Start komunistů v Úvalech

Start komunistů v Úvalech

Politika propagovaná ve společenské sféře s podporou řetězce vlastních diskontních prodejen. Nejedná se o plán současného politického hnutí, ale o rozjezd jedné politické ... číst příspěvek »

Neplánovaně drahé projekty Úval

Neplánovaně drahé projekty Úval

Zastupitelé města Úvaly v říjnu jednali mj. o tom, jak hluboko obyvatelům sáhnou do kapes. ... číst příspěvek »

Od Panenství k Divokému západu

Od Panenství k Divokému západu

Nová kniha Od Panenství k Divokému západu s podtitulem Marie Majerová vychází 20. října 2019. Kniha psaná více než dva roky dozrála a byla ... číst příspěvek »

 

Elektronspol Úvaly

Představujeme dosud neznámý příběh zapomenuté úvalské továrny. Progresivní myšlení majitele firmy Elektronspol hnalo technický pokrok a růst výroby, která se přesunula kompletně do Úval. Firma se stala nejvýznamnějším průmyslovým podnikem v Úvalech…

 

V článku o kanadském „Blanickém rytíři“ jsme více zviditelnili úvalskou továrnu Elektronspol. O této výrobě nejsou dostupné žádné informace a o firmě Elektronspol existuje dosud pouze strohá zmínka v knize Úvaly v průběhu staletí. Dodnes nikdo netušil, jak výjimečnou firmu jsme v Úvalech měli…

Josef Chmel měl obchodního ducha, rozuměl technice a ještě měl cit na to, co bude obchodním hitem a tahounem průmyslové výroby. V roce 1929 vzniká firma „Elektronspolečnost Doernberg & Chmel“ jejímž předmětem činnosti byl prodej kovu elektron a potřeb pro automobily. Společníkem ve firmě byl vídeňský obchodník Viktor Doernberg. Šlo vlastně o obchodní zastoupení firmy J.G.Farbenindustrie Aktiengesellschaft z Frantfurtu nad Mohanem. Ta měla patent na výrobu „elektron kovu“ – sloučeniny hliníku, magnesia a dalších vzácných kovů. Později šlo o součást za války všude přítomné německé firmy IG Farben. Materiál lehčí než hliník má zároveň vyšší pevnost, odolnost,… Začínající výrobu aut a zemědělských strojů se spalovacími motory čekal na začátku 20. století raketový vzestup. Mezi odběratele Elektronspolu jsou již půl roku po zahájení činnosti firmy „továrny na automobily“:

  • Českomoravská-Kolben
  • Walter
  • Laurin & Klement
  • Škoda

Elektronspol
Elektron – V porovnání s hliníkovými slitinami je lehčí a používá se pro závodní stroje,  letadla, kabinky lanovek, nářadí,…  Kov s příměsi různých vzácných kovů od 0 do 9,5 % (hliník, yttrium, neodymium, stříbro, gadolinium, zinek, zirconium, magnesium)… wikipedia.org

 I za první republiky bylo úspěšné podnikání také o politice, vztazích, financích,… V roce 1932 patrně pod vlivem společenských změn, hrozící rozpínavosti a vlivu Německa z firmy odchází pan Doenberg. Německé spoluvlastnictví ve firmě se asi stávalo brzdou dalšího obchodního růstu. Firma se zároveň přejmenovala na česky znějící „Elektronspolečnost Josef Chmel“. Jak se dozvídáme z dalších dochovaných firemních listin, pan Doernberg ve firmě zůstal ještě dva roky jako tichý společník (s podílem na zisku). Firma vznikla pod jeho silným vlivem. Účetnictví se vedlo v němčině, vedoucí účetní byla paní Weisová, kterou do firmy v Praze prosadil on. To vše se s jeho odchodem změnilo. Pan Chmel zjistil, že účetnictví a evidence skladu má chyby. Také nebylo potřeba dále používat němčinu. Pan Doernberg s vkladem 60.000 Kč byl z firmy vyplacen částkou 400.000 Kč s tím, že mu ještě dva roky přísluší 27% podíl na statisícových ziscích. S propuštěním paní Weisové, na které evidentně velmi záleželo panu Doernbergovi, se otevírá spor, díky kterému můžeme téměř po sto letech nahlédnout pod pokličku úspěchů firmy a i na tehdejší dobu. Paní  Weisová dostala od pana Chmela „odstupné“ a pokles vyplacených podílů byl v dvouleté tahanici vysvětlen prohlubující se hospodářskou krizí. Rozdíl let 1933 a 1934 s lety 1932 pan Chmel vysvětloval tak, že „nebyla ještě krize v automobilovém průmyslu tak ostrou“. Mezi lety „se změnily poměry, jsou zřízeny konkurenční továrny, které prodávají tuzemské písty laciněji než prodávané švýcarské „Nelson Bohnalite“ a ostatní součástky k automobilům, lpí se na přísném obchodním tajemství v době, kdy bují na všech stranách vojenská a průmyslová špionáž… kdy /Elektronspol pana Chmela/ dodává státu a leteckým továrnám.“ Společenské napětí té doby je cítit i z korespondence pana Doenberga, který „pro kontrolu /účetních knih/ nabízí sebe, občan říšsko-německý, nebo zástupce Čecha“.

Elektronspol
Hlavičkový papír firmy Elektronspol s popisem v češtině, angličtině, němčině a francouzštině z roku 1937.

Pokud pan Chmel v roce 1936 říká „mám veliký závod, ve kterém zaměstnávám na 40 lidí…“ vidí ještě o krok dopředu. V následujícím roce 1937 se firma stěhuje na novou adresu v Krakovské ulici, používá název „Elektronspol, Josef Chmel“ … pro automobilové a letecké součástky. V Krakovské má firma k dispozici vlastní dílny. Firma rozšiřuje podnikání „o zřízenou výrobu kovového zboží, prodej automobilových a leteckých součástek ve vlastních dílnách vyrobených“. Původně obchodní firma získává ohromné zázemí pro vlastní výrobu – dvě velké dílny, jednu malou dílnu a 2 montážní místnosti. Pracuje zde „12 dělníků, 2 expedisti, 1 skladník, 3 učedníci, domovník a 40 úředníků, 1 disponent a 2 prokuristi“. V červenci 1938 je v Elektronspolu zaměstnáno celkem 62 lidí. Produkci představuje výroba leteckých kol, lamely čističů, výroba filtrů, čističe oleje dle patentu Autoklean. Roční obrat je přes 3,5 mil Kč ročně. A vlastní výroba se vyplácí, pan Chmel v té době předpokládá, že se po rozšíření obrat ještě nejméně ztrojnásobí!

Elektronspol
První výrobní dílny firmy Elektronspol v Praze dnes (vpravo ve vnitřním traktu budovy, která je 200 m od Václavského náměstí)

Na pozitivním obratu se však nepodílí jen zbrojení. Mezi odběratele kromě Ministerstva národní obrany patří největší české firmy: „Škodovy závody, Tatra závody, Českomoravská Kolben Daněk, Walter, Aero továrna letadel, Letov továrna na letadla, Moravskoslezská vozovka letecké odd., Ing. Beneš a Mráz, Zlínská letecká, …“. Že byl Elektronspol mezi tahouny českého průmyslu, dokládá i fungování firmy, která disponuje několika patenty, vydává vlastní časopis a má 16 (!) telefonních stanic.
Firmou žila celá rodina. Pan Chmel měl v té době ještě další dvě firmy „Carburateurs Zenith, Josef Chmel“ a „Pantechna Ledvinka“.

Elektronspol
Obchodní úspěch nebyl zadarmo. Na 16 pracovníků připadalo 42 pracovníků v obchodě. Z kanceláří v domě se řešily obchody ve všech světových jazycích.

Pokud jsme zmínili plánované ztrojnásobení obratu, můžeme dodat, že v září 1938 se již výroba stěhuje z Krakovské ulice do větších prostor v Jateční ulici v Holešovicích a později před pořízením vlastní tovární budovy (1941) se ještě pronajímají prostory ve Strašnicích (1940).

Po hubených letech hospodářské krize se situace obrací a růstu firmy již s vlastní výrobou pomáhá i zbrojení. Pan Chmel má v Praze výrobní dílny již na třech místech a díky ziskům a stále vyššímu růstu poptávky asi začíná pomýšlet na další stěhování či stavbu vlastní továrny.
V té době se již zřejmě v hlavě úspěšného továrníka rodí plán na vlastní továrnu za Prahou. Pro další rozvoj byla vybrána budova zavřené továrny v Úvalech s dostatečným pozemkem pro další rozšiřování přímo u železnice.

Úvaly, budovy továrny CLEO v roce 1940, fotografie z rodinného archívuelektronspol-cleo461 
elektronspol-cleo459
Tato budova ještě dnes stojí v průmyslovém areálu.
elektronspol-cleo460

Vše mění razantně události Mnichova v roce 1938. Manželka pana Chmela dostává od svého muže podrobné instrukce, jak dál řídit firmu na schůzce v Londýně, kam za ním narychlo přicestovala. Ze schůzky se pan Chmel do Prahy již nevrátí a manželé tehdy netuší, že odloučení bude trvat několik let. Pan Chmel se postupně dostane až do kanadského Toronta, kde následně se svými zkušenostmi založí novou firmu.

Na této fotografii firemního večírku jsou zachyceny asi poslední společně strávené Vánoce ve vlasti. Fotografie je kromě toho, že je zde zvěčněna celá široká rodina majitelů, zajímavá tím, že Vánoční výzdobu vlastenecky doplňují československé vlajky.
elektronspol-vanoce

Na fotografii: lesk a sláva firmy Elektronspol na výstavách
Elektronspol

Na fotografii: Na těchto fotografiích je vidět celý obchodní sortiment firmy.
Jde o výrobky z hliníkových slitin „elektron“, oleje a olejové čističe, součástky pro letedla (na fotografii jsou různé velikosti kol), vrtule, bloky motorů, „plexiglas“ pro kokpity letadel, písty do motorů…
Elektronspol
Elektronspol
Elektronspol

Pan Chmel bral na výstavy i svou dceru, tehdy předškolního věku. Na  „vůni kovu, olejů, pryží a kůže – vůni nových výrobků“ dodnes vzpomíná paní Erica. „ Tu vůni můžete ucítit například, když si sednete do nového automobilu. Ta vůně mi vždy připomene tatínka, který mě vždy bral na výstavy s sebou.“
Elektronspol

Na fotografii: Sídlo firmy Elektronspol v Praze
Elektronspol

Pod pečlivým německým řízením běží zbrojní výroba v Protektorátu ve všech klíčových podnicích po celé zemi. V Chebu vyrábí letecké součástky firma Flugzeugwerke Eger GmbH, v přádelně v Libštejně firma G. B. Goeldner vyrábí součástky pro Junkers, továrna H. Roelz na hudební nástroje v Kraslicích vyrábí trupy pro Arado a Messerschmitt, přípravky na montáž křídel vyrábí ve Vojtanově firma Wungerlich, v Šluknově Flugzeugwerk Johannistal kompletovala stíhací letadla, na válečnou výrobu musela přejít i firma Liebisch, která místo výroby motocyklů vyráběla komponenty do optických zařízení vojenských letadel… A stejný osud měly stovky dalších továren v celém Československu. S okupací se Čechy díky velmi vyspělému průmyslu stávají přeborníky ve vyzbrojování Třetí říše.

S okupací těží Němci také z produkce Elektronspolu. Není pochyb, že výroba byla pod pečlivým německým dohledem, byť stále pod vedením paní Chmelové.

29. 7. 1941 kupuje firma Elektronspol dům č.p. 532 od paní Buriánkové. Jde o starou opuštěnou budovu továrny „OLEO Janoušek“ v Úvalech (původně na výrobu mýdel a dalších toaletních potřeb). Právě tento objekt byl vyhlídnutý pro sestěhování výroby firem p. Chmela z Prahy a dostatečně velké pozemky za 450 tis. Kč byly zárukou možného dalšího růstu a rozvoje firmy. V roce 1942 byly za přibližně 6 mil. Kč postaveny výrobní haly a tyto investice byly později pro komunistické předáky velmi levným argumentem pro zestátnění. Provoz v nových halách úvalské továrny byl zahájen 16. 8. 1942. Vyráběla se zde letadlová kola, podvozkové tlumiče, kompresory pro letadla, čističe oleje a lemovače a měrky používané při opravě trupu a křídel letadel.

Německá státní policie 1. 9. 1941 dosazuje do firmy komisařskou správu. Paní Chmelová o rodinou firmu přichází, protože vyšlo najevo, že se její manžel zdržuje v nepřátelské cizině. /Pokud by Němci opravdu tušili, kde se pan Chmel zdržuje a co vyrábí, mohlo to mít pro rodinu fatální následky./ 4. 11. 1941 Němci slučují tři firmy pana Chmela a celá výroba, „která pracuje na vojenských dodávkách“, přesidluje z Prahy do Úval, kde zaměstnává 100 mužů a 35 žen. Fungování firmy v Úvalech kontroluje státní tajnou policií dosazený německý ředitel pan Ing. Walter Paul Hundsgorfer. Z názvu firmy je vypuštěno jméno Josef Chmel, i když na chod celé firmy i v Úvalech dohlíží stále paní Chmelová. Jen netuší, že německé zabavení jmění v Protektorátu bude mít ještě několikaletou dohru po osvobození.

Na fotografii: vedení firmy v době Protektorátu
Elektronspol

Na fotografii: Plány na rozšíření továrny v roce 1942. Realizována byla jen část.
Elektronspol

Pan Chmel po návratu do Čech usiluje ihned o vrácení továrny, která je i s Úvaly osvobozena Rudou armádou. /Paradoxně prvními spojeneckými vojáky v Úvalech byla 9. 5. 1945 americká spojka vyslaná k německé generalitě, aby je zpravili o podepsání kapitulace německé armády v Remeši a zabránili dalším zbytečným krveprolitím./ Národním správcem Elektronspolu je již 8.6.1945 jmenován dekretem Josef Šťastný z Prahy. Snad soustružník Elektronspolu, ale zcela jistě spolehlivý soudruh komunista. Z továrny byly dokonce ihned propouštěny jemu nepohodlné osoby. Podnik podle jeho sdělení převzal již 9. 5. 1945, papírově o měsíc později 8. 6.1945, ale Rudou armádou byl strategický podnik uvolněn až 1. července 1945.

Z dopisu národního správce v květnu 1946 se také dozvídáme, co se v Úvalech vyrábělo…. „V případě, že ústřední národní výbor …rozhodne kladně o konfiskaci naší firmy podle dekretu presidenta republiky, žádáme o přičlenění k národnímu podniku Ing. Hejduk a Faix (HEFA)… Vyrábíme nástrčkové klíče, montážní nářadí, zdviháky, čističe oleje a vzduchu, podvozková a ostruhová kola pro letadla. Během války vyráběli jsme kromě různých armatur pro letadla zhušťovače vzduchu pro stratosférická letadla a různé nástroje pro opravu poškozených letounů. … Mezi naše zákazníky patří: Českomoravské strojírny Praha, Asap Mladá Boleslav, Walter Jinonice, Škodovy závody v Plzni, Avia Praha – Letňany, Aero Praha – Vysočany, Zlínské letecké závody, Závody Ringhoffer – Tatra Kopřivnice, Beneš & Mráz Choceň a jiné. … máme bohaté zkušenosti a pracovali jsme v těchto oborech mimo licence německých továren též samostatně vývojově i konstrukčně.“

V další korespondenci adresované ministerstvu později v roce 1946 se lze dočíst: „Svého času jsme ministerstvo průmyslu požádali, aby fa. Elektronspol byla znárodněna z toho důvodu, že se jedná o podnik, který má pro obranu státu klíčový význam.“

Národní podnik HEFA ještě před zestátněním Elektronspolu zdůrazňuje, že jeho výrobní kapacitu potřebuje pro budování vojenských skladů a distribuce pohonných hmot a dokonce plánuje export zařízení do Polska a Jugoslávie.

Na fotografii: Dokladem paradoxů tehdejší doby je pozvánka z 31.10.1946 na valnou hromadu ROH (Revolučního odborového hnutí) na německém hl. papíru Elektronspolu
Elektronspol

Pan Chmel urguje výmaz zabavení firmy Němci „pro mou činnost v zahraničním odboji pro obnovu Československé republiky“. Ukazuje se, že pan Chmel v Kanadě se svými technickými znalostmi rozjel zbrojní výrobu a z jeho součástek vznikala výzbroj spojenců bojujících proti Říši.

Vrácení firmy Elektronspol tvrdě brání postoj komunistické správy firmy. Hlavním argumentem proti vrácení původnímu majiteli je, že firma pořídila továrnu v Úvalech za 6 mil. Kč a výroba byla pro vyzbrojování německé armády. Hraje se tedy na vlně lidské závisti. Na podporu zestátnění továrny se zmiňuje, že „bývalý majitel firmy, pan Josef Chmel, odjel v březnu 1939 do ciziny z konspirativních důvodů … vedení firmy se snažilo všemi prostředky tuto dobu využíti … bez ohledu na to, že slouží k posílení branné moci nacistického okupanta … vyřízením těchto zakázek byly získány mnohamilionové částky… V dubnu 1941 přijalo vedení firmy do svých služeb za ředitele Němce ing. W. P. Hundsgorfera … pro získání další objednávky pro říšskou leteckou zbraň. … České dělnictvo i úřednictvo, které zná vývoj tohoto závodu, nechápe, že by majetek získaný vyloženou spoluprací s Němci mohl býti darován soukromému podnikateli.“

V jiné korespondenci se zase píše: „…stal se během okupace z dřívějšího malého živnostenského podniku veliký tovární podnik mnohamilionové hodnoty. … Ikdyž majitel podniku … je v cizině, zodpovídá za tuto činnost /vyzbrojování Německa/, ježto strpěl tuto činnost u osoby spravující jeho podnik… Odporovalo by také duchu konfiskačního dekretu, aby milionové majetkové hodnoty získané záměrnou podporou okupantů a jejich válečného potenciálu ze strany manželky … měli býti zachovány panu Chmelovi jenom proto, že byl v cizině.“

Bylo by zajímavé z dnešního pohledu hodnotit československou výrobu v období  komunistického bratrského vyzbrojování teroristických režimů a povstaleckých skupin na všech kontinentech dodávkami střelných zbraní, tanků a dalších technologií. … např. www.czsk.net

U financí se ještě zastavíme. 19. 3. 1946 nucený správce žádá o bankovní úvěr 950 000 Kčs, jelikož „úvěr velice nutně potřebuji k udržení chodu závodu a k vyřízení nepřímých vývozních zakázek v hodnotě přes  5 mil. Kčs. … Podnik zůstává úplně bez finančních prostředků a nemá peněz pro příští výplaty…“. Dále je zmíněno, že účetnictví je /prý/ od roku 1942 neuzavřené a podnik se potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, protože odešli do revolučních ozbrojených jednotek, do pohraničí nebo na vojenskou službu. Mávnutím proutku se v bilanci ke konci války objevuje hodnota pozemků 60 tis. Kčs, budov 3 mil. Kčs, pokladní hotovost 90 tis. Kčs a 650 tis. Kčs v bance. Pohledávky za dlužníky přesahují 7 mil. Kčs, úvěry má podnik za 4,5 mil. Kčs. Také se nedalo se očekávat, že by došlo k nějakému vyrovnání s německou stranou.

Firma nebyla po finanční stránce po válce v pořádku a dvouletá komunistická dělnická správa nový rozvoj nenastartovala. Část bilance firmy tvořily dluhy a velké nesplacené pohledávky za odebrané výrobky. Celková hodnota zakázek v roce 1946 činí jen 5 mil. Kčs.

Ferdinand Jeřábek, Josef Čumrda a Zdeněk Mára jako předseda, místopředseda a jednatel podnikové rady „protestují, aby podnik byl vrácen panu Chmelovi z toho důvodu, že firma, která v okupaci měla cenu asi 2 mil. korun, dnes reprezentuje minimálně 20 mil. korun.“ A hra s čísly pokračuje: „…před válkou zaměstnával asi 40-45 zaměstnanců, za války 350 – 370, dnes asi 120 zaměstnanců, z čehož je vidět, jak se podnik za dobu 6 let rozrostl bez přičinění původního majitele.“

Komunistická manipulace s veřejností je tehdy na denním pořádku. Potvrzuje to listina s podpisy: „Prohlašuji, že souhlasím s tím, aby … naše /naše?/ firma byla zestátněna a nebyla předána /vrácena/ do soukromých rukou bývalého majitele.“
Elektronspol
66 podpisů z cca 120 zaměstnanců je z doby, kdy ještě komunisté nevládli a neměli 99 % zakřiknutou podporu. Doba politických procesů, poprav, odstranění elity národa do uranových dolů a stalinistických vězení, měnové reformy, zestátnění firem, znárodnění a utracení osobních penzijních úspor, kolektivizace zemědělství a likvidace živnostníků teprve měla přijít… wikipedia.org

Usnesením jedné ze schůzí zaměstnanců tehdy byla potvrzena již zavedená národní správa a trestní oznámení na majitele pro zrádcovství.

Zatímco se ve firmě střídají národní správci, čas utíká. Za zájmy pana Chmela oroduje i správce celého majetku. Ředitel firmy Československé závody kovodělné a strojírenské, národní podnik, v roce 1947 píše: „p. Chmel jest osobou bezesporu národnostně spolehlivou a nejsou zde tudíž důvody, pro které by národní správa měla dále trvati“. A tak se po dvou letech tahanic 30.8.1947 stalo, že pan Chmel dostává zpět všechny tři firmy, vč. Elektronspolu a celé výroby v Úvalech. A osud zařídil, že se rodina Chmelů mohla „radovat“ z firmy celých … 7 měsíců!

Na fotografii: budova továrny dnes (uprostřed původní budova továrny CLEO)
Elektronspol

I v této hektické době byl pan Chmel předvídavý a tušil, že růst vlivu komunistů bude pokračovat. A tak pro „vrácení firmy“ souhlasil s prodejem výrobního majetku za zlomek hodnoty. Prodejní cena v poválečných korunách nedosahovala zřejmě ani výše předválečného ročního zisku firmy v tvrdé české měně. Ing. Josef Chmel 11. 6. 1947 prodává firmě HEFA národní podnik celou továrnu v Úvalech vč. strojního vybavení. Účetní hodnota byla tehdy 2 861 764 Kč, kupní cena byla stanovena podle odhadnuté hodnoty firmy v roce 1939 /bez válečného německého „zhodnocení“/ na 300 000 Kč. Panu Chmelovi zůstává /jen/ automobil, budova v Praze a jeden zaměstnanec.
A v datu prodeje není chyba. Ing. Chmel nejdříve souhlasil s odprodejem majetku a až poté mu byla vrácena firma – vlastně téměř prázdná schránka.

Letecký záběr na areál továrny v Úvalech v roce 2007 (foto paní Kobrlová)
Elektronspol
Elektronspol

Vítězný únor je zde a již 16.3.1948 je výměrem zavedena národní správa a jmenován národní správce /zbytkové/ firmy Elektronspol od Ministerstva vnitřního obchodu.
Rodina předvídavého pana Chmela již nemá na co čekat. Ještě v březnu 1948 celá rodina vycestuje do Anglie a následně nachází útočiště v kanadském Torontu. Krutý osud bojovníků zahraničního odboje a dalších politicky a hospodářsky aktivních lidí dnes již známe. Ve spojitosti s tehdejším trestním oznámením na majitele Elektronspolu pro zrádcovství a kolaborantství ze schůze zaměstnanců můžeme předpokládat, že si manželé Chmelovi odchodem z vlasti zachránili život.

Tím bychom mohli skončit vyprávění o úspěchu a konci firmy Elektronspol Úvaly. Naši zemi čekalo 41 let hospodářského zaostávání a morálního úpadku. Komunistická úřednická mašinerie, ani po úřední stránce nedosahovala valných kvalit, a tak firma Elektronspol na papíru mění nucené správce a likvidátory ještě v letech 1956, 1959 i v roce 1970! V roce 2015 tak byl v archivu otevřen dopis adresovaný v roce 1956 na doručenku panu Chmelovi na jeho adresu v Praze Troji, kdy se již dávno s celu rodinou v Torontu podivoval nad tím, co se to v Československu pod vládou komunistů děje…

O jednom z úspěchů firmy pana Chmela jsme psali v minulém článku „Co spojuje Úvaly s kanadským „Blanickým rytířem“.
K nevídaným životním obratům rodiny pana Chmela se ještě vrátíme se vzpomínkami paní Viezner, dcery pana Chmela, která Úvaly navštívila v září 2015.

Na fotografii: Znak firmy Elektronspol přečkal Protektorát i desítky let komunistického chátrání domu v Krakovské ulici v Praze.
Elektronspol