Zničit ekonomickou nezávislost lidí za každou cenu

Zničit ekonomickou nezávislost lidí za každou cenu

Když je ekonomická bída, je čas věci změnit. Začalo to nenápadně. V podstatě pro dobro většiny lidí.   ... číst příspěvek »

Co se děje za humny 3/2020

Co se děje za humny 3/2020

Přehled dění … Úvaly u moře, noční plameny, čekání na volby, šicí domobrana, nakupovací antireklama, bestie co myslí i na Úvaly, klikání pro ... číst příspěvek »

Od Panenství k Divokému západu

Od Panenství k Divokému západu

Nová kniha Od Panenství k Divokému západu s podtitulem Marie Majerová vychází 20. října 2019. Kniha psaná více než dva roky dozrála a byla ... číst příspěvek »

Šuple

Šuple

Na počátku byla myšlenka. Šárčina myšlenka. Myšlenka tak silná a upřímná, že bylo možné ji zhmotnit až do živého projektu, který ... číst příspěvek »

 

Zničit ekonomickou nezávislost lidí za každou cenu

Když je ekonomická bída, je čas věci změnit. Začalo to nenápadně. V podstatě pro dobro většiny lidí.  

/Původní článek z roku 1998 autorky Lenky Mandové otištěný v Životě Úval. Prosím všechny pamětníky o jakékoli doplnění událostí nebo osobních příběhů. Pište nebo volejte na adresu redakce./

Zdeněk Fierlinger, ministr průmyslu, sliboval v roce 1948 „zachovat v plném rozsahu svobodu našeho drobného a středního živnostenského podnikání“. K 1. lednu 1949 zanikly dosavadní zájmové organizace živnostníků povinným sloučením ve Svaz československého živnostnictva pod patronací KSČ (Komunistické strany Československa). Gottwald navrhl na jaře 1949 toto řešení likvidace živnostníků: obchodníky rychle a naráz, řemesla postupně a nakonec ostatní odvětví. V Úvalech byly v roce 1949 znárodněny větší závody: 4. října továrna na margarin a pokrmové tuky Vega (Masna), firma Elektronspol, vyrábějící díly pro automobilový a letecký průmysl (Hefa, později závod ČKD Trakce), firma vyrábějící maziva a tuky Petrolea (Bituma, později Paramo, Benzina), závod Český nábytek Hradec Králové byl přejat do národní správy českých pil, n. p. Praha (n.p. – národní podnik). Znárodněn byl Dřevořez, výrobní družstvo truhlářů, firma Stejskal a Bánský, sklenářské nářadí, ve státních rukách se ocitl konzervárenský závod pod pozdějším názvem Středočeská Fruta. Občanská záložna byla sloučena se Záložnou hospodářskou.


Záložna v hotelu u nádraží

O obchodní síti a její přeměně píše úvalská kronika: „V roce 1949 bylo v obchodech a živnostech mnoho změn. Od 6. ledna jest v obchodních místnostech bývalého obchodu M. Buchara konfekční prodejna OP, n. p. Počátkem roku uzavřeli své obchody Frant. Procházka a Ant. Herodesová. Jaroslav Komárek předal svůj koloniální obchod na Slovanech n. p. Bratrství a 1. února předal Ladislav Kučera svůj obchod textiliemi n. p. Tep. Oba posléze jmenovaní zůstali v těchto obchodech prozatím jako vedoucí.

Od 1. března přestali ve svých potravinářských obchodech prodávat mléko V. Prchal a M. Stejskalová, protože jim mléko nebylo více dodáváno a od 1. dubna z těch že důvodů přestali prodávat mléko Věra Kuklová a M. Budková, obě v Pařezině. 1. března uzavřel svůj potravinářský obchod Oldřich Synecký ve Stalinově třídě. Potravinářský obchod Václava Vlasáka v Husově ulici převzalo Bratrství a zařídilo tam mlékárnu. Bratrství převzalo také od června železářský obchod Aloise Batlíka. Byly zrušeny obchody uhlím a dřívím a na jejich místa nastoupily Čsl. uhelné sklady s vedoucím Ing. Lad. Drábem.

Koloniální obchod Kamila Krejčího převzal Pramen, n. P. Koncem roku zůstaly z větších soukromých obchodů pouze obchod A. Dvořáka v ul. Husově a obchod J. Pergnera v ul. Jiráskově. V soukromém vlastnictví zůstaly také drogerie a některá řeznictví. Dnem 28. listopadu převzal n. p. Masna a družstvo Jednota řeznicko-uzenářské prodejny J. Rosy, M. Malinové na náměstí a J. Boubína v č. p. 260. Cukrárny V. Stárka a Lad. Hradeckého převzaly dnem 15. prosince Středočeské mlýny v Praze. Koncem roku byly také uzavřeny místní jatky.

Čsl. hotely, n. p., v Praze převzaly dnem 1. července hotel Budka.


zahradní restaurace a Lido Bio v hotelu u nádraží

Následkem úmrtí Anastázie Kučerové zanikl její obchod stavebním materiálem a výroba xylolitového a cementového zboží.

Od 6. ledna byly v prodejnách ukončeny inventury, byl znovu zahájen prodej. Textil, obuv i některé potraviny se prodávají jednak na body nebo lístky za nižší ceny a nebo volně za ceny vyšší.“ Tolik citace z naší kroniky. Majitelé odevzdávali klíče od svých krámků, kde už přežívali bez přísunu zboží. Potraviny začali Úvaláci nakupovat v Jednotě, v jejímž čele stál předseda MV KSČ Antonín Víšek. Jednota v květnu 1950 disponovala 6 prodejnami potravin, 5 mlékárnami, 3 řeznictvími, 1 cukrárnou, prodejnou zeleniny, železářstvím, 2 pekařskými výrobnami a 1 cukrářskou. Úvaláci už nenakupovali boty u Bati, ale v Jasu, místo do drogerie se chodilo do Chemodrogy, látky se nakupovaly v Tepu, papírnictví se změnilo na Narpu, ševci pracovali pod Obnovou, lékárna Havlíčkových se změnila na Medicu, potravinářské obchody byly sjednoceny pod názvem Pramen.


Zámečnická dílna bratří Batlíkú.

Vlna likvidace soukromých řemesel byly nejsilnější v letech 1950 – 1952, kdy se realizovalo usnesení komunistického vedení ze 17. dubna 1950 o akci Ř. V březnu a dubnu 1953 byly uzavřeny poslední soukromé živnosti: okresní sdružení komunálních podniků převzalo Sechtrovu hospodu, Kombercova restaurace byla přestavěna na kulturní dům. Byl uzavřen hostinec u Venturů, drogerie J. Nouzovského a v červenci řeznictví V. Rejhona. V září musel opustit V. Stárek svou cukrárnu.

V roce 1950 získaly Středočeské komunální podniky města Uval pronájem u Komberců v domě u železničních závor. Jednalo se o monopol služeb na budoucích 40 let, zahrnující truhlářství, sklenářství, cukrářství, nákladní autodopravu, pohostinství, sklad topného plynu a správu hřbitova. V prvním roce svého působení vykázaly komunální podniky zisk 22 300,-Kčs. Později přibyly další odvětví např. prodej kamen a spotřebičů. Správcem Sdružených komunálních podniků v Úvalech se 1. 4. 1951 stal Jindřich Richter.

Zestátnění živností se dělo administrativní cestou.


Sokolovna Josefy Peterkové

Pokud by majitel chtěl dělat potíže, mohl být povolán na nucené práce podle zákona č. 247 ze dne 25. října 1948 o táborech nucené práce. Jinou možností bylo povolání na mimořádné vojenské cvičení bez omezení délky trvání. Nemocný šestapadesátiletý hostinský Sechtr byl z PTP (pracovně technické prapory) po 6 měsících propuštěn. Počátkem ledna 1952 byl povolán hostinský Skalský. Od rodiny byl povolán k PTP drogista Morávek. Mladý čalouník Vondráček byl podrobován domovním prohlídkám, kdy hasič a příslušník SNB (sboru národní bezpečnosti) Kuna nebo člen KSČ v určité funkci a příslušník SNB hledali utajené zásoby a jiné věci v bytě v klavíru, za obrazy, příště ve sklepě nebo na půdě. Na příkazu k domovním prohlídkám byl podepsán Antonín Víšek. Když se násilně odvedení vrátili domů (T. Vondráček po dvou a půl letech nádenické práce u stavebních firem), byla jejich živnost zavřena nebo zestátněna a jejich majetek jim byl bez jakéhokoliv řízení odňat.


Němcova restaurace v Pařezině

Někteří bývalí majitelé zůstali jako vedoucí ve svých bývalých krámcích, jiní si velmi těžko hledali jakékoliv zaměstnání mimo obec. Nálepka živnostník neumožňovala dosáhnout úspěchu v zaměstnání. Jejich děti, anebo alespoň jedno z nich, nesměly nejen studovat, ale i se vyučit lepšímu řemeslu. Posudky dětí navrhoval ředitel základní školy Karel Drábek a pracovnice ONV (okresního národního výboru). Do roku 1953 byla rozbita původní síť služeb, která se vytvářela po desetiletí. Komunální podnik zaostával v řadě případů za potřebami občanů jak počtem svých zaměstnanců, tak šíří nabídky nebo cenou. To nahrávalo rozvoji melouchaření. Důsledně byla zlomena osobní zainteresovanost lidí a podnikatelská iniciativa. U obchodní sítě si stačí připomenout velké fronty, které museli vystát i lidé narození v 50., 60. i 70. letech na různé nedostatkové zboží od potravin po zboží spotřebního charakteru.

Lenka Mandová

Ilustrační foto: pohlednice ze sbírky Miloslava Klicpery