Co se děje za humny 2019/3

Co se děje za humny 2019/3

Pošta před krachem s konkurencí v zádech, další zlato do Úval, Jan Psota provětrá listinu s druhou nejstarší zmínkou o existenci Úval … a další události ... číst příspěvek »

Jan Tesař halovým mistrem republiky

Jan Tesař halovým mistrem republiky

Je držitel historicky druhého nejlepšího času na 400 m v ČR 45,73. Běhá za „Atletiku Stará Boleslav“, ale vyrostl v Úvalech, prošel například ... číst příspěvek »

Poznejte své zastupitele z voleb 2018

Poznejte své zastupitele z voleb 2018

Známe své zastupitele? Je to trochu překvapující, ale následující seriál představující zvolené představitele města Úvaly je od roku 1989 vůbec ... číst příspěvek »

Úvalské přikázání – nezaparkuješ

Úvalské přikázání – nezaparkuješ

Starosta města Úval Petr Borecký a doc. Ing. Jiří Čarský, Ph.D. z ČVUT prezentovali projekt regulace parkování v Úvalech kolem nádraží.   K ... číst příspěvek »

Úvalské přikázání  – nepostavíš

Úvalské přikázání  – nepostavíš

V Úvalech platí od 1.2.2019 stavební uzávěra. ... číst příspěvek »

Rok 2019 bude pro Úvaly nejtěžší

Rok 2019 bude pro Úvaly nejtěžší

Městu chybí 5 mil. Kč a finanční situace může být ještě horší. Lékem může být prodej majetku, developerské sídliště na polích ... číst příspěvek »

 

 Elektronspol, Úvaly a paní Viezner

Dramatické momenty prvorepublikového růstu, technická revoluce, druhá světová válka, komunistický puč a sametová revoluce se prolínají osudem rodiny, která mohla Úvaly proslavit technickým pokrokem. Podíváme se, jak ekonomické a politické změny zasahují do osudů lidí …

 

Článkem o vzniku, růstu a neslavném konci firmy Elektronspol jsme se věnovali v článku „Elektronspol Úvaly“. V historii Úval bylo doplněno velké bílé místo a zjištěna dosud zcela opomíjená fakta. Nalezení části  úvalské historie a historických souvislostí by nebylo možné, kdyby se na továrnu v Úvalech nezeptal Stanley Viezner prostřednictvím Uvaly.cz. Další korespondenci však již prostřednictvím svého BlackBerry vyřizovala s perfektní češtinou paní Erica Viezner (83 let!). Spojením informací z archivu a z vyprávění paní Viezner se tak objevil dosud neznámý příběh o průmyslovém pokladu v Úvalech, který dovedli zlikvidovat až komunisté.

Foto: Budova pražského archivu, kde se dosud skrývala zajímavá historie Elektronspolu týkající se Úval
Archiv Praha

Podívejme se nyní na osud rodiny a neskutečnou houževnatost pana Josefa Chmela. Paní Erica se narodila tři roky po tom, co otec založil firmu Elektronspol. Tatínek původem z Hustopečí byl elektroinženýr a s maminkou měli celkem tři děti.

Chmelovi bydleli různě po Praze. Firmou žila celá rodina. Erica s přehledem představuje tehdejší výrobu: „Vyráběly se kompletní podvozky pro letadla a hydraulická zařízení. Pro automobily i letadla se vyráběly písty a další součástky. Pamatuji si, jak mě otec bral s sebou na výstavy, kde mě fascinovala všechna auta a jejich motory a písty, rovněž tak i letadla a samozřejmě vrtule. Všechny písty byly krásně vystavené! Otec reprezentoval velké mezinárodní společnosti – italské, německé, francouzské, anglické i americké. Nepamatuji si na všechna jména… například Zenith-Stromberg…“

Foto: ing. Josef Chmel
Josef Chmel

Firma prosperovala a po krizi pan Chmel podchytil i vojenské zakázky při zbrojení před druhou světovou válkou. Továrna potřebovala ještě růst. Historie firmy a životní osudy se v rodině probíraly, a tak paní Viezner popisuje: „Elektronspol si ponechal kanceláře, garáže a obchod v domě v Krakovské ulici, který otec vlastnil, ale potřeboval větší prostory pro skladiště, a produkci, a tím pádem se koupily Úvaly. Bylo mi řečeno, že těsně před válkou tržní cena celého podniku byla kolem 5 milionu předválečných korun.

Pozn.: Pro srovnání průměrný denní plat dělníka byl v té době 27 korun. Lze uvažovat, že cena firmy v té době by odpovídala v dnešním ocenění přibližně 140 mil. Kč.

Největší zásah do života rodiny přinesla druhá světová válka, kdy se tatínek rozhodl zůstat v zahraničí a nevrátil se do Prahy. „Můj otec byl na obchodní cestě v Londýně ve dnech, kdy se odehrávalo mnichovské jednání. Vědělo se, že bude válka, ale každý si myslel, že to snad nebude dlouho trvat. Matka letěla za ním do Anglie, kde se radili jak to vše vyřešit, a on se rozhodl, že se nevrátí, dokud nebude situace vyřešena. Matka se pak vrátila do Prahy, měla od otce instrukce jak nakládat s Elektronspolem během jeho nepřítomnosti. To stejně nebylo nic platné, jelikož Němci neváhali a brzo podnik zkonfiskovali.“

Foto: Úvaly 2015 – pan Stanley Viezner se svoji manželkou a matkou paní Ericou Viezner. Paní Chmelová ji s sebou do práce do továrny v Úvalech brala, když Erica byla ještě dítě. Naposledy na tomto místě byla před 70 lety!
rodina Viezner

Byli jste celou válku bez otce? „Vypukla válka. Otec se už nemohl vrátit. Zůstali jsme bez něho až do srpna 1945. Vůbec jsme nevěděli, kde je a jestli je na živu! Matka se snažila, jak jen mohla, udržet vedení Elektronspolu, ale gestapo zakročilo a zkonfiskovalo podnik a ustanovilo správce pana ředitele Hundsgorfera. Ten se ubytoval v Úvalech, kde měl pěkný byt, s pěknou zahradou. Byla to bílá vila a na zahrádce byli ředkvičky /směje se při vyprávění o době, kdy ji bylo 10 let/. Ačkoliv plno zaměstnanců ztratilo práci, moje matka pokračovala v administrativní práci dál v Úvalech. Během války se společnost rozrostla a to hlavně ze dvou důvodů – otcovy finanční investice tomu napomohly a otcova znalost techniky pomáhala nacistům ve zbrojení!“

Jedním z mála úvalských pamětníků na fungování Elektronspolu v Úvalech je paní Miroslava Kaňková. Jako děvče pracovala v administrativě. Z válečné správy Elektronspolu si pamatuje jen „protivného“ Němce pana Horna, který ji z továrny při jedné nepříjemnosti chtěl poslat na práci do říše (to se díky konci války již nestalo). Někdy prý také v továrně vyhrožoval s pistolí v ruce. Na konci války při jeho rychlém odchodu naproti Američanům při balení věcí bylo jasné, že působením v Elektronspolu pan Horn velmi zbohatnul. „Získat práci v Úvalech bylo velmi žádané“, říká. Díky místní zbrojní výrobě totiž lidé nemuseli odcházet na práci do říše, do Německa.

Rodinné vzpomínky na německé vedení továrny vypráví i paní Erica. „V Úvalech byl ustanoven ředitelem pan Hundsgorfer, který se k naší rodině a k mé matce zachoval velice slušně, a vždy se o něm mluvilo jako o „hodném Němci“! Jeho manželka a dvě dcery nebyly s ním. Z nějakého důvodu musely zůstat v Bulharsku. Ale on chudák po válce skončil špatně – Češi ho uvěznili, a jelikož měl cukrovku, tak začal bez insulinu strádat. Moje matka mu insulin sehnala a přinesla, ale nedostala povolení k němu jít. Strážný mu ten lék odmítl dát, a on za par dnů zemřel. Jeho vdova a jeho dvě dcery pak u nás po několik měsíců zůstaly v Praze bydlet, než se jim podařilo vrátit do Německa.“

Co v době války dělal otec, pan Josef Chmel? „Otec se mezitím dostal do Kanady, kde přistál na silvestra 1938.  Brzo na to otevřel ve staré garáži v Torontu obchod a začal znovu – automobilové součástky, obrábění hřídelů atd. A velice rychle se mu dařilo. Firma se rozrostla, jelikož v Kanadě během války byl nedostatek lidí s technickými znalostmi. Jedna věc vedla ke druhé a ke konci války otec vlastnil velkou továrnu a zaměstnával 300 lidí. Většinou šlo o Poláky, Ukrajince, Čechy a Slováky. Produkoval také součástky pro válečné účely  – plamenomety, podvozky pro letadla atd., pro kanadskou vládu. Během války tak získal kanadské občanství.“

Foto: Ing. Chmel v Kanadě. Porada v roce 1940.
pan Chmel 1940
Po německém přepadení Polska kanadský premiér prosadil v kanadském parlamentu vyhlášení války (10. září). Během války došlo v Kanadě k obrovskému rozvoji válečného průmyslu, Kanada zbrojním vybavením zásobovala Velkou Británii, USA i Sovětský svaz.

Je velmi pravděpodobné a zároveň dosti ironické, že zbraně se součástkami z továren ing. Chmela se na frontě mohly „potkat“ v bojích proti sobě. Pouze jedny byly vyrobené v Torontu a druhé v Úvalech.

Jaké bylo shledání rodiny po válce? „Válka skončila, otec se k nám vrátil do Čech. Po květnu 1945 zažádal o vrácení Němci zkonfiskovaného podniku, ale bez úspěchu. Továrna Úvaly byla okupována Rudou armádou a předána ruským velitelem rovnou do národní správy. Ředitelem podniku se stal pan Josef Šťastný z Prahy, tajemník Komunistické strany. On a komunistické výbory nám odmítli vrátit Elektronspol. Důvodem bylo, že jde o trofej získanou Rudou armádou a to, že se podnik za nacistů rozrostl.“

Podobné osudy měly i jiné strategické továrny. Například v málo známé podzemní továrně „Rabštejn Jánská“ se vyráběly součástky do letadel Junkers, Messerschmitt a Focke-Wulf firmy „Weser Flugzeugbau GmbH“ a vznikly zde první vrtulníky. Traduje se, že jejich plány si rozebrali spojenci a mj. v Americe na těchto základech dále prosperovala firma Sikorsky /podzemirabstejn.cz, wikipedia.org,…/. Paradoxně se před několika lety výroba některých součástek Sikorsky přesunula do České republiky, do Aero Vodochody.
Podobně je zahalená tajemstvím zbrojní výroba například kokpitů stíhaček na Šumavě.
Zájem spojenců o získání technologií a know-how na osvobozeném území byl velký.

Česká republika přitahuje leteckou výrobu i v současnosti. Po firmách Sikorski, Boeing,… přichází do ČR v  roce 2016 také GE Aviation. Investice 10 mld. Kč do výroby leteckých motorů zajistí práci pro 900 lidí.

„Po dlouhém a komplikovaném jednání byla německá konfiskace zrušena a otec získal podnik nazpět. Jelikož viděl, že situace v naší zemi /ač 67 let žije v Kanadě, stále hovoří o „naší“ zemi!/ se horší, tak se rozhodl přijmout nabídku a výrobu v Úvalech převzala HEFA. Netrvalo to dlouho /7 měsíců/ a komunistický puč vše změnil. /Firma Elektronspol byla komunisty podruhé a nadobro znárodněna 16. 3. 1948./ Otec byl v březnu 1948 právě v Praze, a tak rodinu během pár dnů vyexpedoval do Anglie. Tam jsme prošli emigračním procesem a přijeli do Kanady. Můj bratr a já s naší matkou.“

„Otec se pak zaměřil na řízení svého podniku v Torontu. Měla jsem to štěstí se setkat v Kanadě s Čechem Standou Víznerem od Mladé Boleslavi. Pracoval pro otce.“ Kanadská emigrační ‎pracovnice mu přimíchala do jména „e“ a udělala z něj Vieznera. Paní Erica se vdávala v roce 1952.

Foto: Erica Viezner, rozená Chmelová /Úvaly 2015/
Stále usměvavá, optimistická a neuvěřitelně vitální
Erica Viezner

„Po náhlé smrti tatínka v roce 1967 můj manžel převzal vedení podniku, zvelebil ho a začal se zaměřovat na automobilový obchod.“
Jejich první dcera zemřela v pěti letech. Nejstarší ze tří dětí Stanley navštívil se svoji manželkou a maminkou  v září 2015 Úvaly. Ač rozený Kanaďan, jazykovou bariéru nemá. Mluví perfektně česky, ostatně jako všichni Vieznerovi. Čeština paní Viezner je dokonce po více než 60 letech odloučení od rodné hroudy na takové úrovni, že by v ní nikdo „emigrantku“nepoznal ani náznakem. V Čechách nebyli poprvé. Erice zde při jedné z návštěv Čech před třemi lety zemřel manžel. „Počkal, až bude doma“, říká. „Stále rodinná firma se v Torontu rozrostla a nyní ji vede po smrti mého manžela můj syn Stanley.“ Také nejmladší dcera žije s rodinou v Kanadě.

Další zauzlení rodinných událostí přináší období po roce 1989. Rodina s náhodnou pomocí krajanů získává v restituci svoji nemovitost v Praze. Prostřední dcera Marie, která vystudovala vysokou hotelovou na univerzitě v Kanadě, absolvuje v Praze pracovní stáž, dostává nabídku k práci a po návratu do Kanady se opět vrací do Prahy. Symbolické je, že dům pana Chmela se znovu vrací do rukou jeho vnučky, která jej znovu zvelebuje a pronajímá. Marie už v Čechách zůstává a zakládá zde rodinu …

Děkujeme za možnost nahlédnout do osudů členů rodiny Chmel – Viezner, které se dotýkají v případě továrny Elektronspol a dětství paní Viezner také Úval.