovní skupiny Akreditační komise vlády ČR

1999-2000 garant sekce Architektury při akci PRAHA-KULTURNÍ MĚSTO EVROPY

2001-2011 člen přípravného výboru bienále Knihovna a architektura v Olomouci

2006-2010 člen Správní rady p.p.s. Knihovna Václava Havla

2006-2007 supervizor renovace budovy č. 21 v Baťově areálu ve Zlíně

2009-2010 člen Poradního sboru Národní knihovny pro renovaci Klementina

2009-2010 člen Přípravného výboru „FORA 2000 v Praze

2010-2017 člen Oborové rady Fakulty architektury ČVUT v Praze

2010-2011 člen Kolegia prorektora Univerzity Karlovy (rozvoj a rozšíření UK)

2010 – 2014 člen Vědecké rady Fakulty architektury VUT v Brně

2010 – 2011 supervizor renovace budov č. 14. a 15. v Baťově areálu ve Zlíně

2011- 2018 spoluorganizátor cyklu konferencí Jaká je vize Prahy v DOXu

2012 – 2013 člen Koordinačního výboru primátora Prahy pro stavbu koncertní síně

2013 – 2016 konzultant semestrálních prací na VŠUP a FA ČVUT v Praze

2013 – 2015 člen Metropolitní ozvučné desky v Praze

2015-2016 konzultant ředitele Národní galerie pro přestavbu Veletržního paláce

2015-2017 poradce investora pro obnovu Televizního vysílače a hotelu na Ještědu

2016 -2017 člen konzultační společnosti Přátelé Václava Havla

2016 – 2018 spolupráce s iniciativou Zachraňme Invalidovnu

2017 poradce investora Památníku ticha v Praze

 

OHLASY ODBORNÉHO ZAHRANIČNÍHO TISKU

práce Miroslava Masáka:

  • Interbuild 09/1966, London, (sympozium)
  • SADG 02/1967, Paris, (sympozium)
  • Mgyar epitomuveszet 03/1977, Budapest, (Máj)
  • La Modernite un Projet nacheve, 1982, Paris, (Máj)
  • Magyar epitomuveszet 04/1985, Budapest, (divadlo Na Provázku)
  • Magyar epitomuvészet 03/1986, Budapest (Národní galerie)
  • Architektura BLR 06/1986, Sofia (penziony pro Bakouriani)
  • L’Arsenale Riordanato, Venecia, 1987 (Arena pro Arsenal)
  • Prag – Kunst, Architektur, 1991, Wien (osobnost)
  • The Architects Journal, 03/1991, London (osobnost)
  • Bauwelt 39-40/1992, München, (Národní galerie)
  • Living Architecture 11/1992, Kopenhagen (Rezidence)
  • Detail 03/1995, München (Národní galerie)
  • Abitare 06/1997, Milano (Národní galerie)
  • Johan Jessen (ed.): Neue Zwecke für Alte Gebäude, Zurich, 2000 (Národní galerie)
  • ARCH 09/2006, Bratislava, (Máj)
  • Slovak Architectural Review, Bratislava, 2007 (Máj)
  • The 20th Century World Architecture, London, 2012, (Máj)
  • Chrisvar Uftelen, Markus Gosler: Prague – the Architecture guide, Berlin, 2016

 

práce Sialu (včetně práce Miroslava Masáka):

  • Baumeister 06/1973, München, (Školka)
  • Udo Kulterman: Architecture in the Seventies, London, 1980
  • Bauforum 88/1981, Wien
  • Jan Stempel (ed.): Ateliér Sial, Budapest, 1982
  • Mygyar épitomuvészet 05/1983, Budapest, (Školka)
  • AIT 01/1985, Stuttgart, (Školka)
  • Casabella 04/1985, Milano,
  • Udo Kultermann: Zeitgenosissche Architektur in Osteuropa, Köln, 1985
  • Bauwelt 07/1987, München
  • Wettbewerbe 12/1987, Wien (soutěž Museumquartier)
  • Architektura SSSR 06/1989, Moskva
  • Casabella 03/1991, Milano
  • Projekt 02/1993, Bratislava
  • Architectural Design 119/1996, London
  • Ana Miljacki: Avant-garde and Utopia Revisted, Boston, 2006
  • Working Papers-1, Warszaw, 2012
  • Phaidon Press London: The 20th Century World Architecture, London 2012
  • Ines Weizman (ed.): Architecture and the Paradox od Dissidence, Florence 2013
  • Lukasz Stanek: Team 10 East, Warszaw, 2014
  • Ana Miljacki: The Optimum Imperative, Czech Architecture for the Socialist Lifestyle,
  • 1938-1968, Routledge, New York, 2018