Spojka Úvaly – Říčany místo dálničního obchvatu

Spojka Úvaly – Říčany místo dálničního obchvatu

Stavbu dálničního obchvatu Prahy předběhne stavba nové silnice Úvaly – Říčany. Stát a kraj za sedmikilometrovou propojku kolem středočeských vesnic Škvorec, Zlatá, ... číst příspěvek »

Šuple

Šuple

Na počátku byla myšlenka. Šárčina myšlenka. Myšlenka tak silná a upřímná, že bylo možné ji zhmotnit až do živého projektu, který ... číst příspěvek »

Máme toho dost

Máme toho dost

V Úvalech proběhlo třetí setkání lidí, kteří podporují výzvu spolku „Milion chvilek“ pro demokracii. Spolek pořádá demonstrace v Praze, a v regionech se ... číst příspěvek »

 

Pod stromeček novou knihu o Úvalech

Na začátku října proběhl křest knihy „Start 55“ pana Jaroslava Vorlíčka. Vyprávění cestovatele, kuchaře, potápěče, cyklisty, profesně celoživotního sklenáře a hlavně úvalského rodáka je velmi osobní a svérázné. V příbězích jeho školních let najdete spoustu lumpáren, srandy i popisu Úval a neopakovatelného stylu života v našem městě mezi lety 1955 až 1970.

Pane Vorlíčku, co vás přimělo k sepsání knihy?
Od mala jsem si četl s baterkou pod peřinou. Mám knihy rád… Psal jsem i příběhy do televizních „Bakalářů“.

Popisujete velmi detailně spoustu příběhů ze svého života, nosíte to vše ve své paměti?
Dětství je i z vyprávění rodičů, z připomenutí lidí, ze žákovských knížek,…

Knihu jste představil jako první díl. Které období bude popsáno ve druhém díle?
Budu pokračovat dál, přes známé, hospodu, …

Překročila vaše kniha hranice Úval?
Už byla 7. 10. představena v pražské kavárně v Salmovské ulici. Možná se k ní ve svém pořadu ještě dostane i knihkupec Vráťa Ebr.

V knize jmenujete spoustu spolužáků, sousedů, učitelský sbor a manýry vybraných lidí. Kniha je plná dobových fotografií. Nebojíte se, že se hrdinové knihy nebo jejich děti na vás budou za to zlobit?
Ba naopak! Mám samé kladné ohlasy, nic záporného mi nikdo neřekl. Chodí mi i SMS… /vytahuje mobil/  „Už se těším na večer, až se zase začtu…“ nebo „Tak si čtu v tvé knížce a musím uznat, že má své kouzlo i pro toho, kdo to s tebou neprožíval…“

A na závěr ukázka z knihy…kniha Vorlicek

Blblo se i pod splavem nebo pod tzv. devíti kanály, na kterých protíná naše město železnice. Ryby a raci se chytali přímo rukama a u toho byla spousta srandy a pro nás bezstarostné a krásné chvíle. …
Než si Erhartovi pořídili svoji, chodilo se od padesátého devátého k nám na televizi a to nás byl vždy plný obývák, minimálně šest dětí a k tomu někdy i dospělí. Hltali jsme Štěpánku Haničincovou, také robota Emila a vůbec nám nevadilo, že je náš televizor Mánes černobílý. …
Po Vánocích, kdy bylo mezi svátky volno a už také led pořádně promrzl, jezdili jsme na bruslích až do Králičiny a někdy až skoro do vesnice Květnice. Také byl častým výletem kopec na Široké louce při cestě na Škvorec, kde jsme trénovali lyžařské dovednosti a přejížděli při tom i potok. …
Sáňkovalo a lyžovalo se i na Vinici, kam se dostanete cestičkou pod kostelem u školy, přes lávku kolem potoka a pak už jenom do kopce. V padesátých letech se tu jezdily i motokrosové závody. Skokanský můstek jsme si udělali také v ulici Na Ztraceném korci za barákem Vency Misárkovic vpravo ve stráni a skákali jak o život. …
Od šestky do sedmičky byla naší třídní učitelkou Šafaříková a po ní nás do devítky dovedla mladá učitelka Věra Levá. Setkali jsme se i s většinou starších nebo již penzionovaných kantorů, a to hlavně při tzv. suplování, když byla větší marodka našeho učitelského sboru. Nelze nejmenovat kupříkladu učitele Čapka, známého tím, jak nás bravurně dostával na špičky nohou taháním za kosinky, to byly začínající kotlety u uší a pořádně to bolelo, ale vždy po zásluze a lumpárnách. Všechny si nás získal kouřením startek při vyučování během hodiny, byl pro nás frajer, ale muselo se větrat, aby to nebylo cítit. Také učitel Vanický, známý díky svým brýlím pod přezdívkou hroch, byl svůj. Jeho žena nás měla v první třídě. Dále učitel Koníček, Klíč, Kodeš, chemik Bouda a také ředitel Drábek, který byl méně oblíbený, spíše jsme měli radši Bednáře, jenž ho později nahradil. Nezapomenutelnou figurkou byl i náš školník Hochman se svou nepřehlédnutelnou rádiovkou. …

 

Knihu zakoupíte ve sklenářství u pana Vorlíčka – Havlíčkova 214.

Jaroslav Vorlíček