Dnešní vyprávění věnujeme historii našeho háje, který se kdysi podobal přírodnímu parku a také bývával – jak bude ještě pověděno – chloubou městyse Ouval.
Úvalský háj
O vzniku háje bylo již hodně psáno (Úvaly jindy a nyní, str. 43,176, 235, ŽU č.9/63 i jinde); zde se převážně přidržíme původního pramene informací, totiž pamětní knihy Spolku štěpařského a okrašlovacího v Ouvalech, založeného v roce 1877. Byl to vlastně jen malý společek (po 20 letech trvání měl všehovšudy jen 19 členů), ale byli v něm sdruženi vesměs občané uvědomělí a pokrokoví, lidé širšího rozhledu a milovníci přírody.
Stopy jejich činnosti nezmizely: denně je vídáme, aniž bychom si uvědomovali souvislost s minulostí. Z dalšího poznáme (a některé čtenáře to možná udiví), že působnost spolku se navenek vyznačovala i určitým c.k. vlastenectvím. Je však si třeba připomenout, že to bylo v časech, kdy se ve škole i v kostele zpívala rakouská hymna, kdy se příležitostně vyvěšovaly na obecním úřadě, na nádraží, na škole a na faře černožluté prapory, kdy si okresní hejtman prostřednictvím četnické stanice ověřoval smýšlení občanů, zejména těch, kteří byli nějakým způsobem veřejně činní. Takové bylo politické ovzduší v letech, kdy se zakládal náš háj. Z tohoto hlediska posuzujeme dnes spolkovou činnost, která poznamenala naše okolí tak výraznými změnami.
Kopce a stráně, které uzavírají úvalskou kotlinku na straně severovýchodní, bývaly kdysi až na nepatrné výjimky holými pastvinami. Pozemky tu byly neúrodné, z velké části obecní. Na vyprahlém úhoru zde rostla jen tvrdá tráva, různé plevely a všechny ty běžné „úvalské“ květinky, jako mateřídouška, jitrocel modré zvonečky, vřes, lomikámen – a použijeme-li místních názvů, teď i slzičky Panny Marie, žebrácké knoflíky, babí hněv a zaječí zelí. Tu a tam nějaké křovisko, šípková růžička nebo ovocné pláně. Stará polní cesta kolem hostínského ovčína (zchátralá chalupa pod Vinicí č. 35) bývala již tehdy lemována prořídlou alejí ovocných stromů, několik jich rostlo i kolem stavení.
Podobným pastviskem byla i obecní lada, což byl úzký pruh travnaté půdy, táhnoucí se podél silnice ku Praze, a to od polní cesty (dnešní Wolkerova ulice) až k lesu Vidrholci.
Obecní pastouška
Jmenovaný spolek si vytkl za úkol holé stráně zalesnit, nebo je osázet ovocným stromovím. Dobrý úmysl však narazil na odpor několika vlivných jednotlivců, kteří chovali užitková zvířata, zejména ovce, jejichž pastva byla ohrožena. Pastvinářství bylo tehdy i u nás podstatnou složkou zemědělské činnosti, vždyť Ouvaly měly tenkrát svého pastýře i obecní pastoušku. Staří Úvaláci se ještě pamatují na nízký obílený domek obrácený štítem do náměstí, jehož dvě malá okénka hleděla na protější zájezdní hostinec „U Micků“. Přilehlé podélné stavení, kde byly chlévky a obecní šatlava, bylo postaveno s odstupem několika kroků od přední domovní fronty a před ním byl oplocený dvorek. Na místě, kde bývala pastouška, stojí od roku 1908 jednopatrový dům č.p. 3 (vedle automat. telef. ústředny).
První část úvalského háje – Císařský sad
Spolek se proto omezil zprvu na to, že založil ovocnou školku a tu a tam provedl výsadbu užitkových dřevin v místech, kde to nikomu nevadilo. Školka ve výměře 1230 čtverečních metrů byla zřízena na pravém břehu Výmoly, proti louce, kde je dnes sokolské cvičiště. Na vrcholu Vinice byly vysazeny třešně „směrem ke mlýnu Sýkorovu“ (později p. Prokůpka). A přes všechny nesnáze byla zahájena již v roce 1877 i hromadná výsadba stromků lesních. Bylo zakoupeno 850 boroviček za 3 zl. 32 kr., jimiž byla osázena nejvýchodnější část pastvin „nade mlýnem“ (rozuměj: bývalý mlýn č.p. 12 u obecního lomu). Tak vznikla první část úvalského háje.
V dubnu 1879 byly nad školkou vysazeny hrušně a podle usnesení místní školní rady bylo toto místo, jak kronika uvádí, „na počest stříbrné svatby JNV císařepána nazváno Císařský sad“. V dalších letech se sice řevnivost mezi spolkem a majiteli stád nijak nezmenšila, ale činnost spolku se postupem času setkávala stále s větším pochopením u veřejnosti i u obecní správy; velkou zásluhu na tom měl tříčlenný učitelský sbor. A tak spolkové akce, zprvu napůl tajné (sázelo se i v noci) začaly se rozbíhat se souhlasem obce ve větším měřítku. Hromadně se jich zúčastňovala i školní mládež. Nejprve bylo dokončeno zalesnění v úseku nad mlýnem čp.12 vysazením značného množství břízek, smrků a modřínů. Na oslavu dokončení této větší výsadby byla tu v květnu 1881 uspořádána slavnost, při níž bylo toto místo pojmenováno „Rudolfovým hájem“. O tom bylo velmi podrobně psáno v článku šifry B -viz Život Úval č.9/1963.
Zalesňování pak pokračovalo již víceméně plynule, ale zmiňovat se o detailech by učinilo tento článek velmi rozvláčným, a proto se zde omezíme jen na akce významnější.
1886 vysázení lip na Ouvalák
V 1886 byla osázena borovicemi lada při státní silnici ku Praze (jen k místu, kde je dnes budova s několika třídami ZDŠ – budoucí mateř. školka). V témže roce zasazeny jasany v parku u Arnošta – a patrně tehdy vznikla i prvá část lipového stromořadí při silnici směrem na Úvalák. Přesný rok se nepodařilo zjistit.
1892 postaven dřevěný pavilon
Roku 1888 bylo obecní pole nad Císařskou zahradou podél přímé cesty od potoka na Vinici osázeno hrušněmi „na počest JV císaře Pána — 40 let panování jeho“. V roce 1890 zřízeny cesty na Rudolfově háji a postaveny tam lavice. Vrchol kopce byl srovnán a tak vznikla nejpůvodnější část našeho háje – travnatá rovinka v rozměru asi 30 x 40 metu obklopená několika lipami a javory.
V jejím čele nad prudkým srázem v roce 1892 za dohledu p.Fr.Fialy postaven dřevěný pavilon o půdorysu asi 8 x 10 m, a to podle zápisu v pamětní knize za tím účelem, „aby obecenstvo v pádu ukrýti se mohlo před nezvídaným deštěm“. Pavilon pocházel z pražské Jubilejní výstavy 1891 a bylo za něj zaplaceno po slevě 70 zlatých. Sloužil však zejména k uskladnění stolů a laviček.
V roce 1893 zalesněna stráň nad mlýnem (Prokůpkovým) a také lada u „havírny“. Tak se nazývala 2 důlní stavení 74 a 88 se sousedními dřevěnými boudami, postavená u důlní šachtic na tzv. druhém Úvaláku. Podrobnosti o dolování železné rudy /1841-71/ nalezne čtenář v knize Úvaly jindy a nyní na str. 25 /J. Jánský/, str.328 /V. Sommer/, v ŽU č.3-6/1961 /Dr.J.Najdr/. Připomeňme si jen pro zajímavost, že některé zcela již zapomenuté štoly táhnou se různými směry dosti daleko; jedna z nich zjištěna nedávno i na prvém temeni Úvaláku. -Další část lad až k lesu byla zalesněna v letech 1919-20.
V zimě roku 1895 bylo mnoho sněhu. Hladoví zajíci ohryzali hrušně a téměř úplně zničili císaři pánu zahradu. Pozemek byl pak určen k zalesnění. V témže roce osázen „nový“ hřbitov lipami, akáty a tújemi. Rok předtím byly kolem potoka nasázeny košikářské vrby.
Shrneme-li výsledky spolkové práce za prvých dvacet let jeho trvání, zjišťujeme, že bylo vcelku zalesněno: 3.81 hektaru v Háji Rudolfově, 2.76 ha „Nad okrajem“, 32 arů „Na hrobce“, 5,02 ha „Ve vejpustku“, úhrnem asi 12 hektarů pastvin a polí. Při tom bylo upotřebeno několik desítek tisíců stromků lesních a přes tisíc výpěstků z vlastní ovocné školky.
Během času bylo mnoho mladých stromků zničeno suchem nebo při vyžívání trávy, spolek se ale vždy, třeba několikrát postaral o obnovu výsadby.
Zima v roce 1900 byla velmi krutá a ovocné stromy opětně utrpěly velké škody od zajíců. Tentokrát byla napůl zničena i ovocná školka. V tomto roce ukončuje kronikářské záznamy přísný pan řídící Podhola, nositel záslužní medaile a majitel domu čp.108. Jeho poslední zápisy jsou stručné a lze z nich poznat upadající zájem. Telegraficky by bylo možno vyjádřit je asi takto: hospodářská krize – úpadek štěpařství — hlad po půdě – uorávání mezí – řepa, řepa, řepa…
I z těchto několika málo slov je možno usoudit, že během dvou desetiletí se struktura zemědělské výroby v Úvalech výrazně změnila. Také spolek mění své jméno a nazývá se nadále jen „Okrašlovací a pokračuje ovšem ještě dalších třicet či více let ve své činnosti, tentokrát již v úzké spolupráci se správou obce, zejména jako poradní orgán ve věcech týkajících se ochrany přírodního prostředí.
V roce 1908 byla zrušena školka ovocných stromků a zcela zlikvidován Císařský sad. Aby majestát při tom nepřišel zkrátka, byly uvolněné plochy a část stráně při cestě na Vinici osázeny smrčky a u cesty zasazeny lipky. Stalo se to slavnostním způsobem v dubnu téhož roku při příležitosti 60 letého panování France Josefa I. Před zasazením stromků prošel hájem průvod školní mládeže s motyčkami slavnostně opentlenými.
A tak snad ještě žije dost Úvaláků, kteří v této části háje mají „svůj“ smrček.
Jaroslav Rajnyš, 1969, publikováno v Životě Úval
Seriál článků „o úvalském okolí“:
- O ÚVALSKÉM OKOLÍ 1. díl
Na přelomu století
Konec starých Ouval v roce 1918 nebo 1921? - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 2. díl
Vybudování koupaliště v r. 1894
1927 – Druhé koupaliště
Horní mlýnský rybník
1873 – Fabrák, Kalák, Kaberna
Horní mlýn
Zavezení Kaberny - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 3. díl
Dokončení historie koupališť - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 4. díl
Barvírna
Střelnice Svazarmu
Hodov
Demolice Hodovského mlýna 1961
Uvalum speciosum smrdutum - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 5. díl
Pozůstatky Pilského rybníka
Jeskyňka
Mrchoviště
Na ztraceném korci
Vykácené duby na Holé Hostyni 1864
Ztracený místní obecní archív z roku 1929
Regionální tisk - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 6. díl
Úvalský háj
Obecní pastouška
První část úvalského háje – Císařský sad
1886 vysázení lip na Ouvalák
1892 postaven dřevěný pavilon - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 7. díl
Na Paviloně
Masarykův Háj a Háj legionářů
Zbourání chalupy Pod Vinicí v r. 1969 - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 8. díl
První družstevní dům
Trampské chaty v Králičině
Třetí kolej a přeložka
V setých
Zbořen Stříbrňák
7 domů ročně, žlutá čísla pro chaty
U široké louky
Nouzové stavby Pod Slovany na místě cihelny
Velké sucho 1947 a rybník Lhoták z roku 1949
Kruhová cihelna V Rohožni
Třetí úvalská cihelna - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 9. díl
Cukrovar a fabrák
Horní mlýn
Devět kanálů - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 10. díl
Dvůr Hostín
Hrušeň z vojenských map
Hostína a podzemní chodba
Arnošt z Pardubic - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 11. díl
Zrušena panská dominia
Lom na Hrobce
Studánka
Pohled z Vinice - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 12. díl
SK Ouvaly a Pařezina
Stavba Sokolovny, skautské klubovny, házená
Rozkol sociálně demokratické strany, dvě kina a konec D.T.J. ROVNOST
Sportovní klub SLOVAN a hřiště Na Slovanech - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 13. díl
Háj
Osázení luk topolovými kulturami
Zalesnění mlýnského údolí