Zápisy o Úvalech z Českobrodského archivu

Výběr ze VII. ročníku časopisu „Pod Lipany“ (1929)

V českobrodském archivu jsou uloženy tyto zápisy o Úvalech: Roku 1434 byl jakýsi Jakub Úvalský v Brodě konšelem, a to za vlády „hauptmanů“ (Liber memorabilium = kniha pamětní). Roku 1559 kšaftoval v Novém městě pražském brodský usedlík Jiřík Jirka, někdy kovář. Mezi svými dlužníky jmenuje i paní Anýřku v Úvale, která mu dluhuje za víno 8 a půl groše (Kniha kšaftovní starší). Roku 1607 přijaty od Janka z Ouval dvě kopy do pozůstalostí po Jiříku Čáslavském v Brodě. Roku 1708-13 se píše o clu v Ouvalech.
Dne 2. října 1726 krajský úřad nařizuje, aby se na žádost král. apelace šenkýř z velké ouvalské hospody Josef Vydra dostavil do Brodu a tam svědčil o truhlici, která byla před 1 a půl rokem v této hospodě ukradena formanům a obsahovala peníze a koření. Poněvadž však týž již učinil doznání u malostranského práva, do Brodu nemusil. Roku 1740, což se opakuje i roku 1750, upomíná správce knížecího „lederhausu“ (koželuhovny) brodské měšťany, aby zaplatili kůže. Roku 1744 pak dal ouvalského žida pro dluh uvězniti. 9. května roku 1745 žaluje ouvalský šenkýř Karel Zvolský u brodského rychtáře Jakuba Horkého z Hořan, že ho dvakráte udeřil do hlavy.
Üvaly 1929Hráz u trkače cukrovaru (Foto Jaroslav Rajnyš)

Roku 1753 se činí zmínka o ouvalské poště (Kniha kšaftovní mladší). V roce 1754 byl ouvalský koželuh Vilím Jakub souzen v Kostelci, že koupil od Jana Zedlera a Franze Zellingera kůže ze zdechlého dobytka, a byl za to vypověděn ze země. 13. června roku 1755 žalovali tři brodští pekaři V. Fišera, ouvalského pekaře, že jim loňského roku neprávem „kontrabantiroval“ chleby a housky, které nesli mašírujícímu vojsku. Obžalovaný se hájí, že neměli prodávati pod střechou. Žalobci však namítají, že se skrýti musili, poněvadž pršelo. Škvorecký ředitel již loni slíbil, že Fišer musí zaplatiti; avšak dodnes ani haléře nemají. Ten však namítá, že pečivo odevzdal v kanceláři, a proč si je nevzali. Brodští na to odpovídají, že bylo již pozdě a po neděli byly housky již plesnivé a nebyly všechny. Fišer byl pak odsouzen, a poněvadž neměl u sebe tolik peněz, byla mu dána lhůta do čtyř dnů. Když ani potom za celý rok nezaplatil, byl mu zabaven plášť.
V únoru roku 1766 byl okraden ouvalský mlynář od loupežnické bandy. Roku 1772 byl opět vyslýchán pekař Fišer, že odvedl vojsku „darebný oves.“ Roku 1773 žaloval žid Löbl Frank u brodského práva v Praze brodského koželuha Waltra. Roku 1781 činí Gerschel Martinoves zápověd na jmění zadluženého brodského kupce Jana Taubnera pro dluh 62 zlatých. V roce 1787 v Constitutum z městečka Ouval poznamenáno, že Václavu Růžičkovi a Josefu Budkovi utekl delikvent Jan Materna.
Dačický z Heslova zapsal, že roku 1540 vyhořel Ouval a po druhé roku 1607 bylo mnoho škod ohněm, za sucha blejskání a hromobití veliká. „Vyhořelo také půl městečka Ouval páně Smiřického.“ Ve Wintrově „Kult. obraze českých měst“ se dočítáme, že honili v Ouvalech na silnicí židy a strhli jakýmsi pokojným kupcům kukle s hlavy.

Z J. Miškovského „O pokladech pánů Smiřických“ se dovídáme o ouvalských dukátech:

Üvaly 1929Železniční viadukt (Foto J. Jánský)

Někdejší důchodní písař škvorecký Vilém Beneš, potomní hejtman na panství bechyňském, rozpomenul se roku 1698 a dopsal knížeti (Lichtenštejnu), že při kopání sklepa roku 1693 bylo v dolejší ouvalské hospodě nalezeno 10 dukátů. Ty z rozkazu knížete zadržel u sebe až do dalšího knížecího rozhodnutí a nyní je posílá, prosí však, aby mu bylo zaplaceno slušné a deputát za I6 neděl, co zastával úřad sirotčí a purkrabský za nebožtíka Pavla Ferdinanda Menšíka. Toto služné i deputát neprávem shrábl nástupce Benešův Kašpar Salomon.