V dobách feudálních náležely Úvaly s okolím ke kraji Kouřímskému. Toto větší území bylo rozděleno na panství čili dominia, z nichž každé bylo samostatnou správní jednotkou s pravomocí soudní i berní. Každé panství mělo svého feudálního majitele, který vykonával svou moc prostřednictvím vrchnostenské správy. V našem případě to bylo panství Škvorecké, které od roku 1623 patřilo Liechtensteinům stejně jako sousední panství Černokostelecké, Uhříněveské a Kounické.
Zrušena panská dominia
O Liechtensteinech je známo, že to byl bohatý a mocný rod, který měl a dosud má své vlastní knížectví při hranicích Švýcarska a Tyrolska. K panství Škvoreckému kromě Úval patřily obce Břežany, Dobročovice, Hradešín, Květnice, Limůzy, Přišimasy, Rostoklaty, Škvorec, Třebohostice, Tuklaty a Zlatá-Sluštice. V bývalém Rakousko-Uhersku patřilo prý zmíněné šlechtě více půdy, než činila rozloha jejich státečku/158 km2/.
O tehdejším vykořisťování poddaných a o bědném životě venkovského lidu v našem kraji vyprávěl ve svých povídkách spisovatel Čeněk Tonder, kdy-si učitel v Úvalech a ve Škvorci. Úlevu porobenému lidu přinesl, jak známo, teprve rok 1848, kdy pod tlakem bouřlivých událostí a neudržitelných poměrů politických podepsal Habsburk Ferdinand V. zákon o zrušení roboty. Tím byla moc šlechty natolik oslabena, že to u nás znamenalo konec feudálního společenského řádu.
Panská dominia byla zrušena v roce 1850 a zavedeno zcela jiné územní členění. Vznikly okresy, konkrétně tedy okres Českobrodský a Černokostelecký spadající pod jedno hejtmanství, které bylo zprvu v Kostelci n.Č.1. a od r.1868 v Č. Brodě. Toto uspořádání bylo v hlavních rysech zachováno do roku 1918 a vlastně i v předmnichovské republice, jen název „hejtmanství“ byl změněn nejprve na „okresní správu politickou“ a později na „okresní úřad“. (Úvaly patřily okresu Českobrodskému do r.1960.)
Lom na Hrobce
Ve druhé polovině 19.století začalo i zaostalé Rakousko budovat silniční síť. V té době vznikly u nás takzvané okresní“ silnice do Škvorce, Jiren, Tlustovous a Dobročovic. /Silnice do Přišimas a do Tuklat jsou pozdějšího data/. Předtím v Čechách kromě několika významnějších spojnic a tzv. císařských silnic existovaly jen polní cesty. O jejich údržbu starali se v rámci roboty poddaní a hlavním k tomu potřebným materiálem bylo kamení sesbírané na polích. Domníváme se, že právě v době, kdy bylo zapotřebí většího množství silničního štěrku, byl u nás otevřen lom Hrobka. Svědčí o tom i okolnost, že lom nepatřil obci, ale okresu. Bližší údaje o době vzniku lomu se autoru nepodařilo zjistit. Lom se rozkládal na prostranství ve velikosti menšího fotbalového hřiště mezi dnešními ulicemi Klánovickou a J. B.Foerstra, tam kde je dům požárníků a okolní zahrady. Kdysi to bylo místo dosti odlehlé – nejbližším stavením bylo nádraží a pak ovšem i strážní domek při závorách na jirenské silnici, kde se dlouhá léta říkalo „u Hubených“. V okolí tohoto povrchového lomu, kde se pracovalo nepravidelně a jen několik málo měsíců v roce, mohli jste spatřit haldy vytěženého žlutobělavého kamene i četné hromádky štěrku srovnaného „do figur“. Dobývaný kámen byl nazýván opukou – a teprve Dr.Najdr určil jeho správné pojmenování: skalecký křemenec. Byl to kámen poměrně nekvalitní a silnice jím opravované byly velmi prašné.
Z vyprávění pamětníků již nežijících je známo, že z počátku tu bylo vylámáno několik jam 3-5 m hlubokých a víceméně pravoúhle založených. Jednotlivé kaverny, ne nepodobné velkým hrobům byly časem rozšiřovány, až některé splynuly. Celoročně se tu držela srážková voda a v ní hojnost žab i jiné vodní havěti; letní žabí koncerty byly daleko slyšitelné.
Po I. světové válce nebyla těžba v lomu obnovena a byl postupně zasypáván. Pozůstatek po něm můžeme ještě dnes spatřit za domem požárníků. Má nyní podobu půvabného mikrojezírka se smuteční vrbou a lekníny. Původ jména Hrobka je neznámý — snad vznikl podle podoby prvních jam.
V žádném tu nelze hledat spojitost s nějakým starým pohřebištěm. O lesíku „Na hrobce“ bylo již v tomto článků psáno. Pro úplnost je třeba dodat, že v roce 1898, kdy se připomínalo sté výročí narození Frant. Palackého, byl háječek nazván jeho jménem. Pojmenování se ale neujalo.
Studánka
Nyní si uděláme malý výlet na Vinici. Projdeme železničním podjezdem a dále novou ulicí Na spojce směrem k býv. mlýnů. „U tří kanálů“ jsme minuli místo, kde kdysi bývala studánka s vydatným pramenem. Voda z něho tekla úzkým korýtkem podél stezky vedoucí po mezi přímo dolů a dále přes cestu a louku do potoka.
Pohled z Vinice
Vystoupivše na nejvyšší místo Vinice, můžeme se podívat, jak jsou nyní Úvaly rozlehlé. Např .vzdálenost od jižní strany tzv. Radlické čtvrti až k nejsevernějším domkům u Horoušánek činí vzdušnou přímkou 4 km. Již v prvém popřevratovém desetiletí byly zastavovány plochy polí dosti vzdálené od středu obce, zatímco pozemky bližší zůstávaly pro zmíněný účel nevyužity, a ani ještě dnes nelze mluvit o nějaké souvislé zástavbě. Snad proto činí délka našich ulic na 30 km. Obec se rozrůstala na všechny světové strany, na východ však nejméně. Zde spočteme novější obytné domy na prstech jedné ruky. Co však tu bylo několikrát rozšiřováno je hřbitov, byl založený v roce 1894. Rozšířen poprvé r.1911, pak ještě 1932 a 1947. Za hřbitovem byla v prvých třicátých letech postavena sodovkárna a zde se vyráběla limonáda „Tuklatka“. Zmíněná budova s okolními domy stojí již na katastru obce Tuklaty, okres Kolín.
Při pohledu na širší okolí Úval zjišťujeme proti dřívějšku je jednu podstatnou změnu: někdejší barevná paleta jarní či letní krajiny není již tak pestrá jako kdysi. S polí zmizely meze, typický to znak malovýroby, a s nimi i odlišující se geometrické plochy jednotlivě obdělávaných pozemků. Uvažujeme-li o této změně ve srovnání s vývojem v kapitalistických státech, napadne nás, že jsme jej vlastně předešli o několik desítek let, zejména pokud jde o evropské západní země. Jak nás informuje tisk i ostatní sdělovací prostředky, dochází tam již po léta k rušení malých hospodářství, která se přestávají vyplácet a v NSR jsou údajně likvidovány i dvacetihektarové rolnické usedlosti jako neperspektivní. Světovou zemědělskou produkci ovládne v budoucnosti nepochybně racionální velkovýroba, na kterou množící se lidstvo bude klást stále se zvyšující požadavky. Během příštích 30-35 let se má počet obyvatelů planety Země zdvojnásobit, což mimo jiné znamená, že i hodnota zemědělské půdy – živitelky se bude zvyšovat. Promítneme-li si tyto prognózy do našich místních poměrů, lze předpokládat, že zhruba v příštích 10-15 letech skončí u nás éra výstavby rodinných domů na zemědělské půdě, která bude v budoucnosti obětována jen na stavby velkých objektů a výškových budov. Podle toho i vesnice situované uprostřed polí a luk ustrnou ve své rozloze nebo porostou do výšky.
Čtenář se ovšem právem ptá, jak toto vše souvisí s námětem článku. Odpověď je prostá. Vzhled krajiny kolem Úval i město samo budou se v příštích desetiletích dále měnit — možná, že i způsobem nebývalým. Co nám dnes připadá jako neměnná skutečnost, může být zítra již jen vzpomínka nebo několikařádkový zápis v místní kronice. To by nemělo uniknout pozornosti místních fotografů amatérů, zejména těch mladých, kteří s oblibou přivážíte občas množství snímků z daleké ciziny, nebo dokonce ze Šumavy či Beskyd, věnujte trochu fotografického zájmu i svému domovu a jeho okolí. Budete-li pečlivě ukládat negativy, stanou se z mnohých vašich snímků dobové dokumenty, namnoze unikátní. Mohou pak jednou nejen obohatiti městský archív, ale i vy sami nad nimi rádi podumáte, až budete vzpomínat na staré zlaté časy. S fotografiemi se to totiž má podobně jako s vínem, karlovarským porcelánem nebo houslemi: stáří jim dodává ceny.
Jaroslav Rajnyš, 1969, publikováno v Životě Úval
Seriál článků „o úvalském okolí“:
- O ÚVALSKÉM OKOLÍ 1. díl
Na přelomu století
Konec starých Ouval v roce 1918 nebo 1921? - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 2. díl
Vybudování koupaliště v r. 1894
1927 – Druhé koupaliště
Horní mlýnský rybník
1873 – Fabrák, Kalák, Kaberna
Horní mlýn
Zavezení Kaberny - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 3. díl
Dokončení historie koupališť - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 4. díl
Barvírna
Střelnice Svazarmu
Hodov
Demolice Hodovského mlýna 1961
Uvalum speciosum smrdutum - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 5. díl
Pozůstatky Pilského rybníka
Jeskyňka
Mrchoviště
Na ztraceném korci
Vykácené duby na Holé Hostyni 1864
Ztracený místní obecní archív z roku 1929
Regionální tisk - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 6. díl
Úvalský háj
Obecní pastouška
První část úvalského háje – Císařský sad
1886 vysázení lip na Ouvalák
1892 postaven dřevěný pavilon - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 7. díl
Na Paviloně
Masarykův Háj a Háj legionářů
Zbourání chalupy Pod Vinicí v r. 1969 - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 8. díl
První družstevní dům
Trampské chaty v Králičině
Třetí kolej a přeložka
V setých
Zbořen Stříbrňák
7 domů ročně, žlutá čísla pro chaty
U široké louky
Nouzové stavby Pod Slovany na místě cihelny
Velké sucho 1947 a rybník Lhoták z roku 1949
Kruhová cihelna V Rohožni
Třetí úvalská cihelna - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 9. díl
Cukrovar a fabrák
Horní mlýn
Devět kanálů - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 10. díl
Dvůr Hostín
Hrušeň z vojenských map
Hostína a podzemní chodba
Arnošt z Pardubic - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 11. díl
Zrušena panská dominia
Lom na Hrobce
Studánka
Pohled z Vinice - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 12. díl
SK Ouvaly a Pařezina
Stavba Sokolovny, skautské klubovny, házená
Rozkol sociálně demokratické strany, dvě kina a konec D.T.J. ROVNOST
Sportovní klub SLOVAN a hřiště Na Slovanech - O ÚVALSKÉM OKOLÍ 13. díl
Háj
Osázení luk topolovými kulturami
Zalesnění mlýnského údolí